Auta miloval od dětství. Jeho tatínek je totiž velký moto fanoušek a své dva syny bral na všechny motoristické akce: „Táta byl sice spíš víc na motorky, ale mě vždycky zajímala hlavně auta. A je to tak do dneška. Někdy si říkám, že je to škoda, protože motorky jsou přece jen méně nákladné hobby,“ prozrazuje se smíchem Daniel Martinek. Narodil se ve Šternberku, pak do svých 18 let žil v Olomouci. My jsme na něj narazili v Praze díky časopisu Faster pro fanoušky aut, ve kterém Dan momentálně působí jako fotograf a grafik. Ani nás vlastně nepřekvapilo, že pochází z Olomouce – potvrdilo nám to jen naši domněnku, že mnoho talentovaných a schopných lidí se rodí právě tady, na Hané. „Od dětství, kdy jsme obcházeli různé autosalony, jezdili na okruh do Brna a na různé srazy, se nadšení pro auta jen zvětšovalo. Viděl jsem auta, která člověk jen tak nevidí, a chtěl jsem je nějakým způsobem zaznamenat. Takže jsem je fotil. V osmnácti jsem pak dostal první zrcadlovku a valil jsem jednu fotku za druhou,“ zmiňuje Dan. Pak už to pomalu začal brát vážně – po škole v Praze se dostal do redakce Fasteru a měl o to větší motivaci na sobě makat. Na internetu si vyhledával veškeré možné tipy, jak auta fotit, sháněl kdejaká udělátka a vychytávky na foťák, které se při focení hodí a o kterých mnoho lidí ani netuší: „Když se ale pro něco nadchnu, tak mě není možné zastavit. Chci se o tom dozvědět co nejvíc. Potvrdilo se mi, že když se hodně snažíte, najdete všechny informace, které potřebujete. Nikdy jsem ale nešel na žádný kurz. Vše, co umím, jsem se naučil sám. Focení je zkrátka o rukách, i když vám technika může hodně pomoci.“
Jako samouk se Dan vypracoval i ve své práci grafika. „Nejsem z těch, kteří si myslí, že všechno půjde samo. Vše stojí čas, peníze, a energii. A u focení pak přichází na řadu nekonečný trénink, ten je nejdůležitější. Bral jsem foťák s sebou při jakékoli příležitosti – ať to byla rodinná oslava, výlet či dovolená. Fotil jsem zkrátka všechno a všude. Tak jsem si foťák pořádně ,osahal‘ a naučil dokonale ovládat. Ono vlastně opravdu nezáleží na tom, co člověk fotí, ale musí stále fotit.“
Díky své práci se nyní Daniel dostane k velmi zajímavým vozům... Vidí úžasná auta, může si sednout za volant a vyzkoušet jejich jízdní vlastnosti... O jakém ale sám sní? „Můj názor na vysněné auto se v průběhu let docela měnil. Nejdřív jsem měl rád taková ta prvoplánová auta, která jsou všude vidět (a slyšet), ale pak zjistíte, že jsou důležitější jiné věci... Jízdu autem miluju – je pro mě tedy důležité, aby auto umělo dobře zatáčet, brzdit, abych cítil, co dělá. Aby mi dalo radost, kterou od něj čekám. Mám tři auta, která miluju – prvním je McLaren F1. Osobně jsem ho viděl jen v Ženevě na autosalonu a je samozřejmě naprosto nedosažitelné – stojí asi sedm milionů liber. Doma mám na stole položený modýlek tohoto vozu, jako motivaci. Druhým je malosériové auto Pagani Zonda Cinque – těch je na světě jen deset, takže ani k tomu se člověk nedostane. A třetím je Porsche Carrera GT. Už jsem toho projel spoustu, ale vozy Porsche mě zaujaly nejvíc – co se týče zpracování, jak fungují, jaké mají emoce, a koneckonců i to, jak se fotí. Porsche je prostě top!“ říká Daniel. I nám v redakci se „porscháci“ líbí – a na to, jak Dan nafotil jeden z nich (takzvaný „ibalgin“), se můžete podívat na str. 98 – o něm Dan tvrdí, že to bylo nejlepší auto, jaké kdy řídil.
Člověk by řekl, že když se někdo živí auty, musí sbírat pokuty jak na běžícím pásu... „V životě jsem zatím dostal jen dvě – jednu v Olomouci, když jsem ještě s mladickou lehkovážností vjel na skůtru do zákazu vjezdu. A druhá byla za rychlost cestou na pražské letiště. Víte, když vás tato práce živí, nemůžete si dovolit přijít o řidičák. Takže si to poměrně hlídám,“ přiznává Daniel. A my doufáme, že o řidičák nepřijde, protože jeho fotky chceme na našich stránkách vídat i dál! Na jeho další práci se můžete podívat na www.danielmartinek.cz
