Když si Šírovi přivezli z porodnice domů čerstvá miminka, začal pořádný kolotoč: „Člověk se musel naučit dokonale zorganizovat práci a naplánovat aktivity. Nezbýval čas na to, aby se něco dělalo dvakrát – musel být zkrátka režim. S manželem jsme se skvěle doplňovali – on byl v noci nespavý, tak je hlídal právě přes noc, a já jsem se o ně starala ve dne. A hlavně mi moc pomáhali (a stále pomáhají) mí rodiče,“ vzpomíná maminka dvojčat Hana Šírová. „Tehdy děti vstávaly velmi brzy ráno, takže se nakrmily, zabavily, přebalily, následovalo vaření běžného jídla pro nás dospělé, odpoledne nějaká procházka, neustálé kontroly u dětské lékařky, různá očkování a hlavně spousta nevyspalých nocí... A to celé neustále dokola.“
Asi ve čtyřech měsících se začaly děti navzájem vnímat – usmívaly se na sebe, komunikovaly spolu ručkami, braly si hračky a čas začal utíkat mílovými kroky. V roce začal chodit statnější Vilém, týden nato se přidala i Nela. Ta zase začala plynule mluvit v roce a půl, zatímco její dvojče až za dalšího půl roku. I když byly neustále spolu, každé dítě si žilo svým vlastním tempem. Velkou výhodou bylo, že se uměly zabavit samy, nevýhodou zase to, že všechny hračky musely mít dvakrát. Neexistovalo, aby měla Nela panenku a Vilda autíčko. Obě dvě děti musely mít obě dvě hračky.
Osmnáct let uteklo jako voda
„Teprve mi dochází, že když byly děti ještě malé, rozhodovala jsem o denním programu sama. Dnes jsem to ale já, kdo se přizpůsobuje v závislosti na jejich aktivitách. Dělám to ale moc ráda a po pravdě si neumím představit chvíli, kdy mě už nebudou potřebovat. Asi si pak budu muset sama hledat nějaký zájmový kroužek,“ směje se hrdá maminka. Své děti se snažila vždy vychovávat tak, aby byly cílevědomé a šly si za svým. Odmalička byly šikovné, zvídavé a aktivní. Vilda byl do všeho odvážnější, Nelinka zas opatrnější. Ve dvou letech chodily do jeslí, neměly problém se začlenit – byla to silná dvojka. V období školky začaly navštěvovat různé zájmové kroužky – vyzkoušely snad všechno od tenisu či plavání přes fotbal až po tancování. „Asi do páté třídy jsme chtěli dělat všechno – jenže pak toho bylo tolik, že už to nešlo skloubit se školou a s kamarády. Museli jsme se rozhodnout pro jednu aktivitu a vyhrál společenský tanec,“ říká Nela.
Sourozenci se tedy naplno pustili do tancování a během dvou let se ve své kategorii vyšplhali mezi taneční špičku České republiky. V té době spolu trávili opravdu veškerý čas – ráno spolu snídali, šli do školy, byli spolu na tréninku, a pak zase domů... Když pak začal Vilda Nelu přerůstat, výškový rozdíl byl pro standardní tance příliš velký: „Proto jsme si museli každý hledat nového tanečního partnera. Ale prospělo nám to i po stránce našeho vztahu. Tak jako ostatní v době puberty – začali jsme mít každý svoje zájmy, dělali jsme si naschvály a nemohli jsme se snést,“ popisuje Nela a Vilda doplňuje: „Oba jsme trošku temperamentnější a dost jsme to prožívali. Protože nám na tom oběma záleželo. A ve chvíli, kdy nám to trošku nešlo, prožívali jsme to víc, než bylo potřeba...“
Pak si Vilda našel novou taneční partnerku a Nela zůstala asi rok bez partnera – na její výšku nebyl zrovna nikdo k dispozici. Mezitím si však udělala trenérské zkoušky a trénovala děti i sebe. Se svým minulým partnerem pak dosáhla na nejvyšší třídu ve standardu a dál se tanci naplno věnuje. Vildovi se v loňském roce také podařilo vytancovat mistrovskou třídu, se svou tehdejší taneční partnerkou Aničkou se stali mistry České republiky do 21 let v latinskoamerických tancích: „V tanci je důležité, aby fungovali všichni kolem – nejen samotní tanečníci, ale i trenéři a rodiče. Zázemí musí být perfektní,“ vysvětluje Vilda. Na obou sourozencích je vidět, jaké jim dal tanec základy do života. Společenský tanec totiž není jen o samotné fyzické aktivitě, ale především o etiketě, slušném chování a krásném hrdém postoji. A při povídání s dvojčaty je nám jasné, že mají ve všem jasno a jdou správným směrem. Jejich rodiče jsou na ně právem hrdí, dělají jim radost jak ve škole, tak ve sportu. „Čas utekl tak rychle! Nedávno jsme se fotili u dortu s jedničkou a letos 17. března už mají 18 let. A jako každý rok s radostí objednávám narozeninový dort!“ uzavírá maminka Nely a Vildy, Hanka Šírová.
Silná dvojka: Nela a Vilém Šírovi
Od narození jsou téměř pořád spolu. V období školky navštěvovali společně zájmové kroužky všestranného zaměření a v páté třídě padla volba na společenský tanec. Nela a Vilém spolu protancovali v TK Olymp 9 dlouhých let a i když si pak našli každý nového tanečního partnera, životem spolu dál tančí a dělají radost svým rodičům.
