Objekt Jarošova drogerie se nachází naproti obchodní galerie Moritz (bývalý Prior) v centru Olomouce. „Hlavní průčelí domu je orientováno do ulice 28. října. Uliční část objektu je kulturní památkou a oproti ostatním partiím stavby ji postihlo minimum zásahů při poslední přestavbě, která proběhla na počátku 20. století. Uliční křídlo včetně novorenesanční fasády definuje jedinečnou atmosféru, jedinečného ducha budovy. Naším cílem je tuto atmosféru zachovat a současně vrátit do dnes prázdného a nevyužívaného domu život. Naší hlavní snahou je ponechat maximum historických prvků objektu v jejich původní podobě,“ prozrazuje architekt Pospíšil.
I když nemáme o této stavbě k dispozici dostatek informací, je možné o jeho historickém vývoji ze sgrafit na uliční fasádě vyčíst, že pan Jaroš zvelebil dům v roce 1923 v novorenesančním duchu a podle názvu tam provozoval drogerii. „Celý objekt se skládá ze čtyř domů – směrem do ulice je viditelné půvabné historické průčelí oproti hlavnímu vstupu do Galerie Moritz. Ve dvorním traktu se nacházejí další tři domy, které sloužily jako sklady, dílny a provozní zázemí.“
Novodobá historie domu je výrazně spjata s rokem 1996, kdy objekt koupila soukromá firma a přetvořila ho na obchodní dům v duchu tehdejší doby. „Stavba nebyla koncipována pro tuto funkci, proto bylo nezbytné ji razantně bezohledně přetvořit. Obchodní dům zabral všechny čtyři části toho objektu. S násilnými úpravami objektu souviselo také zastřešení dvora v úrovni stropu mezi prvním a druhým podlažím. Ze spleti budov vznikl po doplnění o nová schodiště a předsazené komunikace doslova labyrint.“
Nad stavebním zásahem z roku 1996 zůstává rozum stát – z dnešního pohledu byl velmi necitlivý a vůči domu samotnému dehonestující. Nicméně záměr tehdy bohužel získal stavební povolení včetně všech potřebných stanovisek – včetně stanoviska památkového ústavu – a byl zrealizován. V dnešní době lze vidět z uličního průčelí zbytky tehdejší opravy parteru, kde se nacházejí kovové výkladce se zkosenými rohy a girlandová mansardová stříška z drátěného skla. Donedávna byla v uličním parteru prodejna textilu a v parteru dvorní části byly obchody s použitým zbožím.
Navrácení života do městských center
Aktuálně je objekt prázdný a současný vlastník přišel se záměrem očistit dům od nešťastných zásahů z konce 90. let – rád by vrátil stavbám jejich původní objem a původního ducha. Ve dvorní části se nacházejí tři objekty: „Chceme vytvořit veřejně přístupný dvorní trakt, který bude žít, který bude mít svůj osobitý charakter. Chceme vrátit do vnitrobloku architektonickou kvalitu, která bude umocněna novou, někde staronovou funkcí. V obnovených prostorách se budou pohybovat lidé, kteří zde budou bydlet nebo sem přijdou posedět do kavárny umístěné v parteru dvora,“ popisuje Miroslav Pospíšil.
Po odstranění nevhodných zásahů z 90. let budou do rehabilitovaných prostor vestavěny bytové jednotky a v parteru komerční prostory. Dvorní trakt bude veřejně přístupným prostorem. Koncept nového využití uvažuje s vytvořením komerčních prostor v parteru, konkrétně zde bude restaurace a kavárna. Záměr počítá s venkovním posezením na ploše dvora v předprostoru restaurace. Dnes uzavřený, nevyužitý dvorní trakt se stane po svém propojení s ulicí 28.října součástí veřejného městského prostoru.
Horní patra všech částí domu budou zrekonstruována pro bydlení: „To je velmi pozitivní investorský záměr. Jak jistě všichni Olomoučané vidí, bydlení se postupně z centra města vytrácí. Přispívá to k tomu, že město večer nežije a centrum je po osmnácté hodině mrtvým místem – samozřejmě kromě vánočního období, kdy centrum ožije díky vánočním trhům. Měli bychom se snažit vrátit život do městských center. Tím nejlepším způsobem, jak vrátit život do středu města, je právě obydlení zdejších domů. Vždyť to není tak dávno, kdy funkce bydlení ve středu města převládala.“
Naplánované stavební zásahy, které navrhuje atelier-r, mají charakter rehabilitace domu v porovnání s brutálním zásahem z roku 1996. Základní myšlenkou je očištění jednotlivých částí stavby od necitlivých úprav z doby před 20 lety. V některých partiích je obtížné vypátrat podobu místa před rokem 1996.
Znehodnocená památka
Současně je zpracovaná architektonická studie rekonstrukce a rozpracovaný následný stupeň dokumentace. Záměr je pod drobnohledem památkového ústavu, protože se domy nacházejí v památkové zóně a uliční objekt dokonce požívá památkové ochrany. Je s podivem, že v roce 1996 byly povoleny stavební zásahy, které dům nepochybně velmi znehodnotily. Architektonické studio atelier-r je proto od počátku v kontaktu s pracovníky památkového ústavu a snaží se seznámit je s konceptem rehabilitace. Snaží se společně najít řešení, které pomůže objektu navrátit jeho důstojnost.
„Jsem nadšený, že se našel někdo, kdo chce vložit své prostředky do rehabilitace tohoto domu. U rekonstrukcí a investic podobných domů bývá dost obtížné najít pro objekty novou funkci, nové využití. Ale právě díky soudobé náplni mohou historické budovy získat šanci na nový život,“ sdílí Miroslav Pospíšil svou radost z nového vlastníka objektu.
Tyto stavby vznikaly v době, kdy požadavky na bydlení i na služby byly odlišné od těch současných. Proto je třeba počítat s tím, že je nezbytné realizovat úpravy v duchu dnešních standardů, avšak s ohledem na historickou hodnotu budov. „Pokud jsou zachovány historicky hodnotné prvky stavby, snažíme se je zachovat a citlivě imlantovat do nových souvislostí. Tam, kde díky předchozím zásahům nelze vypátrat dřívější podobu domu, aplikujeme novodobé řešení ve srozumitelné formě. Například proti výstupu z mázhausu je dvorní budova, která je železobetonovým skeletem z počátku dvacátého století. Její fasáda byla dříve odstraněna a byla překryta novotvarem s ocelovodřevěným schodištěm. Zde dojde k demontáži nevhodného prvku, původní železobetonový skelet bude obnoven a přiznán, a před něj bude předsazena prosklená fasáda, která podpoří vjem z původní nosné konstrukce. Na tuto část navazuje další dům – jedná se o rohový třípodlažní objekt. Fasády horních dvou pater jsou dochovány, takže přiznáme jejich původní podobu, včetně zrestaurovaných původních oken. Zato o původní úpravě plochy pod kordonovou římsou nevíme nic – dnes jsou k ní ,přilepeny‘ nové přístavby. Na fasádě proto chceme zachovat její příběh a ponecháme plochu v jemně nazomítané cihle s přiznaným ,otiskem‘ v místě nynějšího přílepku.“
Hádanky kolem uliční části objektu Jarošovy drogerie
Uliční fasáda je asi tím nejznámějším pohledem na dům. Je rozdělena na dvě části – plocha směrem nahoru od kordové římsy je dochovalá v podobě z roku 1923 a bude citlivě zrestaurována a obnovena. O ploše pod římsou, která prošla zásahem v 90. letech, nemáme mnoho informací a nevíme přesně, jaká byla původní podoba této partie. „Vydáváme se tedy cestou ,pátrání‘... Zatím víme, že fasády vždy bývaly zdobnější směrem dolů, že na fasádních prvcích jsou evokovány nosné prvky v podobě pilastrů na hranách fasády a že parter je v úrovni chodníku zakončen pískovcovým soklem. Logické by tedy bylo, aby svislé nosné prvky (pilastry) doběhly až k pískovcovému soklu a nebyly pouze nad kordonovou římsou. A pátráme dál... Upravíme samozřejmě otvory, které tam dneska jsou – a jsou nelogicky deformované, protože mají uřezané rohy – v roce 1996 je totiž chtěli mít hodně široké, což kolidovalo s klenbou, která je uvnitř. My bychom formát výkladců přizpůsobili tvaru kleneb, aby to nebyl takový patvar jako dnes – zkrátka byl by to jasně definovaný pravoúhlý výkladec,“ vyjmenovává Miroslav Pospíšil plánované kroky.
Dalším prvkem, který je typický pro horní plochu domu, je jemná bosáž na převládající ploše. Dřív v parteru bosáž pravděpodobně také byla, v nějaké propracovanější podobě. „Doplnili jsme si tedy představu, jak mohla uliční část Jarošovy drogerie původně vypadat – na horní ploše je bosáž velmi jemná, v parteru mohou být drážky výraznější, hlavně ty vodorovné. Nicméně neexistuje žádná indicie, která by nás navedla alespoň trochu dál. Zamýšlíme se tedy nad dalšími typickými prvky tohoto domu a odpověď je jasná: jsou to ona ,psaníčka‘, která zdobí svislé pilastry, jež lemují dům po obou stranách nahoru od kordové římsy. Prvek psaníčka, který je typickým prvkem renesance a neorenesance. V našem návrhu psaníčka nahodile rozmisťujeme – ani ne na osnovy drážek bosáže, ale i přes ně. Tím chceme říct, že je pravděpodobné, že tam tyto prvky byly, ale my nevíme přesně, jak byly rozmístěny, a nahodilým umístěním na plochu parteru chceme dát této části fasády příběh. Snažíme se používat tvarosloví, které je pro dům charakteristické, ale v nahodilém uspořádání, protože opravdu nevíme, jak to tehdy bylo. Bude skvělé, pokud to někoho přiměje, aby se u domu zastavil a položil si otázku, proč je na fasádě takhle nahodile rozmístěno hejno psaníček,“ vysvětluje s úsměvem architekt.
Rehabilitace původního domu versus soudobé prvky
Některé části stavby nabízejí řadu možností řešení, často je obtížné se dopátrat jejich původní podoby. Architekti ze studia atelier-r se proto snaží v designu a architektuře stavby spojit rehabilitaci původních článků se soudobými prvky a vnést do domu soudobého ducha. Pro rekonstrukce historických budov prováděné v současné době je důležité zhodnocení původních prvků stavby. Avšak neméně důležité je citlivé doplnění historických partií o kvalitní novodobé prvky. Výsledkem rekonstrukce by měla být zhodnocená rehabilitovaná původní stavba citlivě doplněná o kvalitní soudobé zásahy, které jí dávají restart do života a fungují i v kontextu nového provozu.
Investice do rekonstrukcí objektů tohoto typu mají velmi dlouhou návratnost (pokud vůbec lze o návratnosti hovořit). Pokud chceme, aby se zanedbané historické stavby dočkaly obnovy, je důležité, aby se pro ně našlo vhodné soudobé využití a aby se tyto domy staly pro současného člověka uživatelsky atraktivní, aby mu měly co nabídnout. Výsledkem musí být zhodnocení památky jako takové, avšak v souvislosti s vhodným soudobým využitím, které musí být spojeno s citlivým, po architektonické stránce kvalitním zásahem.
