V Olomouci jste vybudovala úspěšnou síť lékáren. Jak dlouho to trvalo?
Já jsem v lékárně U Pöttingea začínala v roce 1976 a to, že jsem zde dosud, svědčí nejenom o prosperitě, ale o neskutečné práci. A pokud člověk setrvává na jednom místě, musí být spokojený a musí se mu dařit. Začínala jsem jako elévka, nastoupila jsem za lékárenské služby za hluboké totality a vystřídali se zde za tu dobu dva vedoucí lékárníci. První učitel, na kterého v životě narazíte, pro vás znamená nejvíc, protože od něj můžete nasávat vědomosti jako houba. Za nás neexistovaly praxe jako dnes, hodili nás rovnýma nohama do vody a museli jsme plavat. Proto vzpomínám velmi ráda na magistru Minářovou – dokonce jsme spolupracovali ještě dlouhá léta poté, co jsem sama lékárnu zprivatizovala. Po revoluci, kdy začala privatizace, nikdo nevěděl, co se bude dít. V té době již byly zprivatizované lékárny Krajinská a U nádraží. Můj muž také začal podnikat, tak jsme nechtěli podstupovat dvojité riziko. Když jsem se později rozhodla, že lékárnu přece jen budu privatizovat, měl manžel již nějaké peníze vydělané, takže riziko nebylo tak velké. Potom se naskytla možnost privatizace Střediska Lazce, které jsme uskutečnili ve třech – já a dva lékaři. Dalším lékárnám se začal věnovat syn, když se rozkoukal poté, co dokončil vysokou školu.
Věděla jste vždy, že chcete mít svou lékárnu?
To jsem vždycky nevěděla. Ale co jsem věděla, bylo, že jsem chtěla být magistrou. Měla jsem o osm let mladšího bratra, který býval často nemocný. Pocházím z malé vesničky u Slavkova u Brna a bylo potřeba docházet do lékárny právě do Slavkova, kam mě posílali pro léky už jako malou holku. Vždy mě také přitahovala vůně lékárny, která byla ovšem jiná než dnes. Hodně na mě zapůsobila také jedna vysoká krásná magistra s blonďatými vlasy. Od chvíle, kdy mě posadila na stoličku a já jsem čekala na medicínu, jsem věděla, že to zřejmě bude ono.
Vypadá to, že vaše práce je i vaším koníčkem...
Určitě ano. Do práce nemůžete chodit jenom pro peníze, to bych nikdy nedokázala. Práce je jedna věc, peníze druhá. Nemůžou se úplně vylučovat, ale vždy musí převládat práce jako koníček. A musíte mít svou práci velmi rádi. Já ji ráda mám, což svědčí o tom, že i když bych už dnes mohla být v důchodu, jsem stále ještě tady.
Jak se snažíte budovat a udržet si důvěru zákazníků?
Tato lékárna měla své jméno odjakživa a od roku 1947 je na stálém místě. Za státní lékárenské služby obratově patřila asi na čtvrté páté místo. Vždy vedla Krajinská lékárna s Centrální lékárnou, které měly 24hodinový provoz. Za tím, aby vám zákazníci věřili, stojí dlouhodobá práce a musíte ji dělat rádi a srdcem. Pokud tam tyto dva atributy nejsou, nikdy to nemůže fungovat. Hodně dohlížím na personál, aby se k zákazníkům choval slušně a uctivě. Do práce totiž nepatří osobní problémy. Celý život jsem se takhle sama snažila chovat. U nás je spíše seniorský rajón, je obzvlášť potřeba se pacientům věnovat, promluvit s nimi, zeptat se jich, jaké mají potřeby... Protože ne vždy má lékař na pacienty dostatek času, ti se pak potřebují vypovídat v lékárně. Nestačí hodit lék na táru. Ochotou, vstřícností a neodbýváním pacientů dosáhnete toho, že se k vám vrátí.
To musím osobně potvrdit, také jsem vždy ve vaší lékárně dostala fundovanou radu...
Dáváme si velmi záležet, aby se naši magistři neustále dál vzdělávali a profilovali. Každý se pak může věnovat určité tematice. Např. jedna naše magistra se zabývá homeopatií, což také není parketou každého. A teď jsme dokonce vybrali jednu laborantku, která se bude věnovat pouze dermakosmetickému centru. V dnešní době totiž ubývá receptů a zákazníci se více zajímají o volný prodej. Proto jsme také rozjeli e-shop, kterému se věnuje další síla... Zkrátka je potřeba jít pořád dál.
Zmínila jste e-shop... Zvykli si již lidé na to (za dva roky existence e-shopu), že mohou využít rozvozu po Olomouci zdarma?
Zatím o tom stále mnoho lidí není informováno, což je škoda. Nejčastěji tuto službu využívají zákazníci při rozvozu inkontinentních pomůcek, protože to jsou velké a těžké krabice. Ale pacienti to opravdu moc neví, nebo se bojí požádat. Někteří by si sami nikdy neřekli. Tato služba je ideální třeba pro nechodící pacienty – např. jedna paní si vždy zavolá, nadiktuje nám recepty, které dostala, my to nabalíme a přivezeme. Léky, které nejsou volně prodejné, můžeme vydat samozřejmě pouze oproti receptu. Ale i pro další zákazníky je tato služba vhodná – je přece škoda toho nevyužít. (pozn. red.: Tel: 585 237 158, PO–PÁ 8:00–16:30)
Slyšela jsem, že ve vašich lékárnách stále ještě připravujete masti a další „magistraliter“ léky? Je to pravda?
Naše lékárna vychází z tradice. Dříve jsme měli hodně velký výběr magistraliter kožních léků. Připravovali jsme vše od mastí až po různé vodičky. V dnešní době už tolik individuální přípravy léků neprobíhá, protože většina léků je už hotově vyráběná. Ale u starších lékařů stále převažuje preskripce magistraliter přípravků. Jejich výroba je ovšem téměř ztrátová, proto se tomu většina lékáren už nevěnuje. Dokud jsem tu ale já, tak v naší lékárně příprava magistraliter léků přetrvává.
Musíte sledovat nové trendy i v lékárenském odvětví?
Tak jako u lékařů a všude ve zdravotnictví, máme celoživotní vzdělávání. Za to získáváme body, které komora pravidelně kontroluje. Není dne, aby nepřišel zástupce od firmy s novým lékem. Inovace v tomto odvětví je tak veliká, že kdo to nesleduje, nemá vůbec šanci přežít.
Kdybyste neprovozovala lékárnu – co byste dělala?
Dovedla bych si předstvait, že bych byla i dobrá kuchařka. Když máte doma dva syny (dnes už jsou dospělí a samostatní), kuchařské umění vám tak nějak zůstane. Asi bych ale stejně zůstala ve zdravotnictví a myslím si, že bych dovedla být třeba i dobrá lékařka.
Chystáte nějaké nové projekty?
Jedním z projektů, kterému se teď hodně věnujeme, je již zmíněné dermakosmetické centrum. Člověk by se měl vnímat nejen po stránce zdravotní, ale i estetické. Estetika je v dnešní době na prvním místě. Chystáme i novou přírodní kosmetiku, aby si zákazníci mohli vybrat ze širokého spektra značek a přípravků. Také plánujeme projekty ohledně péče o diabetiky, protože v okolí máme hodně diabetologů. A vždy jsme dostatečně zásobeni inzulínem. Také se dále budeme věnovat poradenským akcím, které jsou zaměřeny různě – na kosmetické problémy, hubnutí, kouření...
Jaká byla ta nejlepší rada ohledně podnikání, kterou jste kdy dostala?
Můj tatínek byl také podnikatelem, i když ne v tom pravém slova smyslu, a vedl si velice úspěšně. Vždycky mi říkal: „Kdo zůstane stát, je dekadent.“ Myslím si, že to pro naši lékárnu a pro budoucnost všeobecně platí.
