Minulý rok jsme navštívili váš koncert v Olomouci v U-klubu a musíme uznat, že jsme si váš koncert opravdu užili. Jako hosta jste měl Terezu Černochovou, která nás uchvátila. Na koho se můžeme těšit tentokrát? Co jste pro nás se svou kapelou nachystal?
Ty koncerty byly tehdy klubové, a tak bylo vhodné mít předkapelu, aby publikum dostatečně rozehřála, a toho se Tereza zhostila velice hezky. Jenomže tato druhá část turné je daleko komornější, i proto ji situujeme do divadel, předkapely už není zapotřebí. Písně sice budou z devadesáti procent totožné jako loni, ale zároveň jsem přidal pár coververzí mých oblíbených písní a možná zazní i nějaké nové.
Jaký máte vztah k Olomouci?
Olomouc je krásné město. I s divadlem jsme tam už několikrát hostovali a vždy jsem se tam rád vracel. Navíc olomoucké publikum je báječné. Takže můj vztah k Olomouci je velmi kladný.
Bez čeho si nedokážete představit den?
Bez lásky.
Koho z vašich kolegů muzikantů uznáváte? Kdo vás inspiruje? Koho si rád poslechnete?
Je spousta vynikajících muzikantů, které respektuji, a jsem velice rád, že většina z nich je i mými přáteli. Patří mezi ně třeba Matěj Ruppert, Roman Holý, Ondřej Ruml nebo Ondřej Brousek. Ze zahraničních umělců mám rád Jamieho Culluma nebo Herbieho Hancocka. Ale to bych mohl vyjmenovávat ještě dlouhý seznam lidí, kteří mi připadají zajímaví a jejichž práce mě baví.
Co byste poradil dnešním mužům? Co jim podle vás chybí?
Netuším, zda jim něco chybí. A rozhodně nechci vystupovat v roli toho, kdo by měl radit. Víte, kolik toho chybí mě? Sám si kolikrát říkám „Sakra, kam se poděla pokora?!“, když se někdy přistihnu, jak soudím někoho za něco a přitom mi vůbec nepřísluší, abych tak činil. Nejsem dokonalý, to nejsme nikdo. Ale to nejlepší, co s tím můžeme dělat, je, že všechny naše chyby a nedostatky na sobě sami vidíme, učíme se z nich a sami pro sebe se snažíme být lepšími.
Jak mít hezký a spokojený vztah?
No tak na to bych jednu radu měl. Buďte upřímní, neberte si nic osobně, nevytvářejte si doměnky a milujte se všude a pořád.
Kdybyste mohl bydlet v jiné zemi, která by to byla?
Ale já bych klidně mohl bydlet v jiné zemi. Zaplať pánbůh, že to už dnes lze. Ale zatím se k tomu nechystám. Nicméně pokud bych se tak někdy rozhodl, asi bych si vybral USA. Mně jsou amíci zkrátka sympatičtí, ať si o nich kdekdo říká, co chce.
Jaký máte rituál před vystoupením?
Ten vám bohužel nemohu prozradit. Ztratil bych tak jistým způsobem svůj morální kredit. Je to totiž výkřik, který obsahuje ne zrovna půvabná slova.
Pamatujete si svou první píseň, kterou jste složil? Zpíváte ji?
Ano. Složil jsem ji ve svých deseti letech a jmenovala se Já vím. Text k ní napsal můj otec.
Jste šťastný? Co vás dělá šťastného?
Jsem. Šťastného mě dělá můj život.
Dokážete si užít okamžik?
Pokaždé se o to maximálně snažím. Vím totiž, že síla přítomného okamžiku je ten největší zážitek, který si můžeme dopřát.
Co říkáte na českou hudbu?
Co na ni říct? Stejně jako jakákoliv jiná hudba. Je buď blbá nebo dobrá.
Máte něco, co pořád odkládáte, ale jednou to chcete vyzkoušet/udělat?
Už ne. Teď už nic neodkládám. Prožívám všechno, co chci. Beze strachu a bez obav z budoucnosti.
Co aktuálně čtete?
Transformace vědomí – tajemství kříže. Velice zajímává kniha od Tomáše Keltnera. Dostal jsem ji od své přítelkyně. Je hezké, když máte vedle sebe někoho, kdo ví přesně, co vám dát, když vám chce udělat radost.
Na co jste ve svém životě nejvíce hrdý?
Na to, že jsem se naučil na sebe být hrdý. Není to někdy lehké se umět pochválit, když o sobě člověk neustále pochybuje. Ale dá se s tím bojovat. Je to zase jen strach a ten je jen tak velký, jak malá je vaše víra v sebe.
Jaká slova vás nejlépe vystihují?
Milovník krásy a života.
Popíšete čtenářům [OL]4you váš běžný den?
Nezlobte se, ale nepopíšu. Vašich čtenářů si totiž velice vážím a nerad bych je tedy nudil popisováním mého běžného dne. Nicméně pokud skutečně naléháte, můžu vám prozradit, že běžně začíná a končí tou samou činností. Zbytek nechám na fantazii vašich čtenářů.
Cestujete rád? Raději na vlastní pěst nebo s cestovkou?
Velice rád. A v posledních několika letech už výhradně na vlastní pěst. Je to mnohem svobodnější.
Jste Vodnář. Jak moc v sobě cítíte typickou vodnářskou potřebu být nezávislý?
Moc. Ale jde o nezávislost duchovní. Nicméně taková ta pozemská lidská závislost na krásných věcech jako je třeba sledování Simpsonů, scházení se s přáteli, jezení dobrého jídla, celodenní válení se s přítelkyní v posteli, když ta možnost je, pití dobrého vína, prožívání nových zážitků, těchto závislostí se zbavovat nechci.
Stylizujete se do 20. a 30. let 20. století. Co vás na této době přitahuje?
Nestylizuji se. Je mi to přirozené. Rád chodím elegantně oblékaný. Je to i jistý druh zábavy. Ta móda je velice pestrá a já mám pestrost rád.
Ve které roli se cítíte nejlépe? Skladatel, zpěvák, herec?
Každá je mi příjemná, když ji zrovna vykonávám, ale nejpozoruhodnější a nejsilnější umělecké zážitky zažívám jako skladatel.
Teď jedete IDENTITY TOUR. Kde jinde vás mohou fanoušci vidět?
Moc dalších příležitostí není. Už jen velmi málo hraju v divadle, jelikož veškerý svůj čas věnuji psaní hudby. Ať už symfonické pro filmy či televizi, nebo píšu písně na další desku. Takže pokud budou mít fanoušci potřebu mě vidět, jsem jim zcela k dispozici na mém jarním tour.
Co plánujete na rok 2015?
Víte, já bych to řekl asi takhle. Už jsem přestal plánovat. Častokrát jsem si něco naplánoval a ono to nevyšlo. Teď si už jen přeju a pro splnění toho přání se snažím dělat maximum ze svých možností.
