Jak vnímáte Street Art Festival v kontextu kulturních akcí v Olomouci?
Ojediněle, vzhledem k zaměření převážné části kulturních akcí. Přesto jako doplňující a svébytný kulturní program, který má v Olomouci svoje opodstatněné místo, historii a publikum.
Když krátce zavzpomínáte na začátky – jaké byly?
Byly autentické, improvizované, hodně low-costové a mířily více na lokální scénu a graffiti, dovnitř vlastní komunity, než na street art a jeho potenciální oslovení široké veřejnosti.
Kam se festival posunul za dobu svého fungování?
Po organizační stránce jsme začali k festivalu přistupovat jako k malému start-upu, vytyčili jsme si cíle a ideje. Přemýšleli jsme, co může festival přinést komunitě občanů a městu samotnému, jak vytvářet zajímavý obsah a doprovodný program pro návštěvníky a jak se festivalu věnovat tak, aby to bylo smysluplné. Navíc i já jsem si uvědomila, že jako kurátor mám odpovědnost za díla, jež do veřejného prostoru přinášíme, a můj pohled na urban art a plochy pro mural a street art se výrazně změnil. Snažím se neustále doplňovat znalosti z odborných zdrojů, i co se týká památkové péče, na kterou během festivalu narážíme.
Festivalu se tradičně daří přivážet do Olomouce nejen kvalitní české, ale také zahraniční umělce. Berete to jako jakési potvrzení kvality festivalu? Která jména byste případně vyzdvihla?
Ráda bych řekla, že ano, ale minulý rok se nám na Moravském divadle ukázalo, že i kvalitní umělec dokáže svým přístupem dílo zkazit. Ta úměrnost zahraniční=kvalitnější je pravdivá jen zčásti, samozřejmě že celosvětově je to větší rybník než Česká republika, a zajímavý zahraniční umělec může přitáhnout značnou publicitu, ale nechtěla bych, aby to bylo pravidlem. Pro mě je důležité výsledné dílo a to, jak vypadá v daném prostoru.
Jak s odstupem pár týdnů hodnotíte letošní ročník?
Škoda toho počasí, protože pokud děláte akci venku a je zima a prší, víte, že nikdo nepřijde. Nejvíc to odnesl doprovodný program a prodražil se i rozpočet, protože v určité dny opravdu malovat nešlo, což znamenalo dny za ubytování a pronájem plošin navíc. Museli jsme vytvářet časové sloty podle aplikace počasí a jít malovat například od 10 do 11 hodin, a pak se schovat. A tak to šlo pořád dokola...
Co se týká výsledných muralů, s výsledkem jsme spokojeni. A máme radost, že spokojená je i odborná veřejnost a památkáři. Není to tak, že by nám bylo jedno, co si myslí občané Olomouce, ale zavděčit všem se opravdu nelze. Také nás moc potěšila relativně vysoká návštěvnost výstavy mapující street art a graffiti na Olomoucku posledních 30 let, která nesla název Město jako chrám, graffiti jako Písmo svaté.
Jaký program letošní ročník festivalu vlastně nabídl?
Doprovodný program festivalu byl bohatý a běžel už od června, kdy jsme realizovali několik workshopů pro děti, komentované prohlídky po olomouckých malbách a během prázdnin dvě výstavy v galerii Studio G21. V září jsme se zapojili do Dnů evropského dědictví a univerzitního Meet Upu, v rámci kterého jsme uspořádali zajímavé přednášky o NFT umění, to je možnost si stále pořídit zdarma ještě celý rok.
Když se řekne Street Art Festival, většině lidí se vybaví graffiti. Myslíte si, že se právě i díky festivalu daří posouvat hranici vnímání graffiti jako umění?
Ne, nemyslím. Graffiti nemá uměleckou hodnotu, až na malé výjimky, kdy se jedná o velikány typu Banksy, Os Gemeos, Obey Giant a další, a i tak je tam pro mě spíš hodnota estetická. Má ale hodnotu sociokulturní, jež je pro mě mnohem zásadnější a zajímavější. Vypovídá o historii a životě určité komunity vzhledem k širším dějinným souvislostem.
Když se zaměříme na muraly, které jste již zmínila, existují takové, jež působí kontroverzně. Vezměme si třeba za příklad mural na budově Moravského divadla. Proč vlastně byla letos Melpomené přemalována?
Jak už jsem někde zmiňovala a naznačila výše u jiné vaší otázky, šlo o nedodržení navrženého motivu a použití fialové barvy, která plánovaná nebyla a nebyla schválená námi ani památkáři. Ve hře byla pokuta, žaloba za nečinnost NPÚ a další aspekty, proto bylo nutné jednat co nejrychleji, ale samozřejmě s ohledem na kvalitu nového návrhu.
A co říkáte na kontroverzní ohlasy na novou malbu?
Ano, jsou kontroverzní, co to ale znamená a vypovídá o kvalitě umění? S dovolením odpovím otázkou. Znamená to, že když jsme za mural na Passingerově mlýně z roku 2018 dostali cenu veřejnosti za přínos v oblasti kultuře, že je dílo kvalitní? Poslední dva roky nad tím dilematem dost přemýšlím a přijde mi, že to, co je přijímáno odborníky kladně, není přijímáno laickou veřejností a naopak. Pak je ale nabíledni otázka, pro koho by mělo umění ve veřejném prostoru být? A je ospravedlnitelné posouvat hranici vkusu a estetiky a “vzdělávat” v tomto smyslu veřejnost?
To je nepochybně otázka na delší filozofickou debatu. Pojďme ale zpět k praktické stránce věci. Je mi jasné, že v tak historickém městě, jako je Olomouc, musí být jednak náročné vůbec vybrat plochu, kterou je možné vyzdobit, jednak si dovedu představit, že získat souhlasné stanovisko dotčených orgánů také není úplně snadné. Jak vlastně vypadá proces výběru vhodné plochy?
Proces výběru plochy by v ideálním případě měl zůstat na umělci, který sám rozhodne, nakolik to zapadá do jeho konceptu a představy. Takto přemýšlí street artoví umělci. Bohužel, realita je jiná, ne každý majitel je osvícený a malbám nakloněný, a ne každá plocha je pro malbu vhodná. Jednak se stále snažíme objevovat nové plochy mimo historické centrum a jednak vybíráme i z těch, které nám přijdou nabídkou.
A jak potom spolupracujete s památkáři a dalšími úřady? Jak probíhá schvalování? Věřím, že spousta lidí by byla ráda za osvětlení problematiky…
Schvalování probíhá na konkrétní návrh skici a konkrétní místo. Důležité je místo realizace a barevná škála nebo paleta. Před zahájením se provádí test vzorků, jestli je vše v pořádku. Vyhodnocují městští památkáři s doporučujícím nebo zamítavým stanoviskem NPÚ.
S jakými očekáváními a plány vyhlížíte další ročník?
V hlavě už máme plány na konkrétní realizace, vše je ale zatím v jednání, tak uvidíme.
Co pro vás Street Art Festival znamená?
Asi tušíte, že je to víc než práce, ale to se dá říct o ledasčem, pokud vás baví to, čím se živíte. Já jsem k tomuto zjištění, ohledně umění všeobecně, sice dospěla s jistým zpožděním (jsem vystudovaný politolog), ale i tak jsem se rozhodla, že se mu chci věnovat profesionálně a že na doplnění vzdělání není nikdy pozdě.
Co byste popřála Street Art Festivalu do budoucna?
Produkčnímu týmu bych přála zapálené spolupracovníky, dobré nápady, skvělé plochy a osvícené sponzory, které potřebujeme. Street artu přeju, ať si zachová svoji autenticitu a Olomouci bych (s nadsázkou) přála Banksyho.
FOTO: archiv Street Art Festivalu
