Sama se přiznám, že si mě veškeré příležitosti vždy v životě našly. Jedinou výhodou bylo, že jsem je všechny přijímala a vrhala se do nich po hlavě. Tak jsem si třeba vyzkoušela pracovat jako instruktorka aerobiku, barmanka v cocktail baru, animátorka v hotelu, fotografka, projektová manažerka, obchodní zástupce nebo produčkní. A dnes vydávám časopis. A tuším, že mi život stejně ještě přichystá nějaké další úkoly a výzvy. Proto na sebe nebuďte přísní a nechte se unášet proudem života, kam vás zavane...
Jistota výplaty nebo riziko neúspěchu?
Skočit do vody rovnýma nohama se rozhodla i Lenka Holešínská. Pracovala jako personalistka, když jí vedení středně velké firmy nabídlo pozici personální ředitelky. S nadšením post přijala a těšila se na to, jak bude moci naplňovat svoje vize a posunovat firmu v oblasti řízení lidských zdrojů dál: „Jsem člověk, který v sobě má hodně energie a dynamiky a přesně ví, kam chce věci směřovat,“ prozrazuje Lenka. Kromě výběrových řízení s kandidáty pracovala na tvorbě plánů osobních rozvojů, adaptačním programu pro nové zaměstnance, projektech na zlepšování firemní kultury, efektivním hodnocení zaměstnanců, motivačním systému, systematickém vzdělávání zaměstnanců atd. Časem ale začala cítit, že ve své práci přestává vidět smysl a mít z ní radost. Taková situace pro ni byla z dlouhodobého hlediska velmi demotivační. Nicméně právě to bylo impulsem, který Lenku popostrčil k rozhodnutí firmu opustit a začít pracovat sama na sebe.
Povídám si s Lenkou o personalistice, o řízení lidských zdrojů ve firmách a přiznávám, že mi trochu otevírá oči. V životě jsem toho totiž vyzkoušela po pracovní stránce opravdu mnoho a v málokteré firmě jsem zažila aktivní personální oddělení. V některých (byť velkých) firmách dokonce nebylo žádné, jen mzdová účetní. Ta sice může mít zájem na tom, aby zaměstnanci firmy byli spokojeni, ale jen zájem nestačí. Personalistiku nemůže dělat každý. Tento člověk musí disponovat jasnými dovednostmi, předpoklady a kompetencemi k výkonu dané práce. A ty jsou často odlišné, než jaké potřebujete u dobré mzdové účetní.
„Pracovala jsem v jedné německé firmě, která měla na všechno pravidla a svůj řád. Může to znít až příliš děsivě, ale právě to přinášelo firmě úspěch. V čele firmy bylo silné a hlavně jednotné vedení, všem zaměstnancům byly jasné cíle a směr firmy, fungoval efektivní reporting a systém komunikace. Firma dbala na budování firemní kultury a hodnot, jejichž dodržování bylo závazné bez rozdílů pro všechny. Ale opravdu důležitý základní kámen úspěchu z mého pohledu byl fakt, že management firmy si dobře uvědomoval, že firmu tvoří lidé,“ vysvětluje Lenka Holešínská. Lidé v této firmě byli pyšní na to, že zde pracovali. „Zaměstnanci měli možnost hovořit v rámci týmových konzultací u tzv. kulatého stolu přímo s generálním ředitelem a říct mu svoje názory. A on je skutečně poslouchal. V České republice jsou ředitelé zvyklí být zavření ve svých kancelářích a téměř nechodit mezi své zaměstnance,“ prozrazuje Lenka a dodává: „Ideální firmou je pro mě ta, kde se personálnímu oddělení a managementu podaří, aby lidé firmou žili. Když jde vedení příkladem a ukáže, jak by to mohlo fungovat (a funguje), a dá lidem vizi. Když je ředitel skutečným lídrem. Protože lídrem buď jste, nebo nejste. A pokud jste, tak za vámi lidé půjdou. Z vlastního přesvědčení.“
Jistě mi dáte za pravdu, že znáte spoustu ředitelů či majitelů firem, kteří nejsou lídry ani náhodou. Každý jsme takové zažili. Nicméně i z takových situací se člověk může mnohé naučit. Mě asi nejvíc naučili právě špatní manažeři, protože dělali chyby, kterých jsem se pak mohla já sama vyvarovat.
Dál ale zjišťuju od Lenky, na co bych si jako zaměstnavatel měla dát pozor. „Snažte se s lidmi neustále komunikovat a vše vysvětlovat. Protože když lidé něco nechápou, může to vést k domněnkám a předsudkům. Když si s nimi sednete, třeba právě u kulatého stolu, a dáte jim možnost klást otázky, můžete předejít spoustě nedorozuměním a problémům. Ideální firmou pro mě totiž není ta, která nabízí největší počet stravenek a dnů dovolené, ale ta, kde je silné, jednotné a otevřené vedení, které komunikuje se svými zaměstnanci a firmu takzvaně vedou společně,“ prozrazuje personalistka.
V dnešní době lidé také vyhledávají flexibilní firmy, které jsou schopny nabídnout potenciálním zaměstnancům pružnou pracovní dobu či poloviční úvazky pro maminky. „Vidím zajímavou budoucnost i v tom, že firmy budou šít pozice na míru lidem. Přirozeně nedáte home-office někomu, komu nevěříte, a víte, že je to flákač. Ale takové lidi firma ani nepotřebuje,“ dodává s úsměvem Lenka Holešínská.
Když se tak nad tím zamýšlím, jsem velmi šťastná, že jsem si mohla v minulosti projít všemi joby, které si mě našly. Každá zkušenost mě něco naučila a posunula dál. Pokud tedy cítíte, že vám aktuální práce nic nedává (kromě platu), nemá smysl se (a často i ostatní) trápit. Vrhněte se do toho, co vás bude bavit. Zkoušejte různá zaměstnání. A udělejte ze své práce poslání.
Na co zapomeňte při pohovoru
Na pohovoru je nejdůležitější sebeprezentace – pokud víte, že jste ve své profesi dobří, zapomeňte na svěšená ramena. Hlavu nahoru! Také si dejte pozor na pomlouvání předchozích zaměstnavatelů či firem – ukážete tak potenciálnímu zaměstnavateli, jak o něm budete možná mluvit v budoucnu. Ptáte se v první větě na plat a počet dnů dovolené? To je pro personalistu jasná známka toho, že netoužíte pracovat pro tuto firmu, ale že budete pracovat prakticky pro kohokoliv, kdo vám nabídne o korunu víc. A takto smýšlející lidé nejsou ve firmách vítáni...
Pokud tedy uvažujete o změně zaměstnání, ale nevíte, jak na to, nebo nechcete, aby váš životopis zapadl mezi stovky ostatních, zkuste si výběrové řízení nanečisto díky Kariérnímu poradenství Lenky Holešínské. Lenka pomáhá lidem naučit se správně prezentovat na trhu práce – jak napsat životopis, jak napsat motivační dopis, jak se chovat na výběrovém řízení, nácviky výběrových řízení atd. Pro firmy naopak zajišťuje externí nábory zaměstnanců. Více info na Facebooku Kariérové poradenství nebo na www.lenkaholesinska.cz
