Kniha „Coco Chanel – Pohled zblízka“ podává svědectví o legendě módního světa, která pronikavě zasáhla do vývoje moderního umění
Gabrielle Chanel (1883 – 1971) vždycky tvrdila, že přezdívku »Coco« získala od svého otce. Ve skutečnosti k ní přišla v nočním kabaretu, kde si na prahu dospělosti přivydělávala coby tanečnice a zpěvačka. „Mezi její nejúspěšnější kusy prý patřil popěvek z populární varietní revue ´Ko Ko Ri Ko´ a kromě toho zpívala šanson ´Qui qu’a vu Coco dans l’Trocadéro?´ (Kdo viděl Coco v Trocadéru?). Gabrielle byla odhodlaná a cílevědomá, měla břitký smysl pro humor, a především to byla výrazná osobnost, na čemž v kabaretech záleželo ze všeho nejvíc. Publikum umělo její výstupy hlučně ocenit. Když si chtěli její obdivovatelé vynutit přídavek, křičeli slovo z jejích oblíbených písní: ´Coco! Coco! Coco!´ – takže jí v La Rotonde brzo neřekli jinak než La petite Coco,“ píše Lisa Chaneyová v biografii Coco Chanel – Pohled zblízka (ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor vydala Eroika).
Gabriellin otec nebyl tak laskavý, jak si ho Coco patrně chtěla pamatovat. Matku svých pěti dětí si nikdy nevzal, a když v roce 1895 jeho družka zemřela na tuberkulózu, putovali sourozenci do sirotčince. Možná právě dětství a dospívání strávené mezi jeptiškami v dívce zakořenilo oblibu v černé barvě a strohých oděvech, které se později staly její poznávací značkou. V klášterním sirotčinci se Coco naučila šít, aniž by tušila, jak tato dovednost fatálně ovlivní její život.
Díky neúnavné práci, štěstí a podpory svých milenců Coco dosáhla jedinečného úspěchu a stala se nejvlivnější módní návrhářkou 20. století. Proslulé byly její četné milostné vztahy, jejichž dramatické a tragické podrobnosti často dřívějším životopiscům unikaly: vtipná a uhrančivá Coco byla múzou, patronkou či milenkou Picassa, Dalího, Stravinského a dalších pozoruhodných osobností včetně ruského velkoknížete Dmitrije Pavloviče či vévody z Westminsteru, nejbohatšího člověka v Anglii té doby.
Spisovatelka Lisa Chaneyová ve své knize čerpá i z nově objevené milostné korespondence. Poprvé rovněž odkrývá zasutá témata jako Coco a drogová závislost, její lesbické vztahy nebo poměr s německým důstojníkem za druhé světové války. Coco Chanel však pronikavě zasáhla také do vývoje moderního umění a nový životopis této moderní ženy par excellence líčí její osobnost se všemi podrobnostmi. Odhaluje tak vnitřní motivaci, tvůrčí energii i skrývaná utrpení této emocionální, rozporuplné a často nepochopené ženy.
Díky dobovým souvislostem se čtenář seznamuje s osobností, která se výrazně podílela na emancipaci žen a na změnách v jejich společenském postavení a možnostech uplatnění.
První vydání v českém jazyce
Z anglického originálu Chanel. An Intimate Life přeložili Martin Pokorný a Pavel Pokorný
Počet stran 440, MOC 447 Kč
Ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor vydalo nakladatelství Eroika , s. r. o., roku 2014
Na přebalu použita fotografie Coco Chanel z roku 1937
______________________________________________________________________________
Ukázka z knihy:
V roce 1921 se Stravinskij po několikaměsíčním pobytu v malém letovisku na pobřeží Bretaně nudil a toužil po rozptýlení, a tak se vrátil do Paříže. Hledal střechu nad hlavou pro svou chronicky nemocnou ženu a čtyři děti a jeho finanční situace byla prekérní. Gabrielle věděla o obtížích, se kterými se Stravinskij potýká, a nabídla mu, ať se ubytuje u ní v Bel Respiro, ve vile, kterou draze proměnila v nádherné útočiště. Na konci září se Stravinského svita, zahrnující široké příbuzenstvo a nejrůznější služebnictvo pro péči o děti a o domácnost, usadila v luxusu vily Bel Respiro.
Z dopisu, který Stravinskij napsal starému příteli, cítíme, jak byl nervózní. Omlouval se za stručnost a prohlásil, že má „špatné nervy“. Mohla to být narážka na komplikovanou situaci, která se ve vile rozvinula. Stravinskij se totiž do Gabrielle zamiloval. Když vyjádřila obavy o jeho ženu Kateřinu, zareagoval „velmi rusky“: „Ona ví, že vás miluji. Komu jinému než jí bych se mohl s něčím tak důležitým svěřit?“Stravinskij se v Bel Respiro nezdržoval, navštěvoval Gabrielle v Ritzu. Najala si tam apartmá, dokud bude jeho rodina ubytovaná u ní.
Stravinskij byl nejen originální hudební skladatel, ale také duchaplný, vášnivý a ambiciózní muž. Nebyl nijak krásný, ale měl velmi výrazné rysy, které vytvářely zajímavý kontrast k jeho pozoruhodně šviháckému vzhledu. Zajímavým prvkem jeho složité osobnosti byla i povýšená odměřenost. Gabrielle řekla: „Líbil se mi, … protože byl moc hodný, protože se mnou často chodil ven, a je moc příjemné učit se … od takových lidí.“ Chodili do nočních podniků a na večírky a jednou navštívili s Misiou a Sertem pařížskou Světovou výstavu. Víme to díky podobence, kterou si na památku události pořídili.
Gabrielle se v hudbě moc nevyznala, ale Stravinskij ji začal vzdělávat. Nepřekvapí nás, že mu byla dobrou žačkou. A díky novým znalostem začala oceňovat Stravinského skladby. On zase začal mít rád Gabrielle a zanedlouho mezi nimi vznikl milostný poměr. Gabrielle se opět nechala svést slovanskou duší, která pro ni měla neodolatelné kouzlo: nejprve Misia, pak Ďagilev a teď Igor Stravinskij.
Tento neuspořádaný vztah měl možná špatný vliv na stav skladatelových nervů, nicméně po skladatelské stránce byl jeho pobyt v Bel Respiro velmi tvořivým obdobím. Dokončil zde své brilantní Concertino pro smyčcové kvarteto i balet Svatba, se kterým se potýkal několik let.
Lisa Chaneyová je autorkou dalších dvou životopisů – slavné kuchařky Elizabeth Davidové (Elizabeth David, 1998) a spisovatele J. M. Barrieho, autora Petra Pana (Hide-and-Seek with Angels, 2006). Vytvářela též kulturněhistorické pořady pro britskou televizi a rozhlas a přispívala do předních britských listů. V současnosti žije v anglickém Yorku.
Více info o knize najdete na webu
