Sobota je obvykle dnem, kdy se uklízí, vaří, pere, vezmou se děti na procházku, nebo se zajde na rodinný oběd nebo za kulturou. Jednou za rok ale může být všechno tak trochu jinak a to i v obvykle klidné Olomouci, kde centrum města po dvanácté hodině polední připomíná ospalé zápraží. Jednou za rok Olomouc ožije, přezuje se do běžeckých bot a žije během. Najednou celé město hovoří o půlmaratonu, trasy se rozebírají u kávy v kavárně s francouzským šarmem i u piva v místní pivnici. O časech a sportovních outfitech mluví maminky s kočárky na procházce parkem i byznysmeni během obědové pauzy. Celé město se promění, ožije, postaví se na nohy a v sobotu si stoupne na startovní čáru.
A tak tomu bylo i v sobotu 21. června 2014, kdy se uskutečnil již 5. olomoucký půlmaraton. Pro člověka, který se v Olomouci narodil, bydlí tady a vychovává v tomto krásném historickém městě děti, je radost sledovat ten předzávodní a závodní mumraj. Letos nechyběly běžecké tréninky s profesionály i s japonskými běžci. Příjemným zpestřením bylo maratonské expo v novém výstavním pavilonu Flory Olomouc, kde člověk nasál předzávodní atmosféru, mohl si povykládat se sportovci, které během roku obdivuje z televizních obrazovek, nebo mohl nechat multimediální vzkaz pro své blízké, kteří se závodu aktivně účastní.
V sobotu byly zajímavé stánky sponzorů na náměstí a pořadatelé mysleli i na nejmenší s různými atraktivními soutěžemi, naučnými úkoly či kvízy. Každý si mohl přijít na své již před samotným závodem. Ale tím nejkrásnějším zážitkem pro každého běžce byl samotný závod. V 17 hodin vyběhli na trať rodiny s dětmi. Ti nejmenší proběhli se svým doprovodem přes náměstí až do botanické zahrady a parkem zpět na náměstí. Je nádherné sledovat, jak se každý snaží doběhnout do cíle s úsměvem na tváři (povolen je v tomto závodě doping v podobě kočárku či odrážedla) a jak i ty nejmenší potěší medaile v cíli. Často tatínkové i maminky mají tento závod jako rozklusání před samotným půlmaratonem a jsou to pak jejich děti, kdo fandí v cíli.
Ten nejdůležitější startovní výstřel zazněl v 19 hodin, kdy se na trať vydalo 5 tisíc nadšených běžců. Trať byla nová, zavedla běžce do parků i na okraj Olomouce, běželo se historickým centrem města i přírodou, po kočičích hlavách a po asfaltu. Závod to byl úžasný, nezapomenutelný, měl dokonalou atmosféru a v cíli bylo vidět tisíce spokojených a šťastných tváří, které se již teď těší na další ročník.
A mě napadá, že právě tohle je ta nejlepší reklama na zdravý životní styl. A je to také jeden ze způsobů, jak už těm nejmenším dětem ukázat, že sport, nadšení, rodinná pohoda a pospolitost, ale také fair-play, touha překonat sám sebe i některé překážky, dosáhnout cíle, který si sám před sebou dám, to je život a že právě ten opravdový a naplno prožitý okamžik, je tím, na co budou jednou vzpomínat. A je potom neskutečně krásné slyšet pětiletého syna druhý den po závodě při procházce městem říct: „Jéé, mami, tady se včera běželo a tady byly vlajky a fandilo se, to je hustýýý.“ Tak si přejme, ať je těch „hustých“ okamžiků v Olomouci co nejvíce.
Michaela Večeřová, Olomouc, 14.7.2014
Celý záznam z Mattoni 1/2maratonu Olomouc najdete zde
