Vánoční hvězda
Vánoční hvězda je velmi náročná kráska. Milujeme její květy, obzvlášť červená jí sluší, jenže než nastane Štědrý den, její nádhera dost často uvadne a nám zbývá jen holý stonek. Pochází ze Střední Ameriky a jméno poinsettia má od prvního velvyslance USA v Mexiku Joela Robertse Poinsetta, který rostlinu do Spojených států přivezl roku 1825. Známe ji i pod označením pryšec nádherný a je nejpopulárnější vánoční rostlinou na světě. Ale také tou nejzrádnější.
Už v květinářství si hvězdu prohlédněte, jestli nezačíná opadávat. To by znamenalo, že rostlina hnije, plesniví či trpí jinou chorobou. Takže kupujte jen naprosto zdravou hvězdu. A pozor při převozu - nezapomeňte, že je z teplých krajin, takže zdejší chlad jí ani trochu nesvědčí. Proto ji pěkně zabalte, ať neutrpí teplotní šok.
Doma ji pak hýčkejte. Umístěte ji na světlo do místnosti, kde je kolem dvaadvaceti stupňů Celsia. Nikdy ji nedávejte k radiátoru, ale ani k oknu, kterým větráte. Hvězdu zalévejte odstátou vodou pokojové teploty. Zeminu udržujte mírně vlhkou, občas hvězdu můžete porosit.
Jestli se vám podaří uchovat krásu této květiny i během svátků, máte vyhráno a její květy budete moci obdivovat i za rok. Tedy za předpokladu, že v poctivé péči vytrváte. Vánoční hvězdu seřízněte zhruba na výšku kolem deseti centimetrů a stonek zatavte svíčkou. Dejte ji na světlé, chladnější místo a moc ji nezalévejte. Během sezony ji pak můžete pěstovat dokonce i venku. Porostou jí zelené listy, ale v zimě se zase začervená.
Jmelí
Jedná se o poloparazitickou rostlinu, která je v našich lesích hojně rozšířená. A v období Vánoc ji vezmou na milost i ti, kterým je trnem v oku. Díky způsobu růstu a přetrvávající zelené barvě je jmelí navíc opředeno mnoha pověrami a mýty a jako bylina má široké uplatnění v léčitelství. Vánoční svátky si už bez polibku pod jmelím ani neumíme představit. Ale kde se vlastně kouzelná moc jmelí vzala?
Věřilo se, že jmelí chrání před ohněm, a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Podle Keltů také zajišťovalo plodnost. Ve středověku se do světa šířily skandinávské příběhy a legendy, například o bohyni Frigg. Vypráví, že bůh Odin a jeho žena Frigg měli syna jménem Baldur, který měl psáno v osudu, že bude zabit. Zoufalá matka naléhala s prosbami o milost na všechny živé bytosti, ale zapomněla oslovit jmelí, čehož využil zlý bůh Loki a použil rostlinu, aby Baldura zabila. Slzy, které Frigg vyplakala nad ztrátou syna, se proměnily v bílé kuličky jmelí. To se pak z její vůle stalo symbolem lásky a usmíření, k němuž docházelo právě prostřednictvím polibku pod touto rostlinkou. Není však zcela jasné, kdy se polibek pod jmelím stal součástí vánočních tradic, ale údajně vůbec prvním, kdo se pod jmelím políbil, měl být svatý Mikuláš se svou partnerkou. Při jednom setkání si nevědomky stoupli právě pod tuto rostlinu a z polibku pod jmelím se pak stala tradice. Podle jiné pověry k tomu mělo dojít zase pravděpodobně v Anglii. V díle Charlese Dickense se totiž píše o líbání pod jmelím v knize Kronika Pickwickova klubu. Lidé tehdy zdobili své domovy jmelím a pravidlem bylo, že pokud by stála mladá žena pod jeho snítkou, nesměla odmítnout polibek, jinak by se další rok nevdala.
Ať je to s historií líbací tradice, jak chce, dnes si už Vánoce bez větvičky zeleného, pozlaceného či postříbřeného jmelí jen těžko dokážeme představit. Líbání pod jmelím má zajistit dostatek lásky po celý příští rok. A říká se, že na Štědrý den smí muž políbit každou ženu procházející pod jmelím. Ale pozor - polibek pod jmelím bude mít ten správný účinek jen tehdy, když vám jmelí někdo daruje. A také musíte dbát na to, aby jmelí hezky viselo a nedotýkalo se podlahy. To by pak své kouzlo ztratilo...
Hezký advent!
