Podtitulem vaší koncertní show „Seznamme se“ je věta „Jak by to vypadalo, kdyby muži při seznamování mluvili pravdu?“ Chcete snad říct, že vztahy s muži se zakládají ze začátku na lžích?
Myslím, že asi každý známe z našich vztahů chvíle, kdy jsme tomu druhému lhali. Často se to týká našich dalších mileneckých vztahů. Taky to znám. Myslím, že je hodně populární názor, že je dobré tomu druhému lhát, abychom mu tzv. neubližovali. Já si to už nemyslím. Říkat pravdu, ať už komukoliv, je to nejpřirozenější, co si vzájemně můžeme dávat. I přesto se toho často velmi bojíme.
Vy sám vodíte své okolí za nos?
Učím se nelhat. Už vím, že pravda osvobozuje.
Na koncertech chcete dát prostor lidem k tomu, aby se seznámili. Všímáte si z pódia nějakých jiskření mezi diváky?
Jiskření se odehrává o pauze. Lidé korzují, konzumují legální drogu alkohol a seznamují se, když chtějí. Ale naše koncerty jsou rozhodně i pro zadané!
Koncerty Eliščina Bandu jsou údajně díky vám pokaždé velmi nečekané. Jste impulzivní člověk? Překvapíte svým jednáním i sám sebe?
Často. Mám rád, když se na mých koncertech dějí překvapivé věci. Bývají to nejzábavnější chvíle.
Co můžeme očekávat od listopadového vystoupení v Olomouci? Představíte s kapelou nějaké nové věci?
Ano, zahrajeme i nové, dosud nevydané písně. Máme také nového kytaristu – Josefa Štěpánka, a mezi výpravnými projekcemi se objeví nová – k písni Mlčím. Z písně Rozjetý vlak jsme udělali větší pecku a čtyři muži, které během večera hraju, jsou ještě lepší partie. Jsou to Rocker, Esoterik, Romantik a Podnikatel a při seznamování říkají pravdu.
Na svém webu se prezentujete kromě jiného také jako snílek. Návštěvníkům dáváte nahlédnout do svých snů za poslední tři roky. Jedná se o vaše myšlenky a přání nebo skutečně o střípky z předchozích nocí?
Je to různé, jsou tam mé reálné sny i mé sny denní. Takové drobné příběhy dané do několika vět. Zjistil jsem, že hodně přemýšlím v příbězích. Někdo vidí čísla, někdo barvy, zvuky, já vidím příběhy.
Opomenout bychom neměli ani Jana Budaře – herce, přeci jen jste několikanásobný držitel Českého lva. Laureáti bývají vnímáni jako vážní lidé. Na kolik vážně se berete vy sám?
Je to různé. Mám dny, kdy jsem vážný příliš, až sám sebe irituju, ale jsou i dny, kdy jsem bezstarostný jako dítě. Ty mám mnohem radši.
A co ve vaší herecké kariéře právě tvoříte?
Přemýšlím, jak to udělat, abych si zahrál s Johnem Malkovichem v jednom filmu.
Dvacet pět dní z loňského roku jste strávil v Nepálu a Tibetu. Změnila vás nějak tato vaše cesta?
Dala mi mnoho. Napsal jsem o tom reportáž do Reflexu a je i na mých stránkách www.janbudar.cz
Odlišnou kulturu jste ale asi poznal už během studia v Mexiku. Proč jste se vydal získat zkušenosti právě za oceán?
Cesty mě tam zavály. Já si myslím, že je velmi přínosné a obohacující potkávat cizí lidi v cizích krajích.
Před dvěma lety jste v rozhovoru pro Novinky.cz řekl, že už sedm let sbíráte céčka. Jste vášnivým „céčkařem“ dodnes nebo jste svou sbírku poslal do žlutého kontejneru?
Céček mám víc a víc a k céčkům jsem přibral odznaky.
