Byla sychravá neděle, dešťové kapky tančily sambu a malovaly tajemné obrazce v okenicích. My z redakce jsme se sešli v naší oblíbené kavárně Pikola a vychutnávali si chai latté. Zahřál na těle i na duši. S druhým douškem tohoto kořeněného nápoje se ve dveřích objevila dámská silueta. Po pár zkoumavých pohledech jsme zjistili, že je to velmi jemná, drobná a také půvabná žena. A o kom je řeč? O paní Martině Klusákové. Ženě, která v tichu své útulné domácnosti vytváří ty nejkouzelnější medvídky pod značkou Granny's Teddy Bears. Přesvědčte se sami...
První stehy a vyloupnutí medvěda z plyše
„Kamarád potřeboval opravit oblíbenou roztrhanou klíčenku, a zrovna to byl medvěd. Dala jsem si záležet, podařilo se, a hned jsem zkusila ušít svého prvního opravdického velikého méďana. Dala jsem ho k prodeji a on se během minuty prodal do světa.“ Od té doby, kdy vzala do rukou poprvé jehlu a nit, uběhly již čtyři roky. V tomto období se také pozvolna začala formovat i umělecká značka Granny's Teddy Bears. V překladu to doslova znamená babiččini medvídci. „Koukněte nějakému mému medvídkovi do očí. Kouká na vás, vy na něj a hned si představíte chalupu, dřevěný laťkový plot, jiřiny, bylinkový čaj, buchty, plátěné utěrky, pec a babičku s laskavým obličejem plným vrásek a s šedými vlasy pod šátkem. Oni se prostě nemůžou jmenovat jinak.“ Sama ale s úsměvem říká, že ji právě tento název často přivádí do velmi vtipných situací. A to když se zákazníci ptají po babičce medvědářce, a s úžasem zjistí, že žádná babička není...
Se svými medvídky Martina navštěvuje mezinárodní soutěže, kterých se aktivně účastní. Často o ní píšou v magazínech zaměřených na hračky. Její medvídky si oblíbila řada lidí napříč světovými kontinenty. Jeden si našel cestu také do rezidence bývalého rakouského prezidenta Fischera. Martina bydlí v Šumperku – tohle město má velmi ráda a má ho hluboko zaryté pod kůží: „Ten moment, když se vracíte z cest, jste na vršku Bludovského kopce a před vámi leží celé město s Pradědem v pozadí. Když jdete po ulici a znáte půlku lidí a oni vás pozdraví. Když nemáte jít s kým na kafe, ale v kavárně je vždycky někdo, ke komu si můžete přisednout a popovídat si. Když vám večer zavolá kamarád, ať přijdete na večeři k němu do bytu, a tam potkáte dalších deset lidí se sklenkou vína v ruce, co mají hlad. Máme se tu zkrátka hezky.“
Ve svém profesním životě se věnuje klasickému zaměstnání bankovní úřednice. Hračky nabízí v kamenných obchůdcích po celé České republice, na stránkách Etsy a také na Facebooku. Prozatím otevření vlastního kamenného obchodu nemá v plánu. „Nikdy neříkej nikdy, ale zatím to neplánuji. Šití medvídků mě baví, ale jsem ráda, že je to pro mě hlavně koníček a nejsem na tom závislá. Pak bych se občas musela do šití nutit a nedávala bych do toho tolik srdce.“
Tradice s vůní mohéru a kakaa se skořicí
Úplně první plyšové hračky začala vytvářet od roku 1893 Němka Margareta Steiff. Byla v dětství upoutána na invalidní vozík a šitím si zpestřovala dlouhé chvíle. Šila ze zbytků látek a ovčí vlny. Na tradiční výrobu navazuje také paní Klusáková. Své výrobky po pečlivém ušití finálně upravuje speciální směsí z vosků, popela a kakaa se skořicí. „Látky na medvídky objednávám ze zahraničí. Jsou to speciální materiály, jako je mohér, alpaka a viskóza. Na medvědí oblečky kupuji v second handech staré lněné a hedvábné košile, vlněné šály, krajkové punčocháče a babičkovské kombiné. Prodavačky na mě často divně koukají, takové věci fakt nenosím. Například nedávno jsem si dovezla z Paříže úžasný krajkový závoj se zlatými nitěmi, který pochází ze začátku minulého století.“
Ve své tvorbě se Martina snaží naslouchat především své intuici. Šije dle vlastních návrhů i střihů. Ráda vymýšlí unikátní typy a netradiční kombinace. „Obdivuji tvorbu autorů bývalé ruské federace, ti to mají opravdu vymakané.“
Za celou dobu svého tvůrčího působení dokázala ztvárnit kromě medvídků také lišku, myš, kočku, kozu, jezevčíka... „Začátky by byly možná snazší, kdybych vycházela ze střihů a zkušeností někoho jiného, ale od začátku jsem chtěla jít svou cestou. Občas to bylo metodou pokus omyl, ale myslím, že výsledek stojí za to.“
Medvídci jsou primárně určeni pro radost a potěchu oka vášnivých sběratelů. „Dalo by se čekat, že mými zákazníky budou především ženy. Ve skutečnosti je to ale půl na půl s muži. Někteří kupují medvídky pro své partnerky nebo jako dar pro přátele. Ale mám i spoustu zákazníků mužů, kteří sami medvědy sbírají.“
V dobách svého dětství Martina medvídky nikdy příliš nesbírala. „Vyrůstala jsem na malé vesnici se samými kluky – nejlepší zábavou bylo skákání na balících slámy, jízda na pincku, lezení po stromech a mluvení sprostě, tedy žádné obvyklé dívčí záležitosti.“ Dnes je ale součástí i českého Teddy klubu. „V medvědím klubu jsem se stala členkou hned od začátku mé tvorby. Klub sdružuje holky, které jsou stejně jako já nadšené do šití medvídků. V Česku nás není moc, tak si hodně vypomáháme při pořádání autorských výstav a předáváme si zkušenosti.“
Stylová v umění i v životě
Při druhém šálku čaje jsme se paní Klusákové zeptali taky na to, jak vnímá současné módní trendy a v čem se cítí svá. „Ženská má být hezká, i když se narodila ,škaredá‘. Měla by být jemně nalíčena, mít svůj styl, čisté ruce, zuby a boty. Měla by vonět. Červená rtěnka nebo lak je hodně rajcovní. Pro ženy by měl platit zákaz tepláků a elasťáků na běžné nošení. To fakt není hezké.“ Sama osobně vyznává jednoduchý elegantní styl se špetkou vintage šmrncu. Prozradila nám také, že má velikou slabost pro klasická tuhá voňavá mýdla a relax ve vaně. „Tam vydržím klidně dvě hodiny, relaxuji a často mě u toho napadají nové věci, které hned zkouším. Inspirují mě skuteční lidé, jména dávám medvídkům podle nich, čerpám inspiraci ze starých filmů a fotek proslulých fotoateliérů.“
Svůj volný čas ráda také tráví se svým přítelem na chalupě. „Koupili jsme starou rozbořenou kovárnu s netopýrem za trámem a potůčkem s raky pod okny. Už ji spravujeme tři roky, snažíme se pokud možno zachovat vše původní, ale je to pořádná dřina. Řemeslníci si ťukají na čelo, co si to vymýšlíme, sousedi si nás fotí jako blázny, co si troufli na takovou barabiznu. Ze zahrady poctivě zachraňujeme užovky a slepýše a teď zrovna popíjíme čaj z bylinek, co jsme nasbírali na louce v okolí.“
Naše příjemná šumperská schůzka končí srdečným pozváním: „Přijeďte k nám na víkend na chalupu, ráda vás naučím šít medvídka!“ A my tuhle exluzivní nabídku s nadšením přijímáme – budeme tak mít možnost vrátit se do dětských let!
