Loni Jane (lonijane na Instagramu) je jedna ze zastánců takzvaného 80/10/10 stylu. 80 % sacharidů denně, 10 % proteinu a 10 % tuků. Samozřejmě ne že byste si na lupínek špenátu mazali škvarky a zakusovali to šunčičkou. Budete se divit, ale tuk můžete najít i v ovoci a zelenině. Například jedno avokádo má 21 gramu tuků. Tři avokáda mají stejný obsah tuku jako 300 gramový steak. Vzhledem k tomu, že tuků opravdu nesmíte spořádat moc, doporučuje se na 80/10/10 maximálně půlka avokáda týdně a hrstka oříšků denně. Protein je vždy velký otazník u veganů i vegetariánů. Pravda je ale taková, že dostatek proteinu lze získat z ovoce a zeleniny. Dospělý člověk potřebuje 0,9 gramů proteinu na kg. Takže pokud vážíte 55 kg, potřebujete pouze 49,5 g proteinu denně. Stačilo by vám spořádat 10 hrnečků špenátu nebo dvě velké hlavy brokolice. Zdá se vám to hodně? Filozofie těchto nadšenců je, že žena má sníst v průměru 2500 kalorií denně, u mužů je to okolo 4000 kalorií. Vzhledem k tomu, že ovoce a zelenina má málo kalorií, jíte na 80/10/10 velké množství jídla. Ale také vzhledem k tomu, že se zelenina a ovoce rychle stravuje, máte hlad pár hodin po obřím salátu. Určitě se ptáte, jak můžou být vegani tak štíhlí, když spořádají tolik kalorií. Velký rozdíl je v tom, jakou kalorii požíváte. Kalorie z ovoce mají nízký obsah tuku a bílkovin. Jídla obsahující hodně sacharidů s nízkým obsahem tuku, zejména ovoce, se tráví velice rychle. I když budete jíst více kalorií než vaše tělo spotřebuje, nebudete rapidně přibírat. Je to proces tzv. dietní termogeneze, kde se přebytečné sacharidy prostě spalují a vyjdou jako odpad z těla. Nicméně vaše tělo nemůže dělat to samé s obsahem bílkovin a tuků. To je důvod, proč můžete jednoduše na 80/10/10 jíst tolik, kolik chcete. Pokud budete jíst potraviny s vysokým obsahem sacharidů, ale s nízkým obsahem tuků, bílkovin a sodíku, nemůžete dlouhodobě přibrat. Většina lidí, co se snaží přesedlat na 80/10/10, pochází z nekonečného kruhu hubnutí, přejídání a snižování kalorií. Na začátku této změny je pro ně možný příbytek na váze. To proto, že jejich tělo konečně dostává dostatek kalorií a nyní se snaží držet všeho, co dostane. Nicméně po nějaké době se jejich metabolismus srovná a shodí váhu bez námahy.
Tito 80/10/10 vegani doporučují 3 litry vody denně. Pití velkých kvantit vody se stalo trendem v hodně zemích. V Čechách jsem se všimla spoustu lidí pobíhat s petkou, o New Yorku ani nemluvě. Obsesivnímu pití vody se říká aquaholismus. Britská běžkyně Kate Moriová, která zkolabovala při maratonu, protože vypila tolik vody, že jí z toho otékal mozek, nyní dělá osvětu proti přehnanému pití vody. Podle studie anti aquaholistů, profesora Stanley Goldfarb a Dan Negoianu z Univerzity of Pennsylvania ve Philadelphii, neexistuje žádný vědou podložený důvod, aby se zdravý člověk v mírném klimatickém pásmu nutil vypít denně dva a více litrů tekutin. Já jsem ale při popíjení 2 litrů denně ztratila mé kruhy pod očima.
Chápu, že se syrové veganství zdá většině lidem jako moc drastický životní styl. Ale když máte tolik nadšenců, kterým to změní naprosto život, musí na tom přeci něco být. Ztráta nadváhy, chronických onemocnění i zažívacích problémů, špatné pleti, deprese a zlepšený sportovní výkon... Většina z nich mají opravdu skvělé výsledky.
Já jsem měla dlouhou dobu střídavé fáze naprosto zdravého stylu života, pak jsem jen trochu povolila a už jsem se vezla na donutkách a těstovinách. Jednou jsem byla vegetariánka půl roku. Šťastná vegetariánka, nikomu jsem necpala své názory a cítila se skvěle. Pak jsem šla do nově otevřené autentické mexické restaurace a objednala si rice and beans. Místo toho jsem dostala rice and beef. Takže místo rýže s fazolemi, rýži s biftekem. Jako první a jediný zákazník v celé restauraci jsem neměla to srdce neukousnout si před šéfkuchařem, který mi slavnostně přinesl hovězí plátky. O pár vteřin později, s vyčištěným talířem, jsem zjistila, že jsem asi prostě v hloubi duše masožravka. Jednou jsem tři týdny jedla pouze ovoce a zeleninu. Syrové veganství mi prospívalo, cítila jsem se víc energická, moje pleť byla čistá, neměla jsem zažívací problémy. Letím na dovolenou, už na letišti si kupuji sladkosti. V letadle sandvičuji belgické pralinky mezi čtverečky bílé čokolády. Jsem v nebi. Doslova.
Jídlo je velice spojené s emocemi. Pokud člověk chce zhubnout nebo změnit své jídelní zvyky, musí zjistit v jakých situacích sáhne po Fidorce nebo spořádá celý Uherák s pěti rohlíky.
Já jsem byla „neurosis čokolozis“. Když jsem byla nervózní, sáhla jsem po sladkostech. Stres, bez ohledu na to, odkud pochází, zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu. Zvýšení kortizolu zvyšuje chuť na sladké a mastné jídlo. Nejlepším řešením by samozřejmě bylo nedostávat se do stresových situací. Ale často to není jen v našich rukou. Když zjistíte kdy a kde je pro vás nejvíc stresující situace, je pak jednoduché udělat správné změny. Já se nejvíce stresuji v práci. Dřív plný šuplíček čokolády a jahodové lékořice zeje prázdnotou. Pokud jsem na tom hodně špatně a načapám se, jak se připravuji, že skočím pro poťouchlou sladkost, sednu si opět za počítač. Prodýchám to a udělám si čaj. Mezi tím jsem nejenom uklidněná, ale už nemám ani chuť na zlobišárny.
Také mám určité situace spojené s jídlem. Výlety s chlebíčkem se šunkou a jablkem, lety s belgickou čokoládou z duty free, káva a donutek k snídani v práci a zákusek s kamarádkou. Studie amerických psychologů Mary Howland a Jeffrey Mann (2012) ukazuje, že vaši přátelé ovlivňují jak jíte více, než si myslíte. V této studii nazvané vtipně „Přátele, nenechte přátelé jíst cookies“ dva ze tří přátel byli tajně navedení, aby omezili v přítomnosti třetího přítele lákavé dobrůtky. Moje nejlepší kamarádka Mia jí zdravě, jen trochu zlobila, když jsme dřív šly na dortík a horkou čokoládu. Když jsem jí řekla, že chci žít zdravěji, nebyl to pro ní problém. Teď se spolu cpeme v bio restauraci One Lucky Duck, tady v New Yorku. Marně zde najdete krémové zákusky. Místo toho bezlepkové veganské dezerty bez cukru. K mému překvapení mi vše velice chutná a tím se také opět vzbudila má zvědavost ohledně vegetariánství, bio produktů, veganství, syrového veganství a vůbec všeho, co se týče zdravé stravy.
Neříkám, že dále nejsem v hloubi masožravka nebo že jednoho krásného odpoledne nezatáhnu chudáka Miu opět na dortíček a horkou čokoládu. Zatím mi však vyhovuje se snažit jíst zdravě a doufat, že jednoho dne se zdravý styl života stane mou nezměnitelnou součástí jako dříve svíčková s knedlíky.
