Při nedávném rozhovoru s panem doktorem Alešem Skřivánkem, vedoucím lékařem nestátního zdravotnického centra G-centrum v Olomouci, jsme narazili na téma dětské fyzioterapie. Zaujalo nás, že centrum, které se zabývá primárně ambulantní gynekologií a prenatální péčí, se věnuje i diagnostice a léčebné péči zaměřené na dětské pacienty s poruchou psychomotorického vývoje. Po chvilce jsme si ale uvědomili, že právě tato témata jsou velmi úzce propojená. Pracoviště dětské fyzioterapie se nachází v prostorách jejich bývalé gynekologické ordinace na adrese U Stadionu 8 v Olomouci.
Péče hned od narození
Na pracovišti dětské fyzioterapie se věnují dětem hned od narození. Je-li dítě ohroženo pohybovou poruchou, začíná se s rehabilitací ihned, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, a cvičí se opravdu již od novorozeneckého věku. Mozek dítěte se neustále vyvíjí a v tomto období má ještě schopnost k určitým změnám. Je proto důležité, jaké informace v terapii dostane. Pohybová patologie se dá hodnotit již u předčasně narozených dětí pomocí tzv. Prechtlovy metody: „Jedná se o diagnostickou metodu, která na základě určitých parametrů hodnotí spontánní pohybový projev dítěte. Umožňuje odhalit děti s vážným poškozením nervového systému, u kterých bude velká pravděpodobnost vývoje např. do dětské mozkové obrny. Této diagnostice se na našem pracovišti věnujeme,“ vysvětluje Mgr. Pavel Roskol, fyzioterapeut centra. „Často máme v péči děti, jejichž psychomotorický vývoj není zcela ideální. Je obecně dané, co by dítě mělo v jednotlivých měsících vývoje splňovat. Neméně důležitá je kvalita jeho pohybového projevu. Zpoždění v dosažení vývojového milníku nemusí být ještě důvodem, aby dítě bylo v terapii. Jsou děti, které začínají chodit v 11 měsících, jiné třeba ve 14 měsících. Pohybový vývoj nemůžeme chápat jen z pohledu hybného systému. Je potřeba se na něj dívat komplexně. Jde ruku v ruce s integrací senzorických informací, kognitivním vývojem, komunikací atd.“
Na pracovišti dětské fyzioterapie pracují rovněž s dětmi, u kterých došlo k závažnému poškození centrálního nervového systému v raných fázích jeho vývoje. Mnohdy jsou to situace vázané na období porodu. Tyto děti mají často některou z forem dětské mozkové obrny a rehabilitace je provází po celý život. „A nejedná se jen o rehabilitační péči. Děti často potřebují intervenci klinického logopeda nebo jiných specialistů, protože patologie se promítá i do oblasti příjmu potravy. Mezioborová spolupráce je v péči o tyto děti velmi důležitá. Na to by se mělo vždy myslet,“ zmiňuje fyzioterapeut.
Odborník na svém místě
Když se Pavel Roskol rozhodoval pro studium fyzioterapie, netušil, jaké možnosti bude obor v budoucnu nabízet. Po ukončení bakalářského studia na LF UP v Olomouci nebyla ještě možnost pokračování v následném magisterském studiu – odešel proto do praxe, kde měl v péči zejména dospělé pacienty s bolestmi zad nebo po ortopedických operacích. V roce 2003 se na lékařské fakultě otevřelo následné magisterské studium fyzioterapie (tehdy pod oficiálním názvem Klinická kineziologie a kinezioterapie), kde byl přijat ke studiu. „Praxe, kterou jsem do té doby na pacientech získal, byla pro mě v tu chvíli výhodou. Taky jsem měl přesnější představu o mém dalším směřování po ukončení studia. Chtěl jsem se věnovat dětské rehabilitaci.“
Jeho spolužák ze školy tehdy nastoupil na Dětskou léčebnu Vesna v Janských Lázních a zmínil se, že mají ještě volné místo. V tu chvíli měl Pavel Roskol jasno – a nakonec tam strávil celých osm let. Dětská léčebna Vesna hrála v jeho profesním životě zásadní roli. Za svého působení na Vesně absolvoval řadu odborných kurzů a jejich poznatky si ověřoval v praxi: „Poznal jsem široké spektrum dětských diagnóz. Přestože na Vesně byly primárně děti s neurologickým postižením, léčily se tam i děti po polytraumatech, po neurochirurgických operacích mozku z důvodu nádorového onemocnění, po popáleninách, děti se svalovou dystrofií nebo se vzácnými genetickými vadami... Představa, že ukončíte školu a všechno umíte, alespoň v dětské rehabilitaci neplatí. Musíte získat zkušenost. A k tomu potřebujete spoustu času. Dětská léčebna Vesna mi tuto možnost dala.“
Kde pramení komplikace?
U dětí v kojeneckém věku je častou příčinou návštěvy této ordinace neideální pohybový vývoj. Jeho příčiny mohou být různé. Některé děti musí kvůli vývoji kyčelních kloubů nosit široké balení. To jim přináší určitá omezení v držení těla a v pohybové aktivitě. Dost záleží na tom, jak dlouho léčba trvá. Jinou příčinou neideálního vývoje je například nedostatečná zkušenost dítěte s polohou na bříšku: „Často bývá rozdíl v tom, co dítě ukazuje v poloze na zádech oproti poloze na bříšku. Většinou jsou děti do tří měsíců málo polohovány na bříško a neumí tuto polohu dostatečně zajistit. Vážnější stavy bývají spojeny s komplikacemi v průběhu těhotenství a porodu, jindy jsou příčinou genetické vady nebo metabolické poruchy. Taky záleží na tom, kdy ke komplikacím došlo, respektive v jaké fázi vývoje centrálního nervového systému dítěte. Lidský mozek má schopnost takzvané neuroplasticity. Částečně dokáže funkci poškozených oblastí nahradit jinými oblastmi. A právě toho pak využíváme v rehabilitaci. Včasné rozpoznání pohybové patologie je pro zahájení případné rehabilitace rozhodující,“ prozrazuje fyzioterapeut.
U starších dětí pak bývá častou návštěvou ordinace špatné držení těla. To může být například v důsledku neideálního vývoje v prvním roce života. Rovněž nedostatek pohybových aktivit, kdy děti tráví příliš času u počítače apod., vede ke změnám v pohybovém systému. Dětem chybí pohybová zkušenost a snadněji si pak přivodí úraz.
Bobath koncept a Vojtova metoda
„Na našem pracovišti využíváme zejména dvou přístupů. Jsou to Bobath koncept a Vojtova metoda. Je vžitá představa, že Bobath je až pro větší děti nebo že Bobath rovná se cvičení na míči. To jsou omyly, vyplývající z neznalosti problematiky. Samozřejmě, oba přístupy se odlišují jak ve způsobu diagnostiky, tak zejména v provádění samotné terapie. Neznamená to však, že je nemůžeme propojit. Svalové souhry, které u dítěte aktivujeme např. ve Vojtově metodě, můžeme pak v rámci Bobath konceptu využít ve zcela konkrétní funkci. Z pohledu řízení pohybu se jedná o vysoce komplexní děj. Chceme-li například, aby si dítě vzalo hračku, musí ji vidět a mít motivaci. Musí vyhodnotit, jak je daleko, jestli stačí natáhnout ruku nebo se k ní musí nějak dostat. Aby se k ní mohlo například otočit, musí zaujmout takovou polohu těla, ze které může realizovat zamýšlený pohyb. Je důležité, aby mělo povědomí o poloze těla v prostoru, aby jeho tělesné schéma bylo v pořádku,“ popisuje Pavel Roskol.
Veškerá terapie by ovšem bez spolupráce s rodiči byla nemyslitelná. Aby byla úspěšná, musí mít určitou intenzitu. Cvičení obvykle probíhá několikrát denně a zde je úloha rodičů nezastupitelná. „Je na terapeutovi, aby dokázal rodičům vysvětlit, o co v terapii usilujeme s ohledem na další vývoj dítěte. Když budeme mít jasně stanovený cíl, je to i motivace pro rodiče.“ Předání terapie rodičům bývá ovšem mnohdy obtížné. Ne každý rodič má pohybové cítění, aby dokázal se svým dítětem správně cvičit. Rodič se musí naučit, jak má dítě v terapii reagovat, co naopak dělat nesmí a jak řešit nežádoucí reakce. „Často vidíme, že rodiče mají problém se samotnou manipulací s dítětem. Nesprávně ho zvedají, přetáčejí, nosí, oblékají... I na to je třeba v rámci terapie myslet a nabídnout rodičům takové možnosti, aby podporovaly správný vývoj jejich dítěte. Není optimální, když se v terapii o něco snažíte a následně si efekt cvičení rušíte manipulací, která u dítěte podporuje jeho patologii,“ uzavírá fyzioterapeut Pavel Roskol.
Mgr. Pavel Roskol
Na pracovišti dětské fyzioterpie vám poradí, co můžete pro své dítě udělat, abyste podporovali jeho správný vývoj: „Vždy je lepší přijít raději jednou zbytečně, než něco zanedbat.“ Více informací najdete na www.g-centrum.cz
