Sympatická Lenka Srncová přinesla do Olomouce kousek Bali. Bez nadsázky. Bistro, jež je naprosto unikátní a nenajdete takové nikde u nás ani v Evropě, nabízí tamní tradiční koláč i jiné indonéské pochutiny. Nadšená surfařka, která na Bali osm let žila, se po návratu rozhodla Olomoučanům přiblížit to, co jí na ostrově tak učarovalo. A setkala se s úspěchem. Vždy ale věděla, že jakmile to bude možné, chce opět na Bali. Jednoduše si to tam zamilovala. A protože je žena činu, našla za sebe náhradu, aby mohl dál její Balikejk přinášet radost všem milovníkům sladkých koláčů, rýže i nudlí, pro něž si mnozí chodí denně, a odletěla na Bali. Našla si práci, která ji plně vytěžuje, věnuje se meditacím. A během Vánoc se dokonce zúčastnila surfingové soutěže, na jejímž konci byla Lenka překvapená, šťastná a česká reprezentace bohatší o velkou srdcařku.
Pátý ročník závodu Bali Big Wejf, jenž byl zároveň druhou zastávkou aktuálního ročníku Česko-slovenského poháru v surfingu, přinesl kromě fantastické podívané i nové členy reprezentačního týmu. Ten se na konci května vypraví poprvé v historii hájit české barvy na mistrovství světa v surfingu v El Salvadoru, které bude i kvalifikačním závodem pro účast na Olympijských hrách 2024 v Paříži. A Lenka Srncová by měla být mezi českými reprezentantkami.
FOTO: Pavel Jedlička
Když jde surf stranou, a přesto jedete
"Už samotná účast na nominačním závodu Bali Big Wejf 5 bylo jedno velké dilema - jestli jet, nebo ne. Jednak to mám od místa, kde bydlím, tři hodiny cesty, jednak si nemohu dovolit být dlouho z práce - pracuji v Cafe PeoplePoint v Amedu. Kavárnu vlastní kamarádi z Česka, otevřela jsem ji před třemi měsíci, dělám tu manažerku a mám na starost úplně vše. Takže odjet na několik dní nebylo jen tak. A také jsem měla v podstatě tři roky dlouhou pauzu od surfingu. I když jsem se na Bali vrátila, surfing šel stranou a za poslední čtyři měsíce jsem byla ve vlnách asi jen čtyřikrát," popisuje Lenka Srncová a s úsměvem dodává, že jí pochopitelně chyběla i kondice a ve skrytu duše se tak bála ostudy. Jenže majitelé kavárny jí vyšli vstříc, Lenka dostala volno a na závody odjela. "Prostě jsem si řekla, že ode mě nikdo nebude nic očekávat, že není třeba se bát a že na výsledku vlastně vůbec nezáleží. Přišlo mi škoda, že bych nepřijela podpořit kamarády jen proto, že já sama šanci na úspěch nemám," vzpomíná. Nijak se tedy nestresovala, naopak se těšila, že potká známé a kamarády a zase si zajezdí ve vlnách a bude fandit.
Závod jako dobrodružství
Jenže počasí si pro závodníky připravilo poněkud komplikovanější scénář. "Podmínky v den závodu byly super náročné, přišel větší swell, proud byl hodně silný a počasí nám taky moc nepřálo, silný vítr a občasný déšť udělaly ze soutěže opravdové dobrodružství," směje se Lenka a říká: "Vlny byly velké a rozfoukané, takže z mého cíle užít si to se stalo hlavně to celé přežít. S nulovou fyzičkou bylo těžké to upádlovat a chytit aspoň pár menších vln. V mém heatu jsem skončila druhá a to mě posunulo do opravného kola, které se jelo asi hodinu po tom, co jsem zázrakem přežila a z proudu vypádlovala zpět na pláž. Podmínky se spíše zhoršovaly a já měla ještě méně síly než v prvním kole. Když člověk nemá natrénováno, je to fakt znát, ale nikam jsem se nehonila a zkoušela sjet aspoň něco."
Z boje o "přežití" do reprezentace
Jak sama Lenka uznává, český i slovenský surfing se dostal na mnohem vyšší úroveň. S pokorou sobě vlastní svým soupeřkám spíše fandila, než že by s nimi bojovala o přední příčky. "V opravném kole jsem skončila třetí a to na postup do finále nestačilo. Ale vzhledem k tomu, že se na vyšších příčkách umístily holky ze Slovenska, kde bohužel nemají takové zázemí, tedy neměly šanci se nominovat na mistrovství světa, tak jsem se do výběru české reprezentace dostala i já. Na jednu stranu jsem měla radost, ale na druhou mi to nepřišlo úplně správné. Cítím se spíš jako veterán, než že bych teď měla nakopávat svoji surfovou kariéru," popisuje. A navíc se její život začal ubírat jiným směrem - místo ranního surfingu chodí k oceánu na ranní meditaci. "Surf mě pořád děsně baví, myslím, že mi stále i docela jde, dělá mi velkou radost, nabíjí mě, ale ta vnitřní touha už směřuje jinam než před několika lety, kdy pro mě byl vším. Zároveň vnímám, že taková šance už nikdy nepřijde a že zapsat se do historie českého surfingu je naplněný sen, že tohle se neodmítá..." přemítá nahlas svůj vnitřní boj. Pro někoho, kdo se v podobné situaci nikdy neocitl, možná zbytečný, pro Lenku, která si uvědomuje nejen jedinečnost osobní příležitosti, ale také zodpovědnost a širší souvislosti, dost zásadní. "A ano, žiju na Bali, takže když chci, mám kde trénovat i přes to, že mám náročnou práci a momentálně bydlím daleko od velkých vln. Na takovou akci se zkrátka musíte dobře připravit, bez toho to nejde. Spíš v sobě řeším, zda je to opravdu to, po čem momentálně toužím," uvádí s tím, že je pro ni ale klíčové vědomí, že nikomu v reprezentaci nezabírá místo a že vše záleží jen a jen na ní. A podporu okolí i blízkých má.
Ať už se Lenka rozhodne jakkoliv, zaslouží si velkou gratulaci. Stejně jako další reprezentanti. Napadlo by vás, že tak malá země, jako je Česká republika, navíc daleko od břehů moře, může mít tak šikovné surfaře a že mezi nimi bude i Lenka Srncová, jejíž sladký koláč ohromil celou Olomouc?
Tak hodně štěstí. A ty správné vlny...