JAKÉ TO BYLO
Na hřišti, ze kterého se mělo odlétat, se jeden malý čertík, který byl zcela jistě nejvíc nejkrásnější, bál už samotného průvodce natolik, že se neměl ani k prvním krůčkům. Ale nakonec se s místními čerty sžil a dělal jim vydatného společníka. S rohy přišli i dospělí, nescházely ani celé čertí rodiny. Před pavilonem opic čekala vydatná posila. Čerti z občanského sdružení Kirri, o.s. z Pňovic. Nejenže odnesli jednoho návštěvníka, ale celý rej doprovázeli až k pavilonu šelem v čele s panem knížetem. Cestou však marně hledali Dorotu Máchalovou, a to jim na ni svítily lucerny rozmístěné po trase obchůzky, které pomáhaly vyrábět děti z místní základní školy. Zvířata se ukázala v celé své kráse v pavilonu opic, žiraf, šelem a mořských akvárií i u netopýrů. Klidem oplývala lví rodina, v pozoru stála celá smečka arktických vlků a zimního počasí si užívala i ussurijská tygřice Betty.
V restauraci zahříval Ďáblův punč, pro hříšníky byl připravený Andělský závin.
VÁNOČNÍ ATMOSFÉRA V ZOO
Celý areál se ustrojil prvním dnem do svátečního. Tmou zářila vyhlídková věž, siluety zvířat i stromeček. Vánoční osvětlení dodávalo večerní procházce patřičnou atmosféru. Z nebe se snesl sníh, a v něm zůstaly stopy čertích kopyt i ocásků. Děti si pak mohly sfouknout poslední světélka v lucerničkách, průvodci plamen loučí a všichni se mohli těšit na přespříště.