Malé, velké, sexy, bavlněné, rafinované, s krajkami i bez. Každý den bereme tyto lehké kousky našeho šatníku do ruky a halíme do nich svá těla. Běžná každodenní rutina. Nebo ne? Ale proč si právě tyhle všednosti nezpestřit a nerozmazlit se? Není to pouze kus látky, kterou skrýváme pod vrstvami. Je to odraz nás samotných. Odraz postoje k našemu tělu a jeho krásám.
Písemných zpráv o prádle jako takovém je jako šafránu. Do jisté míry tomu přispívá také fakt, že z historického kontextu dané společnosti se lidé vyhýbali všemu, co jen trochu zasahovalo do intimní sféry. Zkrátka a jednoduše společensky nepřípustné faux pas. S postupným přidáváním vrstev získával oděv specifické funkce a ve stejném rytmu se také samozřejmě měnil vzhled samotného spodního prádla.
Údajně první zmínky pocházejí ze starověkého Egypta. Tam lidé díky vlídným klimatickým podmínkám nosili pouze jednoduchý pruh látky (zástěru) ovinutý kolem beder. Pro zajímavost: velmi častým námětem na dobových malbách byly nahé mladé tanečnice. Jediný kousek textilie, který je zahaloval, byl šátek ovázaný přes klín. Nahota byla tedy naprosto přirozený jev a součást jakési společenské smlouvy. Z tohoto důvodu se nutnost cvičení a pěstování fyzické krásy považovala za nedílný komponent běžného života.
Barbaři a jejich spodky
Přesuňte se spolu s námi na chvíli do temného období řecko-perských válek, do časů barbarských kmenů. Přestože byli barbaři společností zavrhováni pro svoji krutost a hrubou povahu, zejména pánové jim mohou vděčit za mnoho. Přišli totiž se zcela revolučním nápadem. Přestali nosit tuniky a vynalezli prapředchůdce kalhot. Jednoduchý střih a volný styl chránil před mrazy a vhodně se dal použít při jízdě na koni. Ve 13. století pak přišel obrovský boom. Začaly se vyrábět první pánské spodky. Byl to pruh látky, který se u pasu zavázal tkaničkami a vedl až po lýtka. Aby tehdejší muži nemuseli neustále své spodní prádlo svlékat, byl později vymyšlen také odnimatelný poklopec. V 15. století se spodky rapidně zkrátily, zhruba na velikost současných trenýrek. Současný styl a podoba pánského spodního prádla se objevila až ve 30. letech 20. století.
Éra dámských kalhotek a nevěstky jako jejich průkopnice
Za předchůdkyně dnešních dámských kalhotek byla tzv. bederní rouška. V době raného středověku se začaly postupně vyvíjet dámské spodní kalhoty. Ty se napříč léty upravovaly tak, aby nositelkám co nejvíce vyhovovaly. První „kalhotky“ začaly nosit dámy lehkých mravů, nevěstky a prostitutky. Později se přidaly také baletky, jeptišky a mladá děvčata.
S nástupem sukní vyztužených kostěnými krinolínami se zrodily tzv. dámské spodky. Prakticky to byly dvě samostatné nohavice spojené stuhou, které měly v místě rozkroku užitečný rozparek. V dnešním světě by takový model měl jistě erotický podtón, dříve ale takový mechanismus sloužil především k tomu, aby ženám ulehčil „návštěvu“ toalet.
Zázračný dekolt na počkání jménem Wondebra
Velké, plné a svůdné poprsí je snem takřka každé ženy. Na počátku 20. století se tento (pro mnohé těžce dosažitelný) sen splnil. A to přelomovým vynálezem světové podprsenky Wonderbra. Konkrétně v roce 1939, kdy obchodník Moe Nadler založil kanadskou Lady Corset Company – malou prodejnu s prádlem v centru Montrealu: „Naším cílem je naučit ženy brát podprsenky jako krásný doplněk, ne jen jako funkční věc.“ Na konci 50. let začal Moe cestovat do Evropy. Hledal nové styly, které by mohl přinést na kanadský trh. V roce 1960 značka Wonderbra představila krajkovou „half push-up“ podprsenku. O čtyři roky později navrhla Louise Poirier důmyslnější model – skládal se celkem z 54 dílů rafinovaně umístěných tak, aby šikovně vytvarovaly a zvedly dámské poprsí. Vytuněná královna mezi podprsenkami byla poté představena v Austrálii, Africe a také v Evropě. V roce 1994 se tváří této prestižní značky stala česká modelka Eva Herzigová.
Korzet, podvazky a punčošky na scénu, prosím
Touha zdůraznit své křivky a především útlý pas je v lidech zakořeněná již odnepaměti. Není divu, ze všech stran módních časopisů na nás vykukují dámy s krásnou tváří a extra štíhlou postavou. A také z hlediska antropologického náhledu je právě pas považován za dominující lidský prvek.
Samotná historie korzetů jako součásti dámského prádla určené ke stažení trupu je velmi dlouhá a prastará jako lidstvo samo. Je opředena obrovským množstvím mýtů a falešných představ, jak už to ostatně bývá u všeho s kontroverzním přídechem. Vytyčíme pouze nejdůležitější milníky.
První zmínka se objevuje kolem roku 1800 př. n. l. v období starověku u mínojské kultury. Tamní ženy začaly nosit měděné pláty, které byly přetvořeny do podoby tzv. stahovacích pásů. Ocitáme se v 16. století v humánně zabarveném období renesance – tehdy bylo módní drobné poprsí. Aby se toho efektivně docílilo, zavedla ve Francii královna Kateřina Medicejská nošení takzvaných tílek s kosticemi. Ty sloužily kromě jiného také jako ochrana pasu před těžkými krinolínami.
V polovině 19. století se korzety vyráběly ve velkém a v masové produkci. Používal se však velmi nekvalitní materiál. Krátce po užití gumy v módním průmyslu se začaly ke korzetům připevňovat také podvazky. Ve 20. století se módní guru Christian Dior usilovně snažil o jakési vzkříšení korzetu. Vznikla série oděvů doplněná o korzetové pásy na přehlídce New Look.
Korzet v dnešní době?
Množství výtvarníků, kteří se zabývají právě tímto odvětvím, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. V Praze žije a tvoří přední designérka a korzetiérka Riwaa Nerona – elegantní dáma s rudými rty, porcelánovou pletí a havraními vlasy. Sama osobně korzety nosí a staly se tak její přirozenou a neodmyslitelnou součástí.
Šije pro velmi pestrou škálu osobností. Pomáhá každému, kdo ji navštíví v jejím pražském ateliéru, nalézt klíč ke svým vlastním půvabům. „Samy klientky o svém prádle vědí a chovají se více sebevědomě, i když prádlo není samozřejmě vidět. Úctu k ženským křivkám a kráse se vždy snažím podpořit jemnými materiály, krajkami, svůdnou transparentností i tajemným zahalením.“
Nás zajímalo především to, jaké materiály v její tvorbě dominují... „Miluji nylon, krajkoviny, hedvábí. Transparentní tyl, který zčásti zdobí a odhaluje, z části modeluje křivky těla. Při šití prádla dávám přednost pružnosti, u korzetů zas těm nejpevnějším materiálům. Poslední dobou experimentuji i s vinylem a lesklou lycrou.“
Napadlo nás, zda existují nějaké zásady, které by měla mít na paměti každá žena při výběru kvalitního spodního prádla? „Vlastní vkus a dobrý pocit při nošení. Neexistuje univerzální spodní prádlo. Když však toužíte po kvalitním prádle pro denní nošení, je radno ptát se odborníků, kteří mají zkušenosti. Není to však vždy určující, potřeby každého jsou individuální.“
Riwaa Nerona
Riwaa Nerona je česká korzetiérka a designérka. Svět korzetů a spodního prádla ji zcela uchvátil, aktivně se v něm pohybuje již 10 let. Ve své tvorbě se často nechává inspirovat obdobím retra. Šije však také svatební nebo pánské korzety. Chcete-li se s touto inspirativní umělkyní setkat osobně, můžete ji navštívit každý všední den od 18.00 do 20.00 hodin na adrese Husitská 106/1 v Praze na Žižkově. Více na www.riwaa-nerona.com
