Vilda, zrzek z Love Islandu, sympaťák, který je pro každou srandu, ale také inteligentní kluk, jenž to má v hlavě na svůj věk dost srovnané… Tak vnímá Viléma Šíra jeho okolí. Pod maskou showmana, kterou málokdy odkládá, se bezesporu skrývá zajímavá osobnost. A zdá se, že nabytou popularitu směřuje ke správným cílům. Je sebevědomý, ale ne neskromný. Mluví zaníceně, s vášní pro věc, s nadhledem a věčným humorem. A že je to fajn chlap, se vám potvrdí v momentě, kdy se hovor stočí k rodině a nejlepšímu kamarádovi. Víc lidí s takovým smýšlením, prosím!
Viléme, hodně lidí vás zná z televizních obrazovek, ale přece jen – mohl byste o sobě říct pár slov? Kdo je Vilém Šír?
Je mi 21 let a studuju trenérství a sport – pedagogiku volného času na Univerzitě Palackého. Jsem tanečník, už 14 let se věnuju latinsko-americkým a standardním tancům, jsem mistrem republiky a několikanásobným vicemistrem republiky v deseti tancích. Dá se říct, že mě tancování provází celým životem. Protože měly moje paní učitelky rády tanec, zdárně jsem ukončil gymnázium. (smích) A teď mě čeká bakalářský titul. S kamarádem pořádáme Blackout Festival, vedu taneční kurzy, nabízím soukromé lekce… Když neběhám po škole a neučím na sále, tak se věnuju marketingu a baví mě létání ultralehkým letadlem…
… a do povědomí lidí jste se dostal díky reality show Love Island. Proč jste se přihlásil?
(smích) Mě přihlásila moje bývalá přítelkyně. Tedy nás! Tento příběh je velmi vtipný.
Sem s ním!
Sedíme doma na gauči, zcela výjimečně máme puštěnou televizi, protože ji normálně nesleduju, a běžela tam reklama na Love Island. Přítelkyni hned napadlo, že nás přihlásí. Vyplnili jsme dotazníky a pořád jsme si mysleli, že to je pro páry. Jenže pak jsme si zjišťovali informace a došlo nám, že cílem reality show je najít si protějšek! Potom jsme to už dál neřešili. No a zakrátko na to jsme se rozešli. (smích) Jenže mně zavolali, abych dorazil na casting. Ten se skládal z pohovoru a focení v plavkách. A samozřejmě bych to nebyl já, kdyby se něco nestalo – ty plavky jsem zapomněl doma a v Praze pak narychlo nějaké sháněl. Doteď nechápu, že mě vybrali! Vždyť já byl po covidu úplně oplácanej, bílej… (smích) Tak jsem se rozhodl, že zhubnu. To bylo loni v červnu. Začal jsem dodržovat stravu, zhubl jsem sedm kilo, natřel jsem se samoopalovákem a v září jsem odletěl na Kanáry. (smích) Nejdřív jsem byl týden na hotelu, pak dva měsíce a týden ve vile…
S jakými ambicemi nebo očekáváními jste tedy do reality show nastoupil?
My jsme do toho šli… Já pořád říkám my, protože vše děláme s mým nejlepším kamarádem a společníkem Radimem Stupkou. Když už mě tedy vybrali, řekli jsme si, že toho využijeme a že tam půjdu vyhrát! (smích) Kdo jinej než já, přece! Že budu sám sebou a uvidíme, jestli to lidi zaujme. Lásku jsem nehledal, nevěřil jsem tomu, že se dá v reality show najít někdo, s kým by si člověk rozuměl. Takže v pořadu Love Island jsme viděli potenciál dosahu, zviditelnění pro projekty, které děláme a dělat chceme. Samozřejmě když je člověk známější, dá se vytvářet spousta věcí a mnohem lépe. Také jsme věděli, že na Instagramu je možné hezky rozšiřovat základnu sledujících, že lze docílit zajímavých čísel, která se pak dají využít. Takže z business hlediska měla účast v Love Islandu velký význam.
Ale ono se to nehledání lásky jaksi zvrtlo, že?
(smích) No… I když na čtvrtý pokus, tak se mi podařilo prohloubit vztah, a ten se pěkně vyvíjí. (tajemně se usměje)
Na víc se neptám. Jak jste se vypořádal s pozorností, která se dostavila doslova ze dne na den? Lidé vás určitě poznávají…
(na chvilku se zamyslí) Musím říct, že v Olomouci nějaký rozdíl nepozoruju. Pocházím odtud, tancoval jsem snad na každém plese, učím tu, pořádáme festival, studuju tu, lidi mě poznávají tak jako tak. Ale obrovská změna nastala všude jinde – v Brně, v Ostravě, v Bratislavě… Je vidět, že show měla vážně dosah. Když lidé přijdou s tím, že se chtějí vyfotit, rád si s nimi udělám fotku, popovídám si s nimi. Ke všem se chovám slušně. Tedy já doufám, že jsem slušný! Myslím si, že mě Love Island a popularita nijak nezměnily, že to jsem pořád já.
Foto: Pavel Jedlička
Jak vaši účast v reality show, kterou sledovalo poměrně dost diváků, nesla rodina?
(bez zaváhání okamžitě odpovídá) S čistým svědomím můžu říct, že jsem ve vile byl sám sebou a že jsem nebyl spojován s nějakým podtextem nebo něčím, co by bylo vnímáno jakkoliv negativně. Takže v tomto ohledu jsem se neobával, co na to řeknou doma. Ale více než dva měsíce jsem žil úplně mimo realitu. Tam zapomenete, že je covid, že jsou problémy, že vůbec existuje vnější svět. Řešíte jen přítomnost a dění ve vile, vlastně jenom to hezké. Takže ve mně hlodaly obavy, jestli je doma všechno v pořádku, jestli se něco nestalo… Jasně, občas jsem si říkal, jak asi rodina okomentuje to, co jsem pronesl, protože občas z člověka něco vypadne a hned si neuvědomí, že to nebylo tak vtipné, jak si původně myslel. Ale když si zpětně tu show pouštím, říkám si, že to nebylo tak hrozné, že to nebylo nic zásadního, za co bych se měl stydět. Moje mamka, která neustále tvrdí, jak na nic nemá čas, si některé díly pouštěla prý i víckrát. (usměje se a na vteřinku se odmlčí) Že to jinak nešlo, no… (je cítit, jak ho těší pozornost ze strany rodiny)
Máte také vlastní značku, mikiny s vaším logem, které jdou na odbyt, a jeden ekologický záměr… Můžete prozradit více?
(smích) Na to, že nejsem módní návrhář, se těch mikin prodalo vážně dost, to je pravda! A ekologický záměr… Víte, jak každý kluk chce být popelářem? Tak mně to přišlo málo! (smích) Říkal jsem si, že s těmi odpady mají ti kluci pravdu, ale když už, tak je potřeba to dělat pořádně! Ale teď vážně. Můj dědeček byl dlouhé roky ředitelem skládky u Olomouce a já o tom doma hodně slýchával. Zjistil jsem, že problematika odpadů je skutečně velmi závažná. Už několik let se proto zabývám technologií, která mě zaujala. Jedná se o jednotku na zpracování odpadu – z jedné strany do ní nasypete odpad, z druhé strany vyteče v podstatě ropa s uhlíkem. V této jednotce, jež je velká zhruba jako rodinný dům, zrecyklujete veškerý odpad včetně plastů. Doufám, že se nám naší pílí a silou podaří získat prostředky a postavit ji co nejblíž Olomouce. Přijde mi navíc skvělé, že tuto technologii vymysleli Češi a úspěšně už funguje v Mostě. Takže chceme dělat zábavu, což je tancování a festival, ale také bychom rádi měnili svět. A toto je něco, čeho lze dosáhnout, co lze dokázat. Zatím nám stojí v cestě legislativa a pochopitelně finance, ale obojí se dá vyřešit. Úprava legislativy by neměla být tak obtížná a ano, jedná se o obrovskou investici, ale s dobrou návratností. Je to něco, co jednou budu dělat. (z jeho hlasu můžete vycítit přesvědčení - není to jen chvilkový rozmar, Vilém si jde za svým cílem) Já si myslím, že to bude příští rok, tak zkrátka k věcem přistupuju, ale kdo ví, kdy to "jednou" přijde… (smích) Víte, to, že jsem se stal mediálně známým, mi v celé záležitosti pomáhá. Dal jsem si za cíl o tomto projektu mluvit, zviditelnit jej a díky tomu získávat prostředky, protože jsem přesvědčený, že je to něco, co má opravdu smysl. Máme vymyšlený pozemek, kde by jednotka mohla stát, momentálně se chystáme do Kladna, kde tuto technologii právě budují, probíhají rozmluvy s hejtmanem, schůzky… A netajím se tím, že pokud se vše podaří, rádi bychom expandovali do zahraničí.
Musím říct, že na váš věk máte neskutečně jasné vize!
Kdo jinej to má dělat než já! (smích) Umím tančit a umím lidi naučit tančit, umím udělat festival. Někomu by to možná stačilo, jenže my máme vysoké cíle a děláme všechno pro to, aby to dobře dopadlo, a pílí se k tomu snad dostaneme. Říkám snad, protože člověk nikdy neví… Ale já v nás věřím.
