Vašek ovšem nikdy nepřestal věřit ve svůj sen. A dobře udělal. Ale... všechno to začalo mnohem dříve: v první třídě postavil malému Vašíkovi jeho tatínek motorku, takže první koníček s vůní benzínu byl na světě. „Motokrosu jsem se pak věnoval celé dětství a mládí, a ačkoliv mě to moc bavilo, nedá se říct, že bych v něm úplně vynikal,“ vzpomíná na motokrosové začátky Vašek. Odjakživa ho bavilo vše, co má kola – jako divák si nikdy nenechal ujít šternberské Ecce Homo, jednou šel dokonce z nemocnice na revers, aby legendárnímu závodu do vrchu mohl přihlížet. „Tehdy bych si ani náhodou nepomyslel, že se jednou stanu jedním z jezdců. Moc dobře jsem totiž věděl, jak finančně náročné je závodit s motorkou – a ta má, na rozdíl od aut, kola jen dvě.“
Závodní začátky
Když se pak Vašek vrátil z vojny a sedl si na motorku, zjistil, že už to není ono. A protože vždy tíhl k autům, rozhodl se to zkusit. Vyhlédl si jednoho bývalého závodního jezdce, který už se závoděním skončil, a domluvil se s ním, že mu část peněz za jeho závodního favorita zaplatí z pojistky, co mu spořili rodiče, a zbytek bude splácet. Na nic nečekal a vrhl se do závodění. „Já jsem ani nevěděl, jak to na závodech vlastně chodí a že existují nějaké technické přejímky. Zkrátka jsem tam přijel a myslel jsem si, že se zařadím do řady a pojedu. Až tam mi vysvětlili, že k závodu patří ještě spousta papírování a dalších technických záležitostí,“ popisuje s úsměvem Vašek Janík.
Tím ale skutečné problémy teprve začaly. Favorit svůj první závod do vrchu ve Šternberku v roce 1996 ani nedojel, protože se propálil píst. A do následných oprav a úprav padaly veškeré Vaškovy úspory. Naštěstí se vždy našel někdo, kdo se ho „ujal“ a pomohl mu. Jednou se Vaška zželelo jednomu prostějovskému závodníkovi, který shodou okolností tehdy také jezdil favority. Když zkušený závodník viděl, na jakých pneumatikách Vašek jezdí, nabídl se, že mu zapůjčí svoje, které používá jen na přejíždění do návěsu a zpátky (a že už je vlastně nepotřebuje). „Když jsem ho ale po první jízdě porazil, pro pneumatiky si zase hned přišel.“
Závodní vůz par excellence
Takových pět let Vašek jezdil, na čem se dalo, a o nových pneumatikách se mu mohlo jen zdát. „Neměl jsem peníze na nic, ani na pneumatiky. Když si na to dnes vzpomenu, jezdil jsem vlastně s tím nejhorším, co mohlo být. To auto jsme se spíš snažili napodobit závodnímu vozu, než aby jím doopravdy bylo. Protože bylo velmi vysoké (a finance na péra nebyly), s mechanikem jsme kurtnou zkrátili pružiny na tlumičích. Sice to vůbec nepružilo, ale auto vypadalo víc závodně, protože bylo nízké,“ směje se Vašek. S podivem bylo, že i s vozidlem v takovém stavu stále velmi dobře stačil ostatním. To naznačovalo, že s lepším vybavením budou výsledky ještě lepší...
První sponzoři a partneři
Vašek šetřil každou korunu – slovo „dovolená“ neznal vůbec a nechodil ani na obědy – vše investoval do svého vysněného koníčku. S prvními úspěchy se postupně začali objevovat také první sponzoři a Vašek tak mohl vyměnit svůj závodní vůz za lepší. Sice to nebylo bůhvíjaké terno, ale ostatním jezdcům stále stačil.
Se sponzory a partnery si Vašek vytvořil velmi blízký vztah – protože věděl, jak těžké je získat finance na automobilový sport, dával svým sponzorům vděk dostatečně najevo: „Mám to tak nastavené do dneška – snažím se partnery vtáhnout do automobilového světa – třeba jízdou na okruhu nebo nějakým speciálním vozem. Ze závodů míváme mnoho výstupů – ať už v podobě fotografií či videí, což je pro partnery také skvělá možnost vizibility. Partnerům vždy výstupy ukážu, aby měli dokonalý přehled. Investujeme také do merchandisingu, jako jsou trička s logy partnerů a podobně.“
Profesionální závodník
Přicházelo jedno vítězství za druhým, získal titul mistra republiky a v roce 2009 byl dokonce mistrem Evropy. Do té doby bylo závodění pro Vaška ale stále jen koníčkem, kterému se věnoval vedle svojí práce. Zlom přišel v době, kdy přišli zástupci Nutrendu a dalších dvou partnerů a navrhli Vaškovi, aby se věnoval už jen závodění. Pro mladého závodníka to bylo velké dilema – přece jen v zaměstnání má člověk určité jistoty. Nakonec ale zvítězila chuť posunout závodění na další level. „Prvních pár dní jsem si myslel, že nebudu mít co dělat, protože jsem byl zvyklý chodit denně do práce. Po dvou měsících se to rozjelo natolik, že jsem už nestíhal.“
Profesionální zázemí
Profesionální závodník potřebuje profesionální zázemí – a to vytvořil Vašek se svým týmem ve Šternberku na ulici Dvorská 894/17. „Když jsme halu převzali, byla to zřícenina. Ve sklepních prostorech byly dva metry vody, okna rozbitá... Vše jsme dali do pořádku a postupně přistavovali další části, protože nám původní hala začala být malá,“ provádí nás Vašek po objektu – všímáme si množství pohárů a věnců – jsou ve všech místnostech včetně dílen i kanceláře. Není se čemu divit – jsou to ocenění posbírané za dlouhých 23 let. Občas na některé z dodavatelů budí dojem, že poháry prodává. Zázemí je vlastně takový pohárový showroom.
Z těch nejcennějších pohárů má Vašek největší radost z toho z roku 2009 za titul mistra Evropy. Dává ho přímo FIA (Mezinárodní automobilová federace) a získává se za titul mistra Evropy nebo mistra světa. „Identický pohár dostávají vítězové formule 1 nebo rally na mistrovství světa a Evropy, takže můžu machrovat, že mám doma stejný pohár jako Schumacher, Vettel, Hamilton či Loeb.“
Největší ocenění v rámci České republiky, které vyhodnocují za daný rok novináři, je Zlatý volant: „Dostali jsme ho, když jsme vyhráli titul mistra Evropy.“ Pro Vaška má ale každý z pohárů něco do sebe – ať je plastový nebo kovový, a žádných se nezbavuje. Pár jich půjčil jen dědovi a babičce, kterým dělají radost.
Trénink na suchu
Procházíme dílnou, kde se technici věnují vozidlům klientů – funguje zde totiž i běžný servis. V poslední hale je několik vozů a poloprofesionální trenažér, na kterém jezdci trénují koncentraci. „Máme teď novou spolupráci, která se zabývá profesionálními trenažéry, ale zatím trénujeme na tomto. Když jedete třeba dvacet minut, bolí vás ruce tak, jak by vás bolely v závodním autě.“
Vedle trenažéru stojí krásné závodní BMW: „V tomhle jezdí pan Hubáček. Celé auto je naše práce – je z karbonu a plastu, pohromadě ho drží jen rám. Troufám si tvrdit, že podobné v Evropě nenajdete. Je velmi detailně vyvážené – je totiž potřeba, aby váha byla uprostřed auta.“ Alchymie ovšem není pouze ve správném vyvážení – je i v celkové váze auta, v brzdách, v aerodynamice a taky v pneumatikách. Správně zvolené pneumatiky jsou někdy mnohem důležitější než samotný výkon vozu.
Sny a vytrvalost
Tým Vaška Janíka je dnes jednou z největších aktivních automobilových stájí v České republice a na kontě mají mnoho úspěchů v závodech do vrchu i na okruzích. Úspěšný jezdec je ale stále pokorný a plný snů, které si nenechal na základní škole vzít, když se mu všichni vysmáli za jeho odpověď, čím se chce stát. Nenechal si je vzít ani při mnoha neúspěších a nezdarech.
„Pokud máte nějaký sen, jděte za ním. Neexistuje nic, co by vám bránilo v jeho splnění. Já jsem si vždy nastavil nějaký cíl, který měl pro mě smysl – i když se ostatním mohl jevit jako absolutní nesmysl, který se nemůže nikdy podařit... Ale pak se to splnilo a já stál před rozhodnutím, jestli do toho půjdu nebo ne.“
Samozřejmě musí ale člověk pro své sny taky něco dělat, ne jen přát si a čekat s nohama nahoře. Díky tomu, že Vašek věděl, po čem touží, dal do toho všechno. A stejně tak jeho rodina, která ho celou dobu maximálně podporovala a podporuje. Výsledkem mnohaleté tvrdé práce a úsilí je úspěšný automobilový tým, za který touží jezdit mnoho jezdců.
Janík Motorsport
Profesionální tým se umisťuje na předních příčkách a chce za něj v poslední době jezdit čím dál více jezdců. Kromě Václava Janíka v týmu jezdí také Jiří Svoboda, Karel Hubáček, Tomáš Korený, Richard Meixner a Martin Kalvas. O servis vozů se stará tým profesionálních mechaniků v čele s Františkem Andrýskem. Více informací najdete na www.janik-motorsport.com
