Olomouc (o)žije je festival, který se, troufám si tvrdit, zapsal do kulturního kalendáře našeho města nesmazatelným písmem. Jak se zrodila myšlenka pořádat takovou akci v Olomouci?
(úsměv) Vždycky jsem si říkal, že by se mi takový festival líbil, ale nikde jsem na podobný nenarazil. Proč to nikde není? Proč to nikdo nedělá? No, teď už to chápu. (smích)
Mám rád, když se lidé setkávají, jsem z velké rodiny, takže v sobě mám to setkávání zakořeněné. A toto mi přišlo jako dobrý nápad. Myšlenka uspořádat takovou trochu větší sousedskou slavnost mi přišla zajímavá a zároveň smělá. Rodila se opravdu dlouho, postupně zrála, ale nikdy nebyl prostor ji zrealizovat. A pak najednou přišel covid a já si řekl, že není moc co dělat, tak do toho půjdu, že to prostě zkusím.
Panovaly nějaké obavy před prvním ročníkem?
Musím říct, že ano. Hudebníci měli strach, že se budou přehlušovat, že bude ve městě zmatek, že nikdo nebude mít dost prostoru, dost pozorné publikum… Na druhou stranu vlastně o nic nešlo a víc než festival to byl tehdy takový happening radosti, pohody a uvolnění po čase, kdy jste po mnoho měsíců nemohli v podstatě nic. Jak moc všem chyběla vystoupení, koncerty, které se za covidu nekonaly, tak do toho šli. Měli obrovskou chuť si zahrát. A ono to u lidí zafungovalo…
Jak vypadaly přípravy na tak velkou akci?
První rok zabraly asi dva měsíce. Z dnešního pohledu trochu úlet. (smích) Komunikovali jsme s hudebníky, podniky, před nimiž umělci vystupovali. Přesvědčit všechny, že to bude vážně super, není u něčeho nového, navíc v takovém rozsahu, vždy úplně snadné. Troufám si tvrdit, že nebýt covidu, tak by se festival nikdy nezrodil. Dělali jsme to s nadšením, že můžeme konečně něco pěkného tvořit, a i když jsme museli první dva ročníky zadotovat, ani jsme to neřešili. Tušili jsme, že to přinese mnoho pozitivních emocí. Jak nám festival rostl pod rukama, hrozně jsme se těšili na reakce, které se spustí. Velmi si vážíme toho, s jakou vstřícností, ochotou a podporou jsme se ale od začátku na všech frontách setkávali.
Akce tehdy oslovila opravdu spoustu lidí. Město skutečně ten den nebývale ožilo. Jaké na to máte vzpomínky vy?
Pamatuju si to přesně. Všichni mi říkali, jak neuvěřitelná atmosféra tam panovala, jak je to super akce, jaká energie z ní jde. A já jsem objížděl jednotlivé pointy na kole, pořád jsem přemýšlel nad tím, aby vše fungovalo, aby byli hudebníci spokojení, aby se to návštěvníkům líbilo… Ta nespoutaná radost na mě dýchla až z fotek. To jsem si teprve řekl: Ty jo, tak se to povedlo. Já to v tu chvíli vůbec nedokázal prožívat. Viděl jsem ty davy lidí, jak se všichni baví, zpívají, tančí, popíjejí, ale v tu chvíli to vnímáte jen jako obraz bez emocí. Ožilo to ve mně až následně z fotografií, kdy jsem si uvědomil, co se nám společně povedlo. A tak je to asi přirozené.
A že se festival v ulicích vydařil, potvrdilo i ocenění - získali jste Cenu města za Počin roku 2021…
Ano, toho si moc vážíme. Samozřejmě nás to potěšilo, ale bereme to s pokorou. Zároveň to pro nás byl závazek do budoucna.
V roce 2023 pak přišla i Cena Olomouckého kraje za nejlepší akci roku. Nyní se chystá již čtvrtý ročník, ten proběhne 22. června. Kam se festival posunul?
Během prvního ročníku hrálo na šedesát umělců a kapel. Rok od roku jejich počet stoupá, navíc se nám nejen hudebníci sami hlásí, že by opět chtěli hrát, nebo že slyšeli, jak je tady parádní atmosféra, že by se chtěli také zapojit. To nás nesmírně těší. Loni jsme přišli s rozšířením akce o komunitní snídani na Horním náměstí, o divadelní, kouzelnické a taneční vstupy, lidé měli také možnost zhlédnout unikátní výstavu olomouckých fotografů v ulicích města. A počet hudebníků byl zatím rekordní. Nyní jsou přípravy v plném proudu a můžeme prozradit, že se lidé mají opět na co těšit.
Co s sebou rostoucí zájem přináší?
Rozhodně větší požadavky na organizaci, rozšířili jsme tým na všech frontách, vytvořili jsme nové a přehledné webové stránky, aby se návštěvníci mohli orientovat a svého oblíbeného umělce jednoduše najít, musíme toho řešit násobně víc než první punkový rok. Máme odpovědnost vůči stovkám umělců a tisícům návštěvníků. S narůstajícím počtem umělců je třeba pečlivě zvažovat jejich rozmístění v prostoru a čase, aby vše fungovalo, aby se vzájemně nevyrušovali. Zároveň se snažíme vychytávat nedostatky z minulých let, vše zdokonalovat.
S jakou vizí se vlastně vždycky při organizování festivalu pouštíte do práce?
Aby byl vždy lepší než ten předchozí. Aby se líbil umělcům, aby návštěvníci byli spokojení, aby nabídka festivalu byla opět širší. Aby to byla akce, která táhne unikátní atmosférou, aby zůstala spontánní, živá, energická natolik, aby sem lidé rádi přijeli i z druhého konce republiky a užili si to. Máme v hlavě i vizi vícedenního festivalu, ale to má čas… (úsměv)
Co pro vás Olomouc (o)žije znamená?
Upřímně? Mám v sobě dva póly. Je to organizačně a komunikačně velmi náročné. To se dá asi pochopit. Na druhou stranu Olomouc (o)žije je pro nás víc než jen festival. Je to takové naše dítě, které se narodilo za specifických covidových okolností. Jsme moc rádi, kolik lidí tu radost z něj s námi sdílí.
V prvním roce Žerotínovo náměstí roztančil písničkář Voxel, minulý rok zpíval a hrál čerstvý držitel ceny Anděl v kategorii fanoušků - zpěvák Marcell, festival již tradičně zahajuje Bubenická Show Jumping Drums v čele s Ivo Batouškem, který s ní objel celý svět. A mediálně známějších umělců na festivalu najdeme více. Jak se vám daří dostávat na festival taková jména, když hrají všichni bez nároku na honorář?
Je to tak. V prvé řadě nás moc těší, že do toho mají chuť jít. Bez nadsázky je na tom vidět, jak mají město rádi. Říkají, že jsou nadšeni z energie, která tu během festivalu je. Chtějí tenhle specifický olomoucký festival také obohatit a dodat mu lesk. Je to taková nezištná akce od lidí pro lidi. A umělci jsou také jenom lidi. (úsměv) Je ale potřeba znovu říct, že si vážíme každého, kdo spolu s námi ten den město oživí.
Jak člověk, který je neustále v nějakém zápřahu, uprostřed příprav, relaxuje? Co rád děláte?
Rád sportuju, plavu, chodím do přírody, moc rád cestuju. Je mi blízká jižanská spontánnost a temperament, německá preciznost. (smích) Líbí se mi pohoda na ulicích, zábava, jaká ve městech na jihu panuje, tam dobíjím baterky. A tím se vlastně vracím zpět k našemu povídání o festivalu. Lákalo mě něco takového přenést do Olomouce, něco, co bude kontaktní. Všichni se občas potřebujeme uvolnit, odhodit bariéry, společenské masky. Hudba v nás vzbuzuje emoce, dotýká se každého, tak je možná tou správnou cestou. Umožňuje být spontánní, radostný, přítomný v daném místě a v daném okamžiku a užívat si to. A tak trochu být na chvíli duší dítětem – alespoň já to tak mám! Jsem rád duší dítětem…
ÚVODNÍ FOTO: archiv Olomouckého kraje
FOTO: archiv festivalu Olomouc (o)žije
