Jak se to stane, že se ze slibně rozjeté kariéry v showbyznysu najednou ocitnete na samotě u lesa?
Přesněji to byl úprk z Prahy na chatu do Rožkova, což je samota u Pelhřimova. Sedm let jsem se živil jako muzikant, hrál jsem s Ivou Frühlingovou na bubny a jezdil po Čechách a Evropě. Pak jsem začal být unavený. Bylo to sice krásných, ale hodně rušných, sedm let. Najednou jsem cítil potřebu zpomalit nebo úplně se zastavit a vrátil jsem se tam, kde jsem vyrostl. Vlastně to byl skok z extrému do extrému, protože z Prahy to byl skok do lesů, kde jsem byl najednou úplně sám se svým psem Fíkem, srnkami a takovou tou příliš hlučnou samotou. Ale musím uznat, že to na mě mělo blahodárné účinky. Ta samota zkrátka léčí. No a vzal jsem si tam do hlavy, že chci dělat svojí autorskou hudbu. Začal jsem skládat písničky a hledat muzikanty. Pro mě jediná alternativa byla oslovit lidi z Pelhřimova, které mám rád, se kterými jsem vyrostl, a navíc jsou to tamní nejlepší muzikanti. Takže je to takový splněný sen, protože hraju se skvělými muzikanty a zároveň jsou to moji nejlepší kamarádi. A takhle vznikla kapela On Air.
Takže jste všichni z Pelhřimova...
Přesně tak. Dalo by se říci, že v Pelhřimově to známe, takže víme, do čeho jdeme…
A Praha je uzavřená kapitola?
Zážitků z Prahy mám hodně, ale do rozhovorů je raději neříkám, taky proto mě bulvár naštěstí nepronásleduje. Ale na druhou stranu s Ivou Frühlingovou jsme pořád v kontaktu a není vyloučeno, že se ke společnému hraní zase vrátíme. Teď je ale pro mě na prvním místě On Air a nové CD Náš svět, který do Olomouce pojedeme představit.
A jak byste ho charakterizoval?
CD se nahrávalo přes rok na chatě v improvizovaném studiu ve sklepě. Byl to pozoruhodný zážitek. Ale nakonec z něho mám dobrý pocit. Chtěli jsme, aby to byla akustická a čistá hudba, ale poslouchatelná. Takže vznikly písničky s českými texty, které vycházejí z nějaké autentické životní situace, a které si můžete poslechnout víckrát za sebou. Je to určitě trochu risk, protože to cédéčko není příliš komerční nebo taneční. Ale zase je to tak, že co uslyšíte na cédéčku, to uslyšíte i naživo na koncertě. A tak to u spousty dnešních kapel bohužel není.
Jaký je váš názor na současnou českou populární hudbu?
No tak byl jsem skoro dva roky v lese, takže vlastně nevím… Ne vážně, myslím, že je spousta kvalitní muziky a hlavně rostou vynikající muzikanti. To je dáno tím, že je všechno online, všechno dostupné a propojené. Mladí muzikanti mají zkrátka úplně jiné možnosti, než tomu bylo dříve. Řemeslně je to v pořádku, umělecky je to složitější. Ale kdo hledá, určitě si svojí hudbu najde.
Jaké cesty vás přivedly do Olomouce?
Všechno vlastně začne 27. října v předvečer státního svátku v Pelhřimově, kdy naše cédéčko pokřtí jeho kmotři Iva Frühlingová, Rey Koranteng a katolický kněz Vojtěch Vágai. Pak se chceme rozjet po republice a cédéčko představit především našim přátelům. Takhle jsme se dostali i do Side Street Baru v Olomouci. Vlastně to tedy znamená, že hrajeme-li v Olomouci, máme tady kamarády, a taky kamarádky samozřejmě.
Už máte na cédéčko nějaké ohlasy?
Vlastně máme, protože už ho prodáváme na koncertech a je i ke stažení. Líbí se hlavně holkám, ale upřímně, to nás moc nepřekvapuje. Údajně je to ideální muzika do auta, kde se dá přehrávat a po čase i zpívat. Už nám to řeklo tolik žen a dívek, že to začíná vypadat jako nová kategorie – auto hudba. Došli jsme tedy k názoru, že naše fanynky by měly být starší, aby měly svoje auta a mohly v něm cédéčko poslouchat. I když naživo je to přeci jenom nejlepší…
Václav Polanský
- Narozen v roce 1977
- Vystudoval hru na bicí nástroje na státní konzervatoři v Praze v letech 1998-2004
- V letech 2005 -2012 působil jako bubeník v kapele zpěvačky Ivy Frühlingové
- V roce 2013 založil kapelu On Air, se kterou natočil první desku Náš svět (2015).
Více info na www.vaclavpolanskyonair.cz
