Slovo „diamant“ pochází z řeckého „adámas“ a znamená „nezničitelný“. Možná proto, že se jedná o nejtvrdší známý přírodní minerál. Ale jak takový diamant vlastně vzniká? Před stovkami milionů let, když se utvářela naše krásná planeta Země, byla bombardovaná různými meteority z vesmíru. Vše „pršelo“ dolů na Zemi – v některých místech více a v některých méně. Desítky kilometrů pod povrchem Země tak za obrovských teplot a obrovských tlaků došlo k rychlému zchladnutí tohoto materiálu a vznikly tak krystaly uhlíku – diamanty. Další desítky milionů let pak putovaly kameny v surové formě směrem nahoru, většinou v sopečných vyvřelinách horniny kimberlit. Čím výše se kameny za svou cestu dostaly, tím se stávají kvalitnějšími, jelikož jsou více přirozeně opracované a čisté.
Diamanty se těží několika způsoby – ve velkých povrchových dolech, hlubinnou důlní těžbou nebo podmořskou těžbou ze sedimentů. V hlubinných dolech se musí použít těžká technika a staví se kolem nich doslova celá města. Až se důl vytěží, města zase zaniknou. Mnohdy se finančně ani nevyplatí odtud techniku odvážet a skoro vše se tam nechá být. V dnešní době je na světě spousta aktivních dolů – nacházejí se převážně v Austrálii, v jižní Africe, v Rusku, na Sibiři... Dá se ale říct, že tyto doly z hlediska kvality začínají slábnout. Předpokládá se, že v průběhu příštích 25 let zásoby diamantů v dolech klesnou na takovou úroveň, že už se nevyplatí je dále těžit. Některé doly tudíž postupně zanikají, protože jsou již „vytěženy“. Těžba je natolik drahá a náročná, že to, co se v dolech nalezne, už nestojí za to, aby se tomu věnovalo tolik energie a peněz.
Naleziště diamantů jsou ale i na dně moří, jezer a řek. Například když v Kanadě zamrznou jezera, přijede se s technikou a těží se. Jde to ale jen pár týdnů nebo měsíců v roce. Technika musí totiž zase odjet, než led rozmrzne. Jedná se v podstatě o velmi nákladné a naročné sezonní práce. Nalezišť diamantů je na Zemi čím dál tím méně. Dalo by se říci, že všechna byla již objevena, a buď se jen čeká, až se začne těžit, nebo se již dávno těží.
Šperk nebo investice?
Vytěžená hornina se doveze na místo, kde se složí na obrovské mastné pásy – diamant totiž přitahuje mastnostu a je tepelně vodivý. Z pásů pak odpadává zbytková hornina a na mastných pásech zůstávají přilepené surové diamanty. Na jeden tisíc tun vytěžené horniny se najde v průměru jeden karát kvalitního diamantu. Nalezené kameny pak dále procházejí v továrně různými síty a pásy, kde už je potřeba lidského oka – třídiči tam kameny selektují podle velikosti a oddělují „zrna od plev“. Použitelné kameny se v tomto procesu vyčleňují od nepoužitelných. Ze 100 % kamene, který se na světě vytěží, je zhruba 80 % natolik nepoužitelných pro šperkařské a investiční účely, že okamžitě odchází na účely technické (brusné, vrtné či řezné nástroje). Ze zbylých 20 % odchází nějakých 18 až 19 % do šperkařského průmyslu, kde najdou své využití. Zůstává jedno nebo dvě procenta, která mohou být díky své barvě, čistotě a jedinečnosti použita na investiční účely.
Dlouhá cesta zrodu
Šperkařské a investiční kameny jdou (stále v surovém stavu, kdy mají nějaký svůj tvar a velikost) do speciálních laboratoří, kterých je na světě velmi málo, a dochází k velmi složitému procesu. Bez exkluzivní techniky v podstatě nikdy nelze poznat, co v surovém kameni vlastně je. Pouhým okem totiž není možné vidět všechny inkluze (nežádoucí nečistoty v diamantu – mohou to být různé bublinky či krystalky) a nelze odhadnout, jaký tvar bychom z něj měli vybrousit.
Kameny se proto dávají do tzv. 3D scannerů a tyto velmi drahé technologie umožňují, že do kamenů najednou „vidíme“. Přístroj kámen doslova „prošacuje“, vytvoří z něj 3D model a navrhne optimální typ a velikost brusu. Poté přichází na řadu řezání.
Kameny se řežou buď laserem nebo měděnými kotouči obalenými diamantovým prachem (právě zde se také využívá „odpad“ z nepoužitých diamantů na brusné a řezné nástroje) v rámci velmi dlouhého a složitého procesu dle určitých parametrů a směrů. Dalším bodem je broušení.
Na světě údajně neexistuje člověk, který by dokázal vybrousit kámen sám do finální podoby brusu. Na broušení jednoho kamene se proto většinou podílí více lidí – každý je totiž specialista na různé druhy plošek (fazet). Kámen se upíná do kleští a brusnými kotouči ho brusiči opracovávají tak, aby z něj dostali maximum. Jakmile dosáhne kámen svého optimálního tvaru, uloží ho do tzv. psaníčka a předají ho na certifikaci.
Rodný list diamantu
Certifikace je velmi důležitá věc a musí ji mít každý kvalitní kámen. Jedná se o takový rodný list diamantu. Do certifikátu se píše mnoho informací, především základní parametry: tzv. čtyři „C“, které mají nejzásadnější vliv na určení ceny.
Prvním C je carat – karát. Na rozdíl od zlata znamená karát u diamantu váhovou jednotku. Jeden karát je 0,2 gramu.
Druhým C je color – barva. Na stupnici přírodních bílých kamenů jdou hodnocení od písmene D (absolutně nádherná čistá barva) až po Z, která je viditelně žlutá.
Třetím C je clarity – čistota. Nejlepším hodnocením u čistoty je IF (Internally Flawless – absolutně bez inkluzí).
Čtvrtým C je cut – brus. Brus u kvalitního kamene musí být nejlépe zcela symetrický, aby splňoval to, proč ho lidé kupují – a to je vlastnost tzv. světelné disperze: Ve chvíli, kdy do perfektně vybroušeného kamene vstupuje jeho největší plochou světlo, měli bychom jako výsledek vidět zhruba 98 % světla v celém barevném spektru zase vycházet z kamene ven. Diamant by tak měl zářit, třpytit se a měnit barevné spektrum v různých typech světla. Měl by být zkrátka dokonalý. Typů brusů existuje více než sto, ale nejznámějším je kulatý – briliant, který má 57 fazet (při vytváření briliantového brusu vzniká až 75 % odpadu, proto je nejdražší).
Dalšími typy brusu jsou: ovál, markýza, kapka, srdce, emerald, princes, radiant atd.
Certifikát musí obsahovat všechny zásadní informace, aby se diamant mohl vydat na cestu ke svému zákazníkovi. Pokud tedy chcete investovat (ať už do samotných diamantů či do hotových originálních šperků), bude pro vás tím nejdůležitějším dokladem.
Diamantové šperky
Diamantové šperky Cacharel z produkce rodiny Kashi v Izraeli jsou vyráběné ručně v nádherném designu již od roku 1889. Na evropských trzích má výhradní zastoupení značky paní Vladimíra Lubojacká, se kterou jsme si o diamantech povídali. Máte tak možnost získat cenově dostupné diamantové šperky z kolekce Cacharel, ale i šperky vyrobené na zakázku či k investici. Více informací najdete na www.fancydiamonds.cz
