Přesto, nebo možná právě proto, mi z období „dva v jednom“ utkvěly hlavně momenty, které s největší pravděpodobností v žádném průvodci těhotenstvím a porodem nenajdete. tedy alespoň si to myslím – žádný jsem nikdy nečetla a asi ani nikdy nebudu.
Stejně jako příště už...
1) ... nikdy nepůjdu na test na těhotenskou cukrovku sama
Po tom, co od večera nesmíte nic jíst a od rána ani nic pít (asi netřeba říkat, že v pátém měsíci těhotenství je vám zle už po hodině bez jídla), vás nechají tři hodiny sedět v přetopené mini čekárně s dalšími dvaceti osmi pacienty, kteří tudy pravidelně pronáší nálevky s močí (asi netřeba říkat, že v pátém měsíci těhotenství jste OPRAVDU citlivá na pachy), přičemž vás v průběhu třikrát zavolají do ordinace. Potud by to ještě šlo, ale když se pokaždé zbrocená potem a s plnou náručí svých věcí vrátíte do čekárny a nemáte si ZASE kam sednout, tak to už je opravdu jen pro otrlé.
2) ... nikdy se nezeptám svého gynekologa, jestli je opravdu nutné jít potřetí na odběr krve
Lékařům se neodporuje, zkuste to jednou a dozvíte se, na co všechno můžete umřít vy, vaši příbuzní i váš pes. Zkuste to podruhé a jste jejich. Takže pokud nechtějí zrovna vaši ledvinu, dejte jim to, potěšte si svého lékaře. Mají to rádi.
3) ... nebudu každou těhotnou kolemjdoucí považovat za členku jakéhosi tajného společenstva
Asi je to těmi hormony, ale i přesto, spiklenecky se usmívat na cizí, byť těhotnou kolemjdoucí není úplně dobrý nápad. A ještě horší je varianta, kdy máte pocit, že všechny těhotné v čekárně u gynekologa jsou vaše kámošky. Nejsou a nebudou, z mnoha důvodů. Snad jedině kdybyste měla ortopedické boty, ale to už je jiný příběh.
4) ... nikdy nebudu každému hned odpovídat, že se cítím naprosto skvěle a vlastně nevím, že jsem těhotná
Tady je ve hře „práh nářku“, který zvolíte. S tím opatrně – máte-li ho vysoko, pak z celé devítiměsíční kratochvíle zcela pravděpodobně vyjdete jako ta, která „to měla zadarmo“. Nikoho už pak nebude zajímat, že vás pánev poslední tři měsíce bolela tak, že pád rozkrokem na železnou prolézačku je snídaně v trávě a že jste u porodu strachy a bolestí zvracela. No a těm, co mají cokoli „zadarmo“ se přece nepomáhá, v ničem a nikdy. Jenže vy jste těhotná = potřebujete pomoct.
5) ... nebudu říkat, že se necítím moc dobře a těhotenství mi dává zabrat
Pokud totiž nebudete vypadat adekvátně tomuto tvrzení, okolí vám neuvěří. Pokud budete, pak se určitě dřív nebo později dozvíte, že i na vás došlo.
6) ... se nepovezu do porodnice sama
A už vůbec ne v pátek o půl čtvrté odpoledne. Pravda je, že se aspoň můžete zakousnout do volantu.
7) ... do porodnice nepotáhnu tři cestovní tašky
Jediné, co opravdu potřebujete, jsou papírové kuchyňské utěrky (všestrannost využití je na samostatný článek) a dvě láhve prosecca (jednu v průběhu porodu a druhou po narkóze).
8) ... nebudu litovat, že se nevlezu do svého stávajícího netěhotenského oblečení
Jednu sezonu nenošené oblečení se příští sezonu mění ve zcela nové kousky. Kouzlo těhotenství.
9) ... nebudu věřit prohlášením jak jsem teď (rozuměj v těhotenství) krásná
Možná nebudete v tomto nejkrásnějším období ženy vypadat tak hrozně, jak jste myslela, nebo jak myslelo okolí. Ale konec lhaní si do kapsy. Je prostě třeba jednou provždy si říct, že když nic jiného, tak tělo se v těhotenství zavodňuje a s ním i obličej, a pokud budete někdy opravdu krásnější než před těhotenstvím, pak jedině po něm.
