Aničko, jak bys zavzpomínala na vaše začátky? Jaké byly? Z jakého popudu Dizajntrh vznikl?
Já jsem si už na konci studia dějin umění pořídila s kamarádkami obchod s lokální tvorbou, to se psal rok 2010. Tou dobou podobné formáty trhů existovaly v Praze a nově v Brně a taky v Ostravě a bylo super na ně s obchodem vyjíždět: mohli jste nejen ukázat světu, co prodáváte vy, ale hlavně jste se tam seznámili pokaždé s novými tvůrci a stáhli jste si je potom k sobě do obchodu. Skvělá forma síťování prostě. (smích) Tam mě začali postupně tvůrci také oslovovat, ať rozjedu podobný trh v Olomouci, kde tento formát do té doby chyběl, ale já se tomu zuby nehty bránila. Přišlo mi kontraproduktivní dělat trh, kde zákazníci nakoupí mimo můj obchod a už nepřijdou ke mně, nehledě na chybějící know-how a podmínky obecně, jako absentující vhodné prostory a taky "volný čas".
To se změnilo v roce 2015, kdy jsme měly s kamarádkou Míšou, skvělou markeťačkou, roční mimina a cítily jsme dneska tolik typickou touhu po "využití rodičáku k vytvoření něčeho nového a hodnotného". Posledním kamínkem mozaiky byli kamarádi architekti, kteří tou dobou připravovali demolici staré montážní haly na třídě 17. listopadu a pošťouchli nás, ať uděláme trh tam. Tomu už se jaksi nedalo vzdorovat a my se okamžitě pustily do příprav, ale brzy jsme zjistily, že připravovat něco tak velkého v budově před demolicí je opravdu velké sousto a že to přece jen bude třeba víc promyslet. Daly jsme tedy projekt na pár měsíců k ledu, abychom ho na začátku roku 2016 začaly připravovat opravdu důsledně a v listopadu 2016 mohly slavnostně odstartovat první ročník.
Jak Dizajntrh na počátku vypadal?
On se vlastně v podstatě zas tolik nelišil od aktuální podoby, ten systém jako takový, prodejci a návštěvníci, je vlastně celkem jasně definovaný, jen je na vás, co se vám chce "dělat kolem". Zásadním určujícím prvkem prvních ročníků bylo místo konání, tedy Pevnost poznání. Trh tam měl neuvěřitelné kouzlo, a ač jsme se strašně bály, jestli jej vůbec naplníme a zda přijdou návštěvníci, tak byl první ročník opravdu obrovsky úspěšný a atmosféra Pevnosti na tom měla lví podíl.
Zlomový byl druhý ročník, kdy jsme se mohli víc soustředit na doprovodný program - do týmu přistoupila Adéla, která vystudovala rozvojová studia a specializuje se na udržitelný rozvoj, hlavně v módě a textilním průmyslu, a trh dostal "slow" kabát, jenž nás charakterizuje dodnes. Hlavně ale přišlo tolik návštěvníků, že to bylo pro Pevnost doslova neúnosné - rozměr akce ohrožoval statiku v jádru dřevěné budovy, a tak jsme stáli před rozhodnutím, jak problém vyřešíme: buď jsme mohli výrazně zvednout vstupné, nebo hledat nové prostory. Zvolili jsme cestu nových prostor a trh se od třetího ročníku přesunul na Konvikt.
Kam se Dizajntrh vyvinul za ty roky, kdy dělá radost nejen Olomoučanům, ale i návštěvníkům z jiných měst?
Přesun na Konvikt znamenal v jistém směru nový začátek, museli jsme zase vymyslet, jak má trh vlastně vypadat, což vždycky spolkne hodně energie. Na Pevnosti jsme měli navíc v zádech veškerou technickou podporu, na Konviktu před námi byly prázdné chodby a museli jsme vymyslet, jak vlastně zajistit průběh technicky - třeba příjezd stovky prodejců v sobotu ráno je vyloženě produkční peklo, stejně tak jejich odjezd, když se všichni snaží ve stejnou chvíli nacpat do dvou výtahů. Tohle všechno musí zůstat "schované" tak, aby byl trh pro prodejce co nejvíc hladký a návštěvník z toho vlastně nesmí pocítit vůbec nic, na něj má dýchat "božská pohoda".
Víc než samotný trh se ale proměnilo ovzduší, ve kterém fungujeme. Z "proroků" udržitelné spotřeby a dílem nepochopených podporovatelů lokálních producentů, kterým jsme od prvního ročníku nabídli slevu z nájmu, jsme se vlastně stali součástí hlavního proudu: začalo se mluvit o kulturních a kreativních průmyslech, které my vlastně síťujeme a podporujeme od prvního ročníku. O to víc si nás cení i externí partneři, od nichž máme o to širší podporu: město, kraj, univerzita a nově Inovační centrum Olomouckého kraje nebo Okresní hospodářská komora. Otevírají se před námi možnosti organizování výstav (v červnu 2022) nebo aktuálně třeba dramaturgie nového lokálního stánku na vánočních trzích.
Museli jsme ale přežít poslední dva ročníky, které se kvůli covidu neuskutečnily, ačkoliv energeticky i finančně náročným přípravám se prostě nevyhnete. Tady patří opravdu velké díky zástupcům města a kraje, kteří nás v tom nejhorším podrželi.
Máte za sebou i letní vydání, které se uskutečnilo na Korunní pevnůstce. Jak se letní Dizajntrh vydařil?
Letní Dizajntrh byl právě řekněme následkem covidové odstávky. Po letní edici volali dlouho jak prodejci, tak návštěvníci, ale já jsem se tomu dlouho bránila - Dizajntrh je totiž mé "půlnoční dítě", vedle plného úvazku a single rodičovství. A upřímně, není to úplně bez práce, takže celý rok se tomu prostě věnovat nechci a ani nemůžu. Když jsme ale trh loni v listopadu opět rušili, řekli jsme si, že to léto přece jen zkusíme, protože nikdo nevěděl, jaká bude epidemiologická situace teď na podzim.
Věděli jsme ale, že léto si žádá outdoor, a tak jsme spojili síly s Divadlem Tramarie a jejich červnovým divadelním festivalem na Korunní pevnůstce. Spolupráce s Tramtarií byla skvělá, ale opět jsme vlastně museli vše vymýšlet úplně znovu a prakticky "na zelené louce", bylo nutné zajistit stany a další velkou produkci. Popravdě - přípravy byly velmi vyčerpávající. K tomu se potvrdilo to, co jsem vlastně věděla a proč jsem se trhu v létě vždy bránila: léto prostě nejsou Vánoce a energie vložená do trhu jak ze strany organizátorů, tak hlavně prodejců se prostě nevrátí v řekněme "udržitelném" objemu. Navíc jsme závislí na počasí a nám se stalo, že bylo obrovské vedro a lidem se prostě na trh nechtělo. Takže akce to byla nádherná a jsem moc pyšná, jak jsme to celé zvládli, ale velmi pravděpodobně už letní edici opakovat nebudeme.
Jak vypadají přípravy na klasický předvánoční Dizajntrh? Jak dlouho trvají a v jaké fázi nyní jsou?
I když připravujeme "jen" předvánoční edici, tak si trh vlastně vyžaduje celoroční aktivitu. Už od ledna chystáme žádosti o dotace a dojednáváme různé spolupráce, pak je pauza zhruba do května, kdy je třeba začít vymýšlet vizuální identitu, v srpnu spouštíme přihlášky a do té doby je třeba mít "převlečený" web i sítě do aktuálního vizuálu, mezitím děláme různé přípravné práce a od září už jedeme na dvě stě procent až do samotného trhu. Po skončení je třeba akci vyhodnotit a vyúčtovat a sepsat závěrečné zprávy a v lednu začínáme nanovo. To všechno při plných úvazcích, takže pracujeme skutečně hlavně v noci.
Fakticky vzato jsme teď v cílové rovince. A už se nezastavíme až do Vánoc...
Na co se letos návštěvníci mohou těšit?
Po dvou letech covidové vynechávky, kdy nám odešel veškerý organizační tým, upřímně hlavně doufám, že se nám podaří úspěšně navázat tam, kde jsme skončili, což nejsou úplně malé cíle, protože Dizajntrh 2019 byl famózní s naprosto úžasnou atmosférou.
Velkou novinkou je koncept tří dnů, kdy jsme na pátek 18. listopadu předsunuli doprovodný program pojmenovaný Dizajn+, jenž je určený především, ale nejen, prodejcům. Ve spolupráci s partnery jsme připravili rozvojový workshop založený na principu "mastermind", který slouží ke společnému sdílení problémů a výzev v podnikání v oblasti kreativních průmyslů. Dále bude program pokračovat seznámením tvůrců s možnostmi využití takzvaných kreativních voucherů, které bude od nového roku vydávat Ministerstvo kultury České republiky. Pro veřejnost je určený výrobní workshop porcelánových kelímků na kávu/čaj a především večerní projekce filmu ve spolupráci s AFO a Jeden svět Olomouc. Doprovodný program ale samozřejmě nezmizí ani z víkendového trhu.
A samotný seznam prodejců na víkend je letos každopádně velmi vyšperkovaný: přihlásilo se totiž násobně více prodejců než jindy a vybírat bylo obzvláště těžké, nicméně důsledkem toho se návštěvníci mohou těšit na opravdu luxusní složení.
Jak vlastně vybíráte prodejce?
Máme nějaká obecná pravidla: tvůrci musí vyrábět své zboží na území Česka případně Slovenska, s co největším podílem ruční práce, dále zohledňujeme organický původ, důraz na udržitelnost, řemeslnou kvalitu, propracovanou prezentaci a další. Rozhoduje také geografická příslušnost k Olomouckému kraji, ale ne zase na úkor kvality. Nebudu popírat, že hrají roli také mé osobní preference a vkus, i když to je něco, co jsem se díky obchodu naučila brát s obchodnickým nadhledem, tedy umím se oprostit od toho, že něco není vyloženě můj šálek kávy, ale vím, že je to prostě dobré. Nějakou roli hrají i za ta léta vybudovaná přátelství, protože často jsou to lidi, které vidím jednou za rok na trhu a prostě se těším, že se s nimi potkám - potkávání se s nimi je totiž jedním z hnacích motorů, proč to dělám.
Jak už jsem řekla, letos jsme měli opravdu obrovský převis, velké procento přihlášených jsme tedy museli vyřadit. Musím přiznat, že u mnohých jsem to vyloženě obrečela, protože mnozí z vyřazených do nás vkládali důvěru už od prvního ročníku.
Jaký se chystá doprovodný program na víkend?
Doprovodný program k trhu nabídne téměř třicet položek pod taktovkou samotných tvůrců a prodejců. Velkou část výrobních workshopů pro děti i dospělé si vzala pod křídla Denisa Tessenyi, která vede výtvarné dílny v Muzeu umění a která tvoří pod značkou Rozkvetlá. Skvělým partnerem je pro nás třeba i studentský spolek Studium Artium z mé domovské katedry dějin umění, jenž se nám už roky stará o animační program pro děti, nebo nedávno vzniklá Udržitelná univerzita, která pracuje na nastavení udržitelného provozu Univerzity Palackého.
Doprovodným programem je pro mě ale i vyšperkované gastro, skvělá káva, drinky, spousta dobrého jídla i sladkých teček. To díky nim jsou vlastně návštěvníci i prodejci ve výsledku tak šťastní. (smích)
Jak bys Dizajntrh vlastně charakterizovala? V čem spatřuješ jeho atraktivitu? Přitahuje totiž nejen prodejce a návštěvníky, ale i další partnery, ostatně jak jsi sama zmínila...
Dizajntrh je vlastně multižánrový projekt, který spadá do kategorie kreativního průmyslu. Jedinečným způsobem obohacuje předvánoční kulturní kalendář města a regionu a cílem není pouze vytvořit příležitost pro nakoupení kvalitních vánočních dárků v klidu měsíc před Vánocemi, ale také vytvoření propracované kulturní akce, jež je pro návštěvníky z blízkého i vzdáleného okolí příležitostí k nakupování, setkávání, vzdělávání i sofistikované zábavě.
Hlavním tahákem je nenapodobitelná atmosféra Konviktu a předvánoční Olomouce a trochu sebestředně musím přiznat, že prodejci opravdu oceňují náš přístup k organizaci a pro mnohé je Dizajntrh v Česku trhem číslo jedna co do atmosféry, tak přístupu organizačního týmu. A to mě velmi těší.
Naším záměrem je vytvářet jednou za rok olomoucký "svátek designu", i když v našem specifickém měřítku. Tím "naším" myslím olomoucké měřítko, ale i naše osobní poměry a podmínky, ve kterých nejde úplně vytvořit akci úrovně pražského Designbloku nebo třeba zlínského Design weeku, i když kdo ví, co přinese budoucnost. Nárůst podpory segmentu kulturních a kreativních průmyslů s sebou přináší také zájem klíčových partnerů, jakými jsou město a kraj, a vzájemně se podporujeme v pomoci rozvíjení kulturně kreativního odvětví na Olomoucku. Uvidíme, kam spolupráce povede...
Jak obecně hodnotíš podmínky v Olomouci pro kreativní průmysly? Lokálních autorů, tvůrců je tu zjevně hodně.
Ano, tvůrců je to tu hodně, poměr přihlášených prodejců z kraje se pohybuje aktuálně kolem čtyřiceti procent. Ne všichni nám ale vyhovují kvalitou, a naopak ne všichni tvůrci se pro trh hodí třeba svým zaměřením, nebo Olomouc není jejich cílový trh, což je ale pro tuto otázku vedlejší.
Zájem o kreativní průmysly, jejich podporu a rozvoj rozhodně roste, pracují na tom všichni zásadní "hráči" v regionu. Univerzita Palackého provedla mapování kreativních průmyslů v Olomouci, její tým popsal problematiku "odlivu mozků" z města a v neposlední řadě stojí za publikacemi Design, což jsou vlastně luxusně zpracované katalogy kreativců ve městě a v kraji. Podporou lokální tvorby se ale zabýváme i v univerzitním obchodě UPoint, který vedu a kde už sedm let praxí ukazujeme, jak můžou instituce a podniky spolupracovat s místními kreativci, v našem případě na vývoji univerzitního merchandise, který je pak chloubou nejen na zahraničních cestách. Své strategie ale vytváří i město, kraj a Okresní hospodářská komora. Když uzavřu kruh, tak podpora Dizajntrhu z jejich strany je vlastně nástrojem podpory segmentu. Město nám například umožnilo červnovou výstavu v Galerii G 21, jež ukázala lokální tvůrce v galerijním světle, a také zprostředkovalo spojení Dizajntrhu a organizačního týmu vánočních trhů na přípravě stánku, jenž bude celý měsíc prakticky zdarma prezentovat tvůrce z kraje.
Obecně jsme ale v Olomouci stále pověstných "sto let za opicemi", kdy bolestně chybí především existence kreativního hubu, jakým je například brněnský KUMST. V éteru jsou sice diskuze o takzvané muzejní čtvrti, kdy se diskutuje možnost využití hanáckých kasáren pro tento účel, ale to je opravdu zatím jen hudba docela vzdálené budoucnosti a mezitím voda teče…
Aničko, vraťme se na začátek - co pro tebe osobně znamená Dizajntrh?
Co si budeme povídat, je to prostě další dítě a práce na něm mě velmi uspokojuje. Jak už jsem řekla, jsem studovaný historik umění, ale k tomu jsem se vlastně dostala přes touhu něco vytvářet. Toužila jsem po tom být architektkou, pak interiérovou designérkou, ale hlavně módní návrhářkou. Celou dobu jsem ale cítila, že nejsem vyloženě tvůrce, a tak jsem se rozhodla pro teoretickou dráhu. Ale ani to nebylo ono, žádný velký teoretik ze mě prostě nikdy nebyl a nebude. Práce v obchodě a později na univerzitě i na Dizajntrhu je ale zaměřená na zprostředkování možností druhým s osobním přispěním toho, že pro to vytvářím podmínky, což je to, kde jsem nakonec našla svůj osobní přínos a hodnotu.
S nárůstem zájmu o segment kulturních a kreativních průmyslů se ale otevírají zcela nové možnosti k rozvoji, ať už zmiňované výstavy a vánoční trhy, tak třeba mezinárodní spolupráce a meziorganizační propojení. Sama cítím, že Dizajntrh je teď jako závodní kůň čekající nervózně v padoku na svůj životní závod, pročež ale bude nutné vystoupit z modelu "půlnoční práce" při plném úvazku a single rodičovství a trh nějakým způsobem reformovat...
FOTO: archiv Anny Jánské
