Když mu bylo asi devět let, táta donesl domů video a několik videokazet. Malý Víťa okamžitě propadl filmům MadMax i Terminátor. Pouštěl si je stokrát dokola. Ve dvanácti šel sám do kina a měl jasno. „Tehdy jsem se viděl na plátnech kin jako akční hrdina. Časem jsem se v představách přesunul na druhou stranu kamery – tedy za ni,“ prozrazuje Vít Hradil.
Představy byly velmi intenzivní – snění totiž Víťovi znepříjemňovalo školní docházku a později i pracovní nasazení. Poruchy soustředěnosti byly na denním programu. Udělaly z něj problémového studenta i zaměstnance. Byl věčným snílkem.
Zkoušel bezútěšně jednu práci za druhou – vykládal náklaďáky, vytápěl domy a restauroval fresky s tátou na Hradisku, ale nic z toho ho nenaplňovalo. Zhruba od 21 let začal pracovat po hospodách a barech a svoje filmové sny v sobě začal zadupávat. „Myslím, že lidé, kteří mají sen a nejdou si za ním, musí postupně chřadnout. Stejně jako jsem chřadl já,“ přiznává Vítek. Situace, která by jiného mohla demotivovat, mu paradoxně pomohla pracovat na svém snu – poznal svou budoucí ženu a narodil se jim syn Kuba. Z finančních důvodů šel na mateřskou Vítek: „Ne že bych měl spoustu času, ale můj mozek jel naplno. Říkal jsem si, že teď je ideální čas to zkusit. Půjčil jsem si peníze, koupil kameru a začal se tomu věnovat.“ Pak ovšem teprve začala dlouhá cesta. Dva roky se nic nedělo, rodinný rozpočet táhla manželka. V očích celé rodiny i přátel byl tím, kdo nic nedělá a žije si snem, který se nikdy nestane... Ani sám Vítek se necítil moc dobře. Ale nevzdal to.
„Nabídl jsem olomoucké kapele Nylon Jail, že jim udělám zdarma nějaké klipy. Bral jsem to jako bonus i pro sebe, protože jsem se měl na čem trénovat. Zalezli jsme do zkušebny a točili jsme různé věci – třeba pozvánku na koncert do Jazz Tibet Clubu. Takhle jsem sbíral další zkušenosti. Olomouckým Hazydecay jsem natočil klip za pár kaček a dál rozšiřoval své portfolio. Až toho bylo víc, začal jsem kontaktovat různé české interprety,“ popisuje Vítek a dodává: „Vychytal jsem ještě dobrou dobu, kdy Facebook nebyl úplně zahlcen reklamou a hudebníci občas četli zprávy. Poslal jsem nabídky na spoustu interpretů s ukázkami své tvorby. Zpátky se mi ozvali např. TataBojs – těm jsem dělal různé pozvánky a točil jejich koncert. Jedním z dalších, kteří se také ozvali, byl i Vladimir 518. Sám Vladimír mi potvrdil, že mou zprávu jen tak zkusil rozkliknout – vypadlo na něj video Nylon Jail ze zkušebny. Ozval se a řekl: ,Pojďme se domluvit – uděláš klip Orionovi: Comeback. Pak uvidíme, co z toho bude.‘“ Tak Vítek natočil klip Orionovi a další práce na něj jen navazovaly. Dostal se ke spolupráci na projektu Kmeny, kde točil making of a trailery. Na jednom z dílů dělal i kameru.
„Poté jsem s Vladimírem natáčel remix Planety Praha, na které dělal hudbu Adam Koller, syn Davida Kollera. Rok na to mi Adam volá, že jeho táta dělá klip a abych se přihlásil do výběrovky. Vyhrabal jsem ze šuplíku jeden starší námět, ofoukal jsem ho a poslal ho honem do Prahy, protože jsem neměl čas nic jiného vymýšlet. Náhoda tomu chtěla, že se námět skvěle hodil k songu. Dostal jsem se do užšího výběru deseti námětů a pak mi už jen potvrdili, že jsem to dostal,“ vypráví hrdě Vítek.
Několik dalších takových námětů má schovaných doma v šuplíku. Přiznává, že se musí naučit pravidelně nápady a náměty zapisovat – hlavou se mu jich totiž honí mnoho, ale často na spoustu z nich bohužel zapomene. Víťa teď už ví, že se vyplatí svoje sny hýčkat – pokud si za nimi jdete, dřív nebo později se vaše snaha vyplatí. A jaký je další Vítkův sen? „Mým celoživotním snem je natočit film. Úplně by mi stačil low budget – takový pěkný malý nezávislý film.“
Pak už musí Vítek odjíždět do Prahy na schůzky se třemi velkými produkčními firmami, které ho oslovily, a já začínám přemýšlet, že by se nám v redakci zase hodil nějaký povedený spot. Je jasné, že Vítek bude první, koho bych oslovila pro spolupráci. Člověk, který nepřestal doufat, ani když mu nikdo nevěřil. Koukněte na jeho práci a nechte se nakazit lehkostí jeho projektů: www.ghostmovie.cz.
