Alexander Münninghoff, nizozemský žurnalista a expert na oblast Ruska, přijel do Olomouce představit svůj román, rodinnou kroniku Pokračovatel rodu. Pro fanoušky, čtenáře a studenty nizozemštiny bylo připraveno čtení spojené s autogramiádou a prodejem knihy. A já jsem měla pana Alexandera na pár minut rezervovaného jenom pro sebe. Snažila jsem se ještě narychlo přelouskat něco z knihy, abych si připravila otázky, které nejsou klišé. Ty jsou totiž noční můrou každého novináře. Někdy ale dotazy tolik překombinujete, že kdybyste se zeptali na tu nejzákladnější věc, uděláte nejlépe...
Což jsem pak raději udělala, když Alexander Münninghoff dorazil do ředitelství Vědecké knihovny, kde mělo čtení proběhnout. Zrovna nefungovaly výtahy, ale pan Alexander vypadal, že ho výstup do 4. patra nemůže rozhodit. Já jsem byla hned od první chvíle okouzlena jeho charismatem a grácií. Podala jsem mu poslední číslo [OL]4you, kterým si s chutí listoval a začal vyzvídat, pro jakou cílovou skupinu je magazín určen a jaký máme náklad. Uvědomila jsem si, že tím pravým žurnalistou je zde vlastně on, a pomalu ze mě opadla tréma (kterou chytnu vždycky, když dělám rozhovory – a navíc v angličtině).
Rodina
Pokračovatel rodu je autobiografická kniha založená na faktech a rodinných příbězích a popisuje historii tří generací Münninghoffů – proto se moje první otázka nemohla týkat ničeho jiného než rodiny...
„Moje nejbližší rodina pro mě vždycky byla tak trochu zklamáním. Když mi bylo sedm, byl jsem unesen matce z Německa a přivezen k otci do Nizozemska. Ten o mě ale nejevil zájem a neměl mě rád. Vychovávala mě tedy nevlastní matka, otcova nová žena. Zhlédla se ve mně jako v určitém projektu, protože sama nemohla mít děti. Nepamatuji si ale, že by mě někdy objala nebo políbila. Prostě se to nedělo. Dala si za úkol dokopat mě k tomu, abych zvládl gymnázium a dostal se na vysokou školu. Zpětně musím přiznat, že jí za mnohé vděčím, ale co se týče rodičovské lásky, bylo to na bodu mrazu. A můj otec byl kompletně zničený válkou, byl u SS...“ začal vyprávět Alexander Münninghoff a já už teď vím, že knihu Pokračovatel rodu přečtu jedním dechem. „Každou neděli jsem musel poslouchat otcovy historky z války. To ale nebylo jako povídání, kdy chcete někomu něco sdělit nebo prodiskutovat... Chtěl mě tam mít jako určité publikum. Hodně mi pomohlo, když jsem ve dvanácti začal hrát šachy. To byla moje cesta, jak jsem utíkal od reality. Takové moje malé království,“ popisoval Alexander své dětství. Vůbec si nestěžoval, nelitoval se: „Uměl jsem být sám se sebou. Ale když je člověk sám, může mu být mnohem lépe, když má psa. A ty jsem vždycky měl. Se psy totiž můžete mluvit, psi vám rozumí, naslouchají a jsou vašimi nejlepšími přáteli.“
Zámožný dědeček
Do širšího rodinného kruhu patří tety, strýcové, babičky a dědové... „Dědeček mě viděl jako ,pokračovatele rodu‘. Ale v rodině měli mezi sebou všichni navzájem problémy a neměli se rádi. Doufali, že se mi jako nové generaci podaří dát rodinu zase pořádně do kupy, protože to nebyli sami schopni zvládnout. Ale ani mně se to nepovedlo,“ prozradil Alexander. Jeho rodina přišla v Lotyšsku o všechno, dědečkovi se však po návratu do Nizozemska opět podařilo stát se business ikonou. Po smrti tohoto zámožného dědečka ale rodina o jmění zase záhy přišla. Zdědil jej totiž Alexanderův otec, který do třech let zbankrotoval, protože nebyl dobrým businessmanem. Tolik byl ovlivněný válkou.
Nová rodina
„Moje rodina, kerou jsem si vytvořil, je přesně taková, jaká má být. Jsme si velmi blízcí. Je to obrovský rozdíl mezi tím, co jsem zažil jako dítě. Za to velmi vděčím své ženě Ellen,“ zmínil Alexander. Letos jsou spolu již 47 let a mají tři děti. Žádného ze synů ale nevidí jako pokračovatele rodu... To patřilo k době 2. světové války, kdy nebylo jisté, zda synové následníci přežijí...
Zaměřeno na Nizozemsko
Návštěvu Alexandera Münninghoffa a jeho autorské čtení v Olomouci měli na starosti také organizátoři Europe Direct Olomouc a Vědecká knihovna v Olomouci. Jednalo se o jednu z akcí v rámci cyklu zaměřeného na nizozemské předsednictví v EU: Zaměřeno na Nizozemsko. Více o tomto projektu najdete také na www.europe-direct.cz
