Všimli jste si, jak se lidé na sociálních sítích (a buďme upřímní, nejen tam) v posledních letech předhánějí s fotografiemi té „nejdokonalejší“ výzdoby, nastrojených stromků a s počtem druhů cukroví, za který by se nemusely stydět ani profesionální cukrářky? Někteří to pochvalně ocení, další to nechá chladnými, jiní tiše závidí, jsou ale i tací, kteří je chtějí trumfnout. Stůj co stůj. Touha po „dokonalosti“ vládne světem. Co na tom, že stromeček za oknem bliká v pravidelných intervalech už od poloviny listopadu, hlavní je, že modře troubí do světa: jsem první!
Každý ať si žije po svém, ať se mu po okně klidně plazí Santa a v troubě voní dvacet druhů cukroví, jen když je šťastný. A když jsou šťastní i lidé kolem. Nezapomínejme, že to pravé kouzlo Vánoc spočívá v něčem úplně jiném… Ne v perfektním outfitu u stromečku, který posbírá tisíce srdíček na Instagramu ještě před tím, než dojíte slavnostní večeři, ani v těch nejluxusnějších hodinkách na trhu, které vybalíte z krabičky, ani v dokonale nablýskaném domově ozářeném stovkami světýlek, ale ani v udřeném výrazu maminky, jež stihla připravit pětichodové menu a k tomu naservírovat vánoční dezerty v dvanácti různých podobách, jenže už nemá sílu se radovat s dětmi z nového lega, které tak pracně sháněla…
Ježíšek přijde i tam, kde není uklizeno, kde nikdo nepekl, kde nesvítí sobi. Je mu jedno, jestli na sobě máte ještě šupiny z kapra, nezáleží mu na tom, zda donese značkové věci, nebo kousek doma vyrobený s láskou. Stačí mu ty třpyt v očích, neutuchající zvědavost ve tváři a láska v srdci. A je jedno, jestli vám je pět, nebo padesát. Tak na to nezapomínejme a radujme se z těch blyštivých jiskřiček… Vždyť co je víc?
FOTO: Unsplash
