Lukáši, představte si, že jste zrovna v Olomouci. Co se Vám vybaví jako první a kam byste zašel?
Určitě se mi vybaví moje oblíbené podniky, určitě také procházka centrem, které mám hrozně moc rád. A netýká se to jenom „Horňáku“ a „Dolňáku,“ ale všech těch uliček kolem centra.
Má podle Vás Olomouc něco, čím vyniká? Něco, za čím se nejvíc těšíte?
Jednoznačně je to atmosféra v centru, kde se kloubí historie budov univerzity, soudů, církve… To všechno má hrozně hezkého ducha. Třeba když se člověk prochází kolem konviktu, když se prochází kolem univerzity nebo samozřejmě kolem dómu. Moc se mi líbí mix historie s novým ruchem. Tomu přispívají samozřejmě podniky v gastru. Jinak je celkově Olomouc moje oblíbené město a to nejenom proto, že moje žena pochází z Olomouce. Vlastně si myslím, že bych si dokonce uměl představit se do Olomouce někdy přestěhovat.
Vím, že máte velmi rád olomoucký koncept Long Story Short, ale tím to určitě nekončí. Jaké jsou ještě Vaše oblíbené podniky v Olomouci? Je třeba nějaký, který ve Vaší Gastromapě nenajdeme, ale za zmínku určitě stojí?
Přesně tak. Já mám Long Story Short nejenom rád osobně, mám ho rád samozřejmě i za gastromapu, protože přinesl do města něco, co mám rád, něco nového a něco trošku drzého. Můžete tam poslat lidi, když přijedou do Olomouce, protože je to svým způsobem světové. A takový je přesně Long Story Short, ať už v designu či konceptu hostelu. No a hlavně tamní kuchyně – jejich dva šéfkuchaři, Honza Malý a Petr Heneš, ti jsou prostě super. Myslím si, že celá jejich kuchyně udává směr, kterým se bude budoucí gastronomie ubírat.
No a pak kdybych pokračoval, tak samozřejmě Olomouc vyrostla i kavárensky, i když jí to docela dlouho trvalo. Známá je také jako barová adresa, ať už je to Black Stuff nebo bary Marka Šenkapoula. A rozhodně jsou podniky, kde jsem pořád nebyl a kam se chystám. Naprosto unikátní je Entreé Restaurant, se kterým přišlo oživení celé Olomouce, protože ve své disciplíně nemá v Česku obdoby. Není restaurace, která by na fine dining přitáhla tolik lidí z celé republiky. Řekl bych, že to Olomouci může závidět úplně kterékoliv město. Ještě přemýšlím, jaký podnik nemám v knížce a vyzdvihnul bych ho… To nevím, protože jsem se snažil tam dát moje nejoblíbenější, jako kavárny jako KAFE JAK LUSK nebo Traffic Coffee. A ano! Traffic Coffee třeba v knížce není a chtěl jsem je tam mít, ale nedokázal jsem se nimi domluvit, jinak by tam určitě patřili.
Zajímá mě taky aktuální doba. Je mi jasné, že to teď není ideální, o tom jste už několikrát povídal na svém instagramovém či facebookovém účtu. Naprosto obdivuji nově vznikající projekty a koncepty na záchranu restaurací, kaváren a jiných příbuzných podniků. Myslíte si, že doba plná strachu a obav o přežití, může naopak přinést něco pozitivního?
Každý den to byl minimálně jeden příběh a to jsem zdaleka neprozkoumal všechno. Vlastně bylo zajímavé zjišťovat, co, kdo a kde všechno dělá a co originálního je schopný vymyslet. A občas jsem opravdu zíral, ať už to byli kluci na Frýdeckomístecku, kluci v Brně, ať už vznikaly iniciativy od roušek až po drive in food festival, kam si lidi museli zajíždět autem. Pražští blogeři Taste of Prague vytvořili a rozváželi několikachodové večeře ze svých oblíbených restaurací, aby si lidé udělali speciální večer. A to celé dělají právě proto, aby neupadla kultura chození do restaurací a celkově stravování, protože se nám to opravdu změnilo jenom v takovou donáškovou službu a jezení pizzy z krabice u Netflixu.
A jak trávíte Vy svůj čas v karanténě? Co Vám chybí a čeho si naopak vážíte? Přinesla Vám karanténa nové zkušenosti třeba z kuchyně?
Vařili jsme s Gastrokroužkem, co je moje další sranda. Během karantény jsem vymyslel tři výzvy. První byla bezprostřední, tedy Vaříme v karanténě. Druhá byla Velikonoce v karanténě a teď v poslední době děláme výzvu, která se jmenuje Vařím pro svůj podnik. Má připomínat právě znovuotevření podniků, aby se tam lidi nebáli jít.
Celkově jsem byl doma s rodinou, vařili jsme si a dělal jsem v podstatě to, co mi lidi naznačovali, že bych měl dělat posledních pět let. Bylo to moc fajn. Zcela upřímně? Dělám všechno proto, abychom se mohli co nejrychleji vrátit, ale zároveň si to teď ani neumím představit. Vlastně se mi hrozně nechce (smích)… Ale chce. I když… ukončil bych to tak, že se mi vlastně opravdu nechce (smích).
Nakonec se vrátím opět k Olomouci. Ptala jsem se, co je na Olomouci nejlepší a jaké máte oblíbené podniky. Teď bych ráda věděla přesný opak. Co podle Vás Olomouc nemá, ať už se to týče gastronomie či nikoliv?
Co Olomouci chybí? No… Vlastně nic. Myslím si, že je Olomouc gastronomicky zajímavá. Je tam klasická hospoda Moravská restaurace, která tak zaspala dobu, až je vlastně trendy. Je tam „fine diningové“ Entreé. Vlastně by mohla chybět nějaká nová klasická restaurace. Jinak je v Olomouci celkem nová silná bistro scéna, velká barová a úplně obrovská kavárenská scéna, možná až moc. I přes to, že mi připadá Olomouc kulinárně pestrá, by se daly hledat nové zajímavé projekty, které ale zcela určitě přibývají. Teď je otázkou jak to kdo přežije. Naposledy jsem byl v bistru U Ptáka, v takovém kuřecím bistru. Bylo to tam docela dobrý, jen se jim tam teď zavřela silnice a teď do toho ještě tato krize. Ale jinak musím říct, že se mi Olomouc velmi líbí a připadá mi silná. Proto ji hrozně rád doporučuju lidem na několika denní výlet, ať si to projedí od street foodu po fine dining, přes bistro scénu, bary a kavárny.
