Smažený kapr
Umíte si představit slavnostní večeři bez smaženého kapra a pořádné porce domácího bramborového salátu? Přitom pojídání kapra na Vánoce je velmi mladým zvykem. Ryby se totiž na stolech našich předků v tento den prakticky nevyskytovaly. Jedly se především polévky a luštěninová jídla, dále houbové omáčky, čočka, kuba, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše s medem. Ryby byly nejprve záležitostí bohatých měšťanů, na vesnici začaly pronikat až ve 20. století. Dnes je neodmyslitelnou součástí vánočního stolu kapr - nejčastěji ten smažený. Variantou ke kaprovi je v mnoha domácnostech kuřecí či vepřový řízek nebo třeba losos.
Stromeček
Podle některých zdrojů sahá historie zdobení vánočního stromu do 6. století, kdy opat jménem Klumbán z Bobbia, jenž působil jako misionář v Bretani a Burgundsku, právě burgundskému králi ozdobil na Vánoce jedličku, a to pochodněmi ve tvaru kříže. Pak na dlouhá staletí o zdobení stromků nemáme žádnou dochovanou zmínku. Církev tento zvyk měla údajně za pohanský. Zlom pak nastal v 16. století. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku je v brémské kronice z roku 1570. Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází údajně z Livonska (dnešní Estonsko a Lotyšsko) a Německa. Do domovů začala pronikat v polovině 17. století a v 18. století se k ní přidala tradice zdobení hořícími svíčkami, které byly po nástupu elektrifikace nahrazeny vánočním osvětlením. Vánoční strom u nás Vánoční stromeček se objevil v našich končinách v roce 1812. Poté už se rychle šířil nejdříve mezi bohatými měšťany, pak pronikal do vesnic, kde až do první světové války často domácnost zdobila pouze větvička jehličnanu. První stromeček na náměstí u nás se pak objevil v roce 1924 v Brně.
Ježíšek
A po dobré večeři nastává okamžik, který milují hlavně všechny děti - chodí Ježíšek a přináší dárky. Rodina se shromáždí kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupí zabalené dárečky. Na rozdíl od Santa Clause nemá náš Ježíšek žádnou ustálenou podobu, také způsob, jakým přichází, zůstává obestřen tajemstvím. Děti Ježíškovi před Vánoci posílají dopis, ve kterém ho prosí o to, co by si přály pod stromečkem nalézt. Původně v českých zemích nosíval dárky svatý Mikuláš. Z počátku 17. století se dochovala latinsky psaná zpráva v kalendáři Šimona Partlice o obdarování dětí rodiči ve jménu Krista Pána. Z pozdějších dob jsou zprávy o štědrovečerních nadílkách od Ježíška. V 19. století pak tradice Ježíška u nás plně zdomácněla a právě Ježíšek dokáže v očích dětí vykouzlit neuvěřitelné jiskřičky. Bez něj by to nebyly ty pravé Vánoce.
Polibek pod jmelím
Ten nesmí chybět! O jmelí a jeho kouzelné moci jsme psali již dříve. Není zcela jasné, kdy se polibek pod jmelím stal součástí vánočních tradic, ale údajně vůbec prvním, kdo se pod jmelím políbil, měl být svatý Mikuláš se svou partnerkou. Při jednom setkání si nevědomky stoupli právě pod tuto rostlinu a z polibku pod jmelím se pak stala tradice. Podle jiné pověry k tomu mělo dojít zase pravděpodobně v Anglii. V díle Charlese Dickense se totiž píše o líbání pod jmelím v knize Kronika Pickwickova klubu. Lidé tehdy zdobili své domovy jmelím a pravidlem bylo, že pokud by stála mladá žena pod jeho snítkou, nesměla odmítnout polibek, jinak by se další rok nevdala. Ať je to s historií líbací tradice, jak chce, dnes si už Vánoce bez větvičky zeleného, pozlaceného či postříbřeného jmelí jen těžko dokážeme představit. Líbání pod jmelím má zajistit dostatek lásky po celý příští rok. A říká se, že na Štědrý den smí muž políbit každou ženu procházející pod jmelím. Ale pozor - polibek pod jmelím bude mít ten správný účinek jen tehdy, když vám jmelí někdo daruje. A také musíte dbát na to, aby jmelí hezky viselo a nedotýkalo se podlahy. To by pak své kouzlo ztratilo...
.jpg)
Jablíčko, šupiny, zlaté prasátko i lití olova
Tradic spojených se Štědrým dnem je opravdu mnoho. Patří mezi ně například i krájení jablíčka tak, abychom viděli hvězdičku složenou z jadérek. Ta znamená štěstí v nadcházejícím roce. Během dne také velmi často nejíme maso - to abychom viděli zlaté prasátko. Nevím jak vy, ale mně každoročně prasátko uniká. Pověrčiví lidé si rovněž v tento den vkládají šupiny z kapra do peněženky, což zaručí dostatek financí pro příští rok (... a někomu v peněžence jen přibývají šupiny...). A pochopitelně nesmí chybět vánočka. Také se pouští skořápky nebo se lije olovo a z výsledku se věští budoucnost. Zajímavostí je, že olovo lili už staří Řekové.
Zapomenuté tradice
K tomuto svátečnímu dni se také vztahovaly tradice, které se dnes už běžně nedodržují. Například svobodné dívky házely pantoflem nebo střevícem. Jakmile ukázal špičkou na dveře, dívka jásala, znamenalo to totiž svatbu. V opačném případě zůstala nejméně celý další rok nezadaná. S podobným výsledkem se také klepalo na kurník. Když poté zakokrhal kohout, slibovalo to děvčeti vdavky. Pokud se ozvala slepice, naděje na svatbu byla mizivá. A když přišla půlnoc, běhaly dívky po poli a volaly: "Štěkej, štěkej pes, kde je milý dnes, ať je tu hned!" Pak se čekalo, odkud se ozve psí zaštěkání, odtud měl přijít očekávaný ženich. Upřímně, dnes už si půlnoční běh po poli dokážeme jen těžko představit... I tak mají současné Vánoce svůj půvab, na který nedáme dopustit.
Tak co, jaké tradice udržujete doma?
FOTO: Unsplash
