POZVÁNKA: Premiéra hry Jánošík Revisited v Mahenově divadle v Brně

Jednou z nejvýznamnějších osobností brněnského kulturního života byl Jiří Mahen (občanským jménem Antonín Vančura), který přišel do Brna v roce 1910 a upsal se mu na celý svůj život. Působil jako redaktor Lidových novin, režisér a první dramaturg Národního divadla, pedagog na konzervatoři, knihovník i ředitel knihovny či zakladatel rybářského sdružení. Kromě básní, románů a povídek psal také příběhy pro děti, dramata, filmové scénáře, publicistické i vědecké články. Mezi jeho nejvýraznějšími díly najdete např. sbírky Plamínky a Balady, román Kamarádi svobody či pohádkové knihy Co mi liška vyprávěla a Dvanáct pohádek. Ovšem jeho dramatická tvorba byla oceňovaná nejvíce.

Nejúspěšnější Mahenovou hrou (ze všech třiceti tří) je Janošík. Kdo by neznal tohle drama o slavném slovenském zbojníkovi? Jiří Mahen jej napsal o prázdninách 1909, když pobýval na evangelické škole v Javorníku u Velké na Moravě. Inspirací mu byli Zbojníci Miloše Jiránka, slovenské knížky o Jánošíkovi, Alois Jirásek, různá lidová vyprávění a mocně také zapůsobilo vlastní okouzlení přírodou po odchodu z Prahy. „V té době,“ popisoval ve třicátých letech Mahen, „nikdo nevěřil pomalu v člověka, ale najednou jsme našli mezi lidem člověka, nedávno skorem popraveného, a ten člověk žil v paměti národa jako světec. A kolem toho člověka kvetly píseň i naděje.“ Pak ovšem přišla krutá zkušenost první světové války a jánošíkovské téma se samotnému autorovi začalo jevit z poněkud proměněné perspektivy.

Jiří Mahen se dvacet let po napsání Jánošíka vyznal ze svého pokušení napsat drama znovu a jinak: „Byl by daleko prostší, bez písniček a bez barev. Předem ho vidím v opuštěné ohradě na Liptovských horách, jak čeká na své, kteří nepřicházejí. Pak ho vidím někde v dolině, jak prchá střelen do prsou závějemi. Konečně ho vidím, jak dříme pod zemí věčný sen... O čem sní jeho veliká duše?“ Do Mahenových úvah ale zasáhla národní tragédie, jejíž zoufalství autor nepřežil – dva měsíce po okupaci Československa se v Brně oběsil.

Jakého Janošíka by ovšem Jiří Mahen napsal dnes? Po 108 letech od světové premiéry, která se konala v roce 1910 v pražském Národním divadle? A také od brněnské premiéry, která se uskutečnila téhož roku v režijním nastudování Františka Laciny? Po všech slavných filmových zpracováních, toho němého z roku 1921, i toho ikonického z roku 1935 v režii Martina Friče?

Idylický mýtus totiž postupně vybledl pod tíhou zkušeností nacismu a komunistické diktatury. Pomalu se ocitáme v situaci, kdy se přestává věřit v člověka a čeká se jen na mesiáše. Ale jaký hrdina může ještě po tom všem přijít? Jaký sen o Jánošíkovi vlastně sníme dnes? Je to hrdina, obyčejný zloděj nebo zabiják? A platí ještě boží přikázání: Nezabiješ? Pojďte si tedy příběh o Janošíkovi poslechnout znovu...

Jiří Mahen, Martin Františák: JÁNOŠÍK REVISITED

– „Zbojnická legenda ožívá. Spravedlnost. Pomsta. Zrada a láska. Nezabiješ!“

Režie a úprava: Martin Františák
Dramaturgie: Lucie Němečková
Scénografie: Marek Cpin
Kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková                 
Hudba: Nikos Engonidis
Korepetice: Petr Svozílek
Asistent režie: Petr Klarin Klár
Stážista JAMU: Marek David
Inspice: Zara Pavlíková 
Nápověda: Alena Arači

Osoby a obsazení:

Janošík: Dominik Teleky  j.h.
Ilčík: Tomáš David
Garaj, Kněz: Jaroslav Kuneš
Hrajnoha: Jan Grygar
Adamčík: Martin Sláma
Putnok: Pavel Doucek
Uhorčík: Petr Halberstadt
Harala: Josef Králík j.h.
Gajdoščík: Jaroslav Dostál j.h.
Vlček: Petr Bláha
Michalčík: David Kaloč
Ďurica, Otec Jánošíka: Vladimír Krátký
Mucha: Jiří Pištěk j.h.
Anka: Elena Trčková
Matka Anky: Monika Maláčová
Samko: Tomáš Žilinský j.h.
Šandor: Bedřich Výtisk           
Šandor´s Panters: Jakub Šafránek, Martin Veselý
Cikánka: Jana Štvrtecká
Ďuricovi synové, Kněz: Šimon Bílina, Radek Melša, Jan Horák (studenti JAMU)
Muzikanti: Jitka Šuranská, Nikos Engonidis

Více informací najdete na webu.