Jak se těšíte na půlmaraton v Olomouci?
Do Olomouce se vždycky těším. Asi i proto, že je to náš první závod, který jsme dělali v regionech, mimo Prahu. Evokuje mi i trochu složitější začátky, kdy jsme si v Olomouci před těmi lety vše "osahávali". Olomouc mám opravdu velmi rád, je to tam vždy milé, chodí tradičně hodně běžců... Takže ano, já se těším moc!
Zmínil jste sám, že půlmaraton v Olomouci je milý. Atmosféra je vždy úžasná. V čem podle vás spočívá kouzlo olomouckého půlmaratonu? Proč si ho lidé tak oblíbili?
To je prostě Olomoucí! To je tím krásným městem. A vůbec tím nechci říct, že ostatní města, kde se konají závody, nejsou krásná... Ale protože je Olomouc dál od Prahy, možná oslovujeme i jiné běžce než ty, kteří jezdí po závodech konaných blíž k Praze nebo přímo v ní. A mám také naprosto konkrétní věc – když se bavím s běžci, všichni říkají, že průběh parkem kolem Flory a množství diváků kolem trati, kdy už se nacházíme za polovinou závodu, je opravdu zážitek. A že je tam možná vůbec ta nejhezčí atmosféra, jakou na závodech máme. Často to srovnávají i s průběhem Pařížskou ulicí v Praze… A také se tu půlmaraton běží potřinácté. I město si na něj zvyklo. Pan primátor říkal, že už takřka vůbec neřeší stížnosti, že se závod koná. Samozřejmě vnímám, že omezujeme dopravu a že to může být pro někoho nepříjemné, ale z reakcí je vidět, že město závod přijalo a že se na něj lidé těší. Do Olomouce vnáší krásnou atmosféru. A když jsme u toho – vždy říkám, že pokud si někdo chce užít skvělou atmosféru, ať přijde do cíle půlmaratonu, protože tam z běžců to štěstí tryská. Kdyby se dalo zabalit na horší časy, tak by to bylo nádherný! (smích) A v Olomouci bude tryskat už potřinácté. Třináct let, to už je tradiční závod…
Samotní běžci nebo diváci podél trati vidí až konkrétní závod, ale dovedu si představit, že tomu dni D předcházejí náročné přípravy...
To je na dlouhatánské povídání… (smích) Ale lze to shrnout. Kalendář závodů plánujeme s ohledem na kooperaci mnoha subjektů na rok dopředu. Už nyní tedy víme, kdy se poběží v roce 2024. Celý blok závodů v regionech plánujeme společně, běhá se od konce května do poloviny října. Během závodní přestávky je prostor na analýzu, na zlepšování a na další přípravy. Organizace půlmaratonu je tedy skutečně záležitostí celého roku a velkého týmu lidí. Jak se blíží termín závodu, narůstají konkrétní úkoly, a v poslední fázi, v níž se nacházíme teď, dolaďujeme detaily. V Olomouci v rámci projektu EuroHeroes přivítáme elitní evropské atlety. Máme potvrzená jména, ale vzhledem k tomu, že to jsou závodníci, kteří sem nejedou na výlet, ale jejich cílem je podat ten nejlepší výkon, do poslední chvíle není stoprocentně jisté, s ohledem na formu a další související faktory, vůbec nic. Až budou na hotelu, budeme klidnější. (smích) Takže přípravy na půlmaraton, to je celoroční práce s vyvrcholením zhruba tři týdny před akcí.
Jakou roli podle vás hraje RunCzech v oblasti popularizace běhu, potažmo sportu jako takového? Jak já kolem sebe vnímám, tak velkou…
Děkuju za takhle uvedenou otázku, protože já si to myslím taky. (smích) Možná to zní trochu neskromně, ale domnívám se, že to tak opravdu je. Vidíme na závodech v regionech, jak stoupá počet běžců z daného města nebo toho konkrétního regionu. Většinou se po půlmaratonu v neděli ráno jdu proběhnout, protože fakt, že nejsem coby hobby běžec v sobotu na startu, mě mrzí. A mám pocit, že počet běžců skutečně narostl. Vím, že to není jen naše zásluha, že těch organizátorů běžeckých závodů je víc a každý na tom má svůj podíl. Je to masovka a několik tisíc běžců na startu možná přitáhne i lidi, kteří by mezi padesát účastníků jiného běhu nešli. A po odběhnutí půlmaratonu třeba ztratí ostych a přihlásí se i na ně... A v neposlední řadě mají závody RunCzech tu možnost ukázat emoce většímu množství lidí než lokální závody.
Co pro vás osobně znamená běh?
Jak říkám, k běhu jsem musel doběhnout. (smích) Než jsem se dostal do organizačního týmu, neměl jsem běhání rád. Vlastně jsem začal běhat až po několika letech v organizačním týmu, kdy jsem si říkal, že bych potřeboval vidět to, co děláme, z pozice účastníka. Přihlásil jsem se tedy na zahraniční závody, abych viděl, zda to, jak to děláme, je dobré. A zda to běžcům může pomoci. Mluvím teď konkrétně o kapelách na trati. Je to organizačně velmi náročná záležitost a já jsem ani nevěděl, jestli to běžci vítají. Pak jsem běžel maraton a na trati byly tři kapely. Pomohly mi zdolat vždy třeba kilometr, takže jsem si potvrdil, že je to vážně skvělá věc.
Teď už je pro mě běh relax. To, co k životu potřebuju.
Proč by lidé měli začít běhat? Nebo spíše to zobecněme – proč by se měli začít hýbat?
Je pravda, že ne každý najde v běhání zalíbení. A ono je jedno, jestli si jde zaběhat, nebo se projet na kole či kolečkových bruslích... Když pomineme veškeré zdravotní důvody, proč se hýbat, sport je prostě vynikající relax. Ty endorfiny, které se vám vyplaví, ta nálada, jaká se dostaví... Aktivní trávení volného času lidé potřebují a sport je skvělý. A když se zaměříme na běh, je to vlastně i levná záležitost – stačí vám boty, tričko a hodinka času. Tam se nedá vymlouvat, že to nejde. Tam se řekne: tak, a teď to půjde! A běžíte...
Tomáš Mirovský pracuje na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu PALESTRA jako prorektor pro vnější vztahy. Spolupracuje se společností Prague International Marathon při pořádání běžeckých akcí, je koordinátorem závodů RunCzech. Též je ředitelem silničního běžeckého závodu PALESTRA Kbelská 10. Od LOH v Londýně 2012 koordinuje dobrovolníky pro Český olympijský výbor v projektech Olympijských parků a Olympijských festivalů. Je spoluzakladatelem spolku dobrovolníků na sportovních akcích Volunters4sport.cz.
FOTO: archiv Tomáše Mirovského
