Pláže plné nedopalků, sáčků od dobrot, které zdolaly několikery hranice, moře, v němž se krabi bojí vylézt, aby se nestaly trofejí, na niž se bude za pár dní prášit na české polici, příroda mnohde zničená požáry a zahlcená PET lahvemi. I takový je obrázek Chorvatska - země, kterou spousta lidí tak miluje, až ji svou "láskou" ubíjí.
Chorvatsko je mou srdeční záležitostí už odmala. S rodiči jsme pravidelně jezdili na Istrii, rok co rok jsme procházeli známé uličky, užívali si pohostinnosti místních. A s pokorou a slušností, jež byla naprosto samozřejmá, jsme se po jejich zemi pohybovali jako návštěvníci. Dnes se nad tím musím pousmát. Bohužel, slušnost, ohleduplnost a úcta jdou stranou. A co mě mrzí ještě víc - je to jev, který je vlastní především nám, Čechům. Že se všem kdysi zdávali Poláci nebo Němci příliš hluční? Ale kdeže! Dnes nám k opalování vyhrává Evropa 2, jeden na druhého řve jak tygr v kleci, odpadkový koš je přecpaný k prasknutí, na pláži polétávají sáčky od kyselých rybiček, přestože ráno ji místní čistili. Ježci budou brzy beznadějně vyloveni a kraby bráním pomalu vlastním tělem. Tak jsme tady, mámo! Kdo je víc? Však máme dovolenou, tak jsme se přijeli bavit, ne?
Asi se tahle proměna děla dlouho, jen jsme ji nestihli vnímat, protože jsme si vždy vyhledávali klidné plážičky mezi kameny (teď už daleko pod Makarskou riviérou, kam míří o poznání méně lidí), se zdejšími se známe skoro důvěrně, jsme na ně milí, usmíváme se, těšíme se na sebe, zdravíme, uklízíme po sobě. A chováme se tu jako na návštěvě. Nechce se mi věřit, že by se byť jen polovina z těch, o nichž píšu, chovala doma tak, jako se chovají tady. To by byl snad ještě smutnější obrázek o našem národu... Dovolená v Chorvatsku se stává okamžikem, kdy se slušný člověk musí za svou zemi stydět.
Bylo by ale hrozně nefér nezmínit i druhou stránku mince. Nutno totiž podotknout, že Chorvati jdou podobnému chování notně naproti. Kam se poděly místní speciality v restauracích, kam se vytratila živá dalmatinská hudba v ulicích? Je libo Helenka Vondráčková v disco úpravě, Michal David nebo Maxim Turbulenc zpívaní lámanou češtinou? Imamo! Zkrátka kde je poptávka, tam je nabídka. Jak hezké by to tu bylo, kdyby vše fungovalo zase obráceně...
Ale to je na nás. Mohli bysme začít třeba tolerancí, slušností či úsměvy. A taky láskou. Jsem optimista, věřím, že se vše zlepší. Chorvatsko budu mít ráda dál. To pravé Chorvatsko. Místo, v němž spatřuju opravdový ráj!
