S přicházejícím obdobím žhavých letních dnů v redakci často obouváme toulavé boty a vycházíme s radostí vstříct novým zážitkům. Na naší cestě jsme se setkali také s okouzlující Danielou Haubertovou. Ta nás velmi ochotně vpustila do svého pestrého světa plného snů i plánů. Pohodlně jsme se usadili do křesla a s osvěžujícím drinkem v ruce jsme se zaposlouchali do jejího příběhu...
Vyletí ptáček aneb Fotící začátky
Daniela vystudovala obor psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. S profesionálním fotoaparátem se poprvé seznámila při setkání s kamarádem, který jí tehdy zapůjčil svou zrcadlovku a ona si zkušebně cvakla pár snímků pro radost. „Řekl mi něco v tom smyslu, že mám oko a že bych měla fotit dál. Byl to ale cizinec a mluvil anglicky, takže kdo ví, jestli jsem mu zrovna správně rozuměla a on třeba neříkal pravý opak.“ Tento moment však odstartoval její touhu pořídit si vlastní kvalitní fotoaparát a zaznamenávat krásy přírody.
Postupně se ale dostávala především k focení ženských portrétů. Potřebnou odvahu i pozitivní zpětné vazby dostávala v hojné míře nejprve od kamarádek, které fotila. I přesto, že v této oblasti nemá Daniela žádné formální vzdělání či odborné kurzy, dokázala amatérskou fotografii vymanit ze škatulky a posunout na velmi profesionální úroveň. „Jsem samouk. Fotky, které ode mě můžete znát dnes, se vyvíjely postupně – nejčastěji formou pokus omyl.“ Od roku 2009 je známá nejen ve světě fotografií, ale také na sociálních sítích pod uměleckým jménem MyDannie. V současnosti profesně působí Daniela v Jihlavě.
Přirozenost na scénu, prosím!
V její tvorbě se snoubí především vzor tradičního motta „v jednoduchosti se skrývá síla“ spolu se svěžími a neotřelými efekty. Na vlastní focení nepotřebuje takřka žádné zbytečné propriety. Často tak využívá pouze pár prvků v podobě svetru, trička či šatů. O zbytek kouzla se už postará objektiv a náruč přírody. Nejraději zachycuje Daniela jemné ženské rysy v té nejčistší možné podobě v kombinaci s květinami. Výsledkem jsou snové portréty se špetkou tajemna. Přírodní bohatství pro ni také představuje největší zdroj inspirace. „Moje focení je hodně komorní záležitost, velké plány nejsou potřeba. Jednoduchá fotka je asi to největší umění, protože ta vás buď zaujme nebo ne.“
Největší motivace k tvůrčím činnostem se k ní dostavuje v létě, protože má na všechno více času i elánu. „V létě mohu chodit fotit i večer, ale každé roční období má svoje poklady. Třeba loňská zima byla úžasná, vzniklo hodně mých oblíbených fotek.“ Fotky upravuje Daniela vždy zásadně pod taktovkou rytmů oblíbené hudby. A nejlepší snímky? Ty podle Daniely vznikají ve chvíli, kdy fotí ženu, která příliš neřeší své nedostatky a focení bere spíše jako zábavu.
Na vlně sebevědomí
Kromě focení se ve svém volném času zabývá také akvarelovou malbou. „Maluju odmalička. Nejde ani říct, jak jsem se k tomu dostala – maluju snad od chvíle, co mi poprvé dali tužku do ruky.“ Ještě jako dítě školou povinné ráda malovala i kreslila portréty, momentálně je pro ni zajímavější spíše zvířecí tématika. V nedávné době se stala jednou z ilustrátorek projektu Malebnosti. Právě pod touto značkou vznikla a do povědomí se dostala kolekce triček s autorskými motivy. „Do budoucna plánujeme další spoustu krásných věcí, tak doufám, že to vyjde. Jinak si maluju hodně sama pro sebe nebo vytvářím malby jako dárky pro moje blízké.“
Každý z nás má nějaký svůj hnací motor či rituál... Pro Danielu je to káva. „Můj osobní rituál je také to, že kávu snad nikdy nedopíjím, vždycky mi minimálně třetina hrníčku zůstane. Dodnes vlastně nevím proč.“ Na závěr našeho povídání nám autorka prozradila, že kdyby byla možnost vrátit zpátky čas, vrátila by se bez váhání do dětských let, kdy vyrůstala v domě se zahradou a vychutnávala si domácí ředkvičky, angrešt nebo jahody. „Jinak jsem ale šťastná teď a tady. I když ne vždycky je to z mnoha důvodů snadné.“
Více informací a fotek naleznete na webu.
