Velikonoce jsou bezesporu nejvýznamnějším křesťanským svátkem vůbec. I když pro spoustu z nás třeba Velikonoce nemají duchovní rozměr, zkusme je chytit za správný konec a užít si je v pokoji, s láskou a vděčností, že máme co slavit, že máme kde slavit a že máme tradice, na které bychom neměli zapomínat za žádných okolností, protože právě tradice, mimo jiné, jsou tím, co činí společnost společností, národ národem. A že máme být na co hrdí!
Pletete doma pomlázku? Barvíte vajíčka, pečete jidáše, beránka? Chodíte na koledu? Ač pocházím z kraje, kde víra není běžnou součástí života, nepamatuju si, že by někdo neznal význam velikonočních svátků nebo že by někdo doma Velikonoce neslavil. S úsměvem vzpomínám na každoroční barvení vajíček na poslední chvíli v neděli večer, na pondělní šlehání pomlázkou, kdy se u nás doma od samého rána střídali spolužáci, kamarádi, ale i naprosto cizí koledníci. Kde byla v domě osoba ženského pohlaví, tam se zkrátka zašlo na koledu. Tak moc jsem to měla ráda! A vlastně pořád mám, protože i když už nemluvíme o desítkách koledníků, stále se v našem kraji tradice udržuje. Nezničil ji ani covid, a to je úžasné!
Tuhle velikonoční nadílku tradic a hodnot vážně potřebujeme. Takže ať už šlehání pomlázkou považujete za milé zpestření, nebo spíš za čiré barbarství, vezměte Velikonoce na milost. Dodržování tradic se zase vrací do módy... A je to dobře.
Hezké Velikonoce všem!
