Tancovala od malička a tanec miluje dodnes. Právě touha najít v Olomouci krásný společenský sál vhodný nejen pro taneční eventy dovedl Jitku Opravilovou na ulici Palackého 21 – právě tam se totiž nachází současný DŮM U PARKU. „Když se před několika lety objevila možnost odkoupení tohoto domu od odborářů, neváhali jsme. Tento objekt naprosto splňoval veškerá kritéria,“ vypráví Jitka Opravilová. Po koupi domu stáli manželé Opravilovi na křižovatce, zda nechat dům ve stavu, v jakém byl (a nabízet tak ne zrovna reprezentativní kancelářské a společenské prostory k pronájmu), nebo se vrhnout do rekonstrukce a mít možnost nabídnout „jedničkové“ kanceláře. Zvolili bezpečnou cestu postupné pomalejší rekonstrukce. Ale, jak to tak u některých staveb bývá, překvapení přichází s každým vrtnutím. „Kamkoli jsme kopli, všude se to rozsypalo. Místo jedné kanceláře se muselo vybourat i celé patro. Došlo nám, že rekonstrukce bude muset být zásadní.“ A tak se za chodu rekonstruoval celý objekt, a pořádně. Než ale našli Opravilovi ty správné parťáky pro tento náročný úkol, chvíli to trvalo... „Architekti se při projektu stávají součástí vaší rodiny – musíte si sednout do noty: esteticky, designově, komunikačně, osobnostně, volnočasově... Musí to být lidé podobného smýšlení. A to splnilo duo Masparti – Pavel Martinka a Ondřej Spusta, které nám doporučil významný architekt Tomáš Pejpek. Jsou nadčasoví, pokorní a mladí. To nás oslovilo a projekt s nimi vytváříme dodnes,“ prozrazuje Jitka Opravilová. Od roku 2011, kdy se rekonstrukce začala realizovat, se toho událo hodně. Jak to ale kdysi všechno začalo?
Historie domu
Na místě, kde se dnes nachází DŮM U PARKU, stávala od roku 1879 vyhledávaná venkovská restaurace Johanna Englische, olomouckého měšťana a restauratéra. Později (v letech 1887 až 1888) vybudoval J. Englisch na tomto místě trojpodlažní palácový obytný dům s restaurací v přízemí, a to na základě projektu Franze Langera. Byla to tehdy jedna z prvních obytných budov na nově vzniklé ulici (tenkrát ulice Stromořadí). Podle sčítání lidu z roku 1890 zde bydlelo 30 lidí v sedmi nájemných bytech. Šlo převážně o středně zámožné osoby z řad inteligence.
Dvorní křídlo s reprezentativním společenským a divadelním sálem bylo přistavěno v roce 1896, kdy se o dům starala již vdova po Johannu Englischovi, Amálie. Sál měl zvýšit atraktivnost zdejší restaurace. Za projektem stál architekt Jakob Gartner – byl židovského původu (narodil se v Přerově) a před 1. světovou válkou patřil k významným rakouským architektům. V Olomouci projektoval mnoho nájemních domů (na Masarykově a Vídeňské ulici) a několik zajímavých staveb, např. olomouckou synagogu postavenou v letech 1895 až 1897 v historizujícím, tzv. maursko-orientálním stylu. Olomoucká synagoga byla v březnu 1939 vypálena nacisty, dnes je na jejím místě parkoviště na Palachově náměstí. V letech 1894 až 1899 navrhl J. Gartner i budovu Ústavu pro vzdělávání dívek hraběte Pöttinga v Olomouci.
Společenský sál v domě Englischových měl být původně navržený jako kulturní místo města Olomouce a zvažovalo se, jestli bude Národní dům zde nebo tam, kde stojí v dnešní době.
Podsálí bylo projektováno jako moderní železobetonová konstrukce s předpokládaným komerčním využitím. Přízemí traktu pod společenským sálem bylo od té doby využíváno pro nejrůznější druhy podnikání. Poté, co se Amálie Englischová dostala do finanční tísně, byl dům v roce 1912 v exekuci prodán židovské rodině Salomona Grätzera, jejíž členové podnikali především v papírenství – vybudovali papírny v Litovli a ve Vlčicích u Loštic. Do roku 1922 zde měla tato rodinná firma sklad vánočních ozdob, které vyráběli. Hospodářská krize, která propukla po skončení 1. světové války, však negativně poznamenala i podnikání Grätzerů. Ta část rodiny, která dům vlastnila, musela v roce 1921 odprodat svou nemovitost odborářům, aby tak uspokojila své věřitele. Od roku 1924 zde měl svou knihtiskárnu Bohumil Valihrach. Tiskárna ale zanikla jako mnoho jiných v roce 1948.
Zdejší společenský sál vyhledávali na přelomu první a druhé dekády 20. století především čeští divadelníci, protože jinde hrát nemohli. Proběhlo zde např. hostování divadla Bedřicha Jeřábka – ten zavedl elektrické osvětlení, upravil hlediště a rozšířil dosavadní jeviště. Sál se využíval k nejrůznějším společenským akcím, jako byly plesy, sobotní taneční večery, odpolední společenské čaje a silvestrovské veselice, které zde pořádaly jak německé, tak české spolky. V době první republiky, kdy se tanec začal obecně rozšiřovat, si společenský sál pronajímali nejrůznější taneční mistři pro výuku společenských tanců – např. „Škola tance“ baletního mistra Luise Morana z Lehkého nebo „maitrè de danse“ Beppo Rašín, který v roce 1926 vydal knihu „Tango: Teorie nejoblíbenějšího a nejpopulárnějšího moderního tance v internacionálním stylu“. V druhé polovině 20. století se v sále konaly převážně odborářské konference a školení.
Mnoho změn probíhalo během let od roku 1888 i v restauračním zařízení, které se nacházelo v přízemí obytného domu. Měnilo se i jméno podniku v závislosti na nájemci: „U Englischů“, „Karvinská pivnice“ nebo „Těšetická pivnice“. Zdejší pohostinství bylo vyhledávanou destinací převážně německy hovořící olomoucké střední vrstvy. Nejeden německý spolek zde konal své schůze. Krátce před 1. světovou válkou se však ve zdejší restauraci začaly ve větší míře scházet i české spolky a organizace, k čemuž roku 1908 přispělo i pronajmutí podniku české firmě, Těšetickému akciovému pivovaru. Restaurace U Englischů si tak podržela český charakter a scházely se zde především dělnické spolky a odboráři. Ve dvoře se pořádaly různé tábory lidu a manifestační schůze za lepší hmotné postavení dělnictva nebo veřejné cvičení dělnických tělovýchovných organizací. Z tohoto důvodu se od roku 1908 v novinách a úředních zprávách objevuje neoficiální označení „Dělnický dům“.
Restaurace zde stále existovala i poté, co tuto nemovitost v roce 1921 koupily kovodělnické odbory. Posledním hostinským, kterému byl podnik pronajat, byl v roce 1949 Antonín Němec. Zdejší restaurace pak zanikla v důsledku toho, že se odboráři rozhodli většinu místností adaptovat na kanceláře, a také proto, že po únoru 1948 došlo k masivní likvidaci živností. Po delší odmlce zde bylo pohostinské zařízení obnoveno teprve v roce 1992, ale už ne v předním uličním traktu, nýbrž ve dvoře, kde vznikla krytá zahrádka. Hospoda se nejprve jmenovala Pod padákem a v letech 2000 až 2010 Wild West Ranch Restaurant, poté i tento hostinec zanikl.
Celková budova patřila téměř na 90 let do rukou českých kovoodborářů, sdružujících především zaměstnance ze strojírenských závodů v Řepčíně a Hodolanech – tím se dům postupně přetransformoval z bytů na administrativní budouvu. Čeští dělníci využívali zdejší prostory v hojné míře pro své politické a společenské aktivity. Poté, co během 2. světové války došlo ke sloučení všech odborových sdružení do jedné organizace (později nazývané ROH), sídlily zde různé krajské a okresní odborové instituce. A protože mělo toto místo velký historický význam pro dělnické hnutí, byl dům v roce 1958 prohlášen památkově chráněnou stavbou.
Dnešní život DOMU U PARKU
Po rozsáhlé rekonstrukci DŮM U PARKU znovu ožívá – ke dvornímu křídlu se dodala ještě minimalistická přístavba, protože společenskému sálu chybělo předsálí – nově uvnitř najdete i šatní pult, menší bar či terasu pro kuřáky. Interiér uvnitř je čistý, bílý, lehký.
Společenský sál se dá využívat naprosto multifunkčně a polyfunkčně – velký zájem je přirozeně o svatby (protože DŮM U PARKU přímo sousedí s parkem), ale také o všechny možné druhy večírků, schůze, kongresy a v neposlední řadě právě taneční události. Prostor sálu disponuje zhruba 310 metrů čtverečných a pojme 250 až 300 osob. Pokud se někomu zalíbí DŮM U PARKU jako vhodný pro svatbu, dobrou zprávou je, že nemusí už nikam jinam chodit – v objektu se nachází totiž i svatební salon Mona, kde pracují svatební agentky, takže se o žádné detaily nebudete muset starat – vše pro vás zařídí. Od obřadu přes šaty a kytky až po catering.
„V administrativní části domu máme také advokáty, Kooperativu a v komerčních prostorách dole první soukromou optiku v Olomouci. Jedná se o třetí generaci rodinného podniku a za paní Klimkovou jezdí lidé z celé republiky. Také zde najdete salon Hair and Beauty Institute – kde můžete využít služeb kadeřnictví, kosmetiky, masáží, manikúry a pedikúry. Ovšem kanceláře k pronájmu už žádné volné nemáme, nájemníci se hlásí sami,“ zmiňuje spokojeně Jitka Opravilová a dodává: „Jedinou volnou kapacitou v objektu je nádherné prostorné podkroví, které má zhruba 400 metrů čtverečných. Ideální by bylo, kdyby si zájemce připravil projekt a my bychom nechali prostor na klíč zrekonstruovat.“
Třešničkou na dortu celého DOMU U PARKU je určitě oblíbený espresso bar Traffic Coffee, který k objektu patří. Provozuje ho architekt z Havířova – Luděk Jasiok, kterému se natolik zalíbilo v Olomouci, že se zde věnuje i kávovému umění.
DŮM U PARKU
Elegantní moderna zasazená do nádherného historického objektu hned vedle Čechových sadů. To je DŮM U PARKU. Jedinečná a vytříbená stavba, která svůj příběh započala roku 1887, kdy byla postavena a stala se palácovým domem s restaurací v přízemí. V dnešní citlivě zrekonstruované podobě se stává multifunkčním prostorem, který nabízí moderní kancelářské a nebytové podkrovní prostory k pronájmu a společenský sál s veškerým vybavením. Všechny nabízené služby se navzájem doplňují a vytvářejí tak synergický efekt. Více na www.dumuparku.cz
