Na místě dnešního jezuitského kostela dříve stál původní gotický minoritský kostel. Nepříznivá situace švédské okupace kostelu nepřinesla nic dobrého. Kvůli špatnému stavu kostela a nedostačujícím podmínkám začal tehdejší významný jezuitský řád myslet na kostel nový, a to už někdy v druhé polovině 17. století. Základní kámen stavby byl položen v roce 1712, kdy se začalo stavět podle plánu barokního rakouského stavitele Lukáše Glöckela. Stavba trvala deset let a realizována byla především díky štědrým dotacím ze zahraničí. Následných dvacet let jezuité věnovali výzdobě kostela.
Pravděpodobně si téměř nikdo z nás nedokáže představit, jak složité muselo být vystavit tak ohromnou stavbu bez speciální techniky. Nesmíme však zapomenout, že již tak náročné výstavbě na lehkosti nepřidávaly silné morové rány. Ta poslední se českým územím prohnala v letech 1713 - 1715, kdy nejvíce zasáhla Prahu a velkou část Moravy. Za její ukončení můžeme děkovat i sv. Pavlíně, která se po dovezení jejích ostatků jezuity z Říma stala patronkou města Olomouce.
Jestli jste někdy navštívili Řím a jeho slavný kostel Il Gesù, mateřský kostel Tovaryšstva Ježíšova od významného architekta Jacopa Barozziho da Vignola, třeba jste si vzpomněli na Olomouc. Zdejší kostel Panny Marie Sněžné vychází právě z půdorysu římské stavby, má tedy jednu loď s postranními kaplemi. Na výzdobě kostela se podílelo několik umělců především z Vídně, jako například poměrně známý malíř Karl Franz Josef Haringer, který svým uměním obohatil také baziliku na Svatém Kopečku v Olomouci.
Mohutný oválný obraz nad hlavním oltářem skrývá tajemství zasvěcení Panně Marii Sněžné. Zobrazuje legendu, jež se váže k výstavbě první mariánské římské baziliky. Příběh se odehrává ve 4. století, kdy tehdejší papež Liberius stavbu baziliky inicioval díky pokynu ze sna. V něm se mu zjevila Panna Marie, která ukázala na nedaleký pahorek pokrytý sněhem s přáním, aby zde papež nechal postavit kostel.
Krásné a nepřehlédnutelné průčelí kostela zdobí tordované dříky sloupů vypadající jako spirála. Tento zajímavý detail vytvořil olomoucký vážený kameník Václav Render, který v nedaleké ulici 8. května vedl kamenickou dílnu. Ta sídlila v krásném historickém domě č. 7, který je dnes oplýván malými obchůdky, se zapsal na seznam kulturních památek. Na jméno Václava Rendera si určitě vzpomeňte při procházce historickou Olomoucí. Mariánský sloup na Dolním náměstí, kašny nebo třeba zdejší dominanta Sloup Nejsvětější Trojice - to jsou všechno díla tohoto významného kamenického mistra.
Tehdejší hojně využívaný jezuitský kostel zasáhlo zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Následující léta sloužil pouze univerzitě, kdy byl spravován premonstráty, později vojenské posádce, například jako skladiště. Věřící se do kostela vrátili až v roce 1910, přičemž následující léta byl hojně restaurován.
