Moje ráno je:
Moje rána jsou oproti tomu, jak vypadala dříve, hodně odlišná. Moje práce je o lidech a když se s lidmi nemůžete vidět, tak vlastně nemůžete vůbec pracovat. Dodělali jsme dětem pokojíček a s manželkou se u nich střídáme, jeden den se vyspí ona a jeden den já. Naše děti nejsou moc spící typy, takže ten, kdo „spí“ s dětmi, si s nimi ráno si jde hrát, přebalí, nakrmí, připraví snídani, vyskládá myčku. A zabaví děti, aby nevzbudily toho druhého. Na práci není ani pomyšlení a otevřeně říkám, že je příjemné odpočinout si od každodenního pracovního shonu.
Co teď nosím nejčastěji:
Snažíme se nikam nechodit. Vlastně nikam nechodíme. Když je hezky, tak jedeme něco udělat na zahradu. Oblečení u nás převládá domácí nebo pracovní, jen to slovo „pracovní“ má aktuálně trošku jiný rozměr :)
Obědy vařím/ objednávám:
Vaříme pořád, každý den. I pečeme. Manželka sladké a já každý druhý až třetí den peču chleba. Musím přiznat, že pečivo jsme přestali kupovat úplně, není nad to si ho upéct čerstvé.
Sport:
Ten mi chybí! Romanka (manželka, pozn. red.) cvičí skoro každý den, já občas s ní. Pořídil jsem si aspoň švihadlo a trošku cvičím břicho, kliky a hlavně strečink. Přece jen jsem na focení zvyklý nachodit i 20000 kroků denně, to mi teď vážně chybí.
Co mi chybí v karanténě nejvíc:
Za prvé jsme zjistili, že spoustu věcí nepotřebujeme, ale na druhou stranu... Na druhou stranu mi chybí kontakt s lidmi, přátelé, možnost si jen tak sednout na zahrádku nebo do kavárny na skleničku. A co mi chybí asi nejvíc, tak je sauna a wellness. A prááááce, to je jasné, ale když Otík (syn) začal lézt, tak na ni moc nemyslím, protože stejně nestíhám. Když mám „noc na spaní“, tak jsem schopen aspoň v noci něco udělat, sednu k počítači a pracuji třeba do 3 hodin do rána, tím pádem odpadá možnost se vyspat, ale aspoň u toho nemusím lítat za dětmi, když se v noci probudí.
Právě čtu:
Na čtení vážně čas není. Když můžu retušovat, tak si u toho rád pustím hudbu, nějaký podcast nebo po očku sleduji různé zahraniční workshopy, které jsem si nakoupil a běžně si je nestíhám prohlédnout.
Za co teď nejvíc utrácím:
Jídlo a víno. Miluji dobré jídlo a rád si dám sklenku dobrého vína. Jsem požitkář. Takže se snažíme nakupovat kvalitní suroviny a hodně ovoce a zeleniny. A další je zábava pro děti, takže omalovánky, barvičky, lego.
Nejvíc se těším na:
Když se kouknu do zrcadla a zamyslím se, tak asi možná na kadeřníka, protože vousy mám už delší jak vlasy, naštěstí to pod rouškou není vidět :) Ale jinak se těším, až budeme moci volně dýchat bez náhubku a budeme moci vidět svoji rodinu naživo, nejen přes videohovory. Dále osobní kontakt, podání ruky. Naše malá Anička miluje Ledové království a já jsem jak Olaf. Mám rád vřelá objetí :D
Svatby a práce:
Nemůžu se dočkat až začnou svatby v plné parádě, já to potřebuji, nabíjí mě to a miluju to. Tu energii, kterou mi lidé předávají a já ji můžu vracet. Je to prostě boží ! Moje práce je mi koníčkem, a to asi mluví za vše. Chybí mi a těším se.
Lukáš ještě přidává vtip na závěr, u kterého dodává, že ho rozhodně nemá brát nikdo vážně: Pokud chcete mít velkou svatbu i v této době, dejte všem hostům do ruky foťák! (Fotograf se totiž dle prohlášení náměstka zdravotnictví, Romana Prymuly, do konečného počtu svatebčanů nezapočítává, pozn. red.)
