Balíte pro jistotu všechno, na co je dítě zvyklé. Od oblečení, oblíbené vody, až po všemožné hračky. Auto je nacpané po strop a střešní box přes nohy od jídelní židličky skoro nezavřete. S trochou nadsázky by se dalo říct, že vy si na sebe můžete vzít plavky a sednout si na ručník, protože nic víc se vám do auta stejně už nevejde. A je pravda, že několikery boty na podpatku a sada vašich kabelek jsou vážně zbytečné věci. Jen se tomu zasmějete a radši přibalíte krém na opruzeniny. Co kdyby náhodou…
Jedete v noci. Sobeckou zálibu v kochání se ubíhající krajinou nahradí vytoužené ticho, když dítě už ve vratech usne. Motor musí pořád běžet – to je nejdůležitější pokyn k manželovi-řidiči. V Brně usnete taky. To balení bylo prostě náročné, no. A muž má klid na jízdu.
Na společný ranní běh podél moře můžete zapomenout. Největším sportovním výkonem je udržet dítě potichu alespoň do sedmi. Ale proč by všichni spali, když je na pláži tak krásně, že jo…
Neberte si s sebou knížku, ani pečlivě nastřádaná čísla oblíbeného časopisu, na něž doma nebyl už rok čas. Ani tady nebude. Fakt.
Dálkové plavání se rovněž nekoná. Teda do té doby, než dítě objeví kouzlo nafukovacího kruhu a za ohlušujícího jásotu se s vámi vydá k bójkám. Co na tom, že si lidi na pláži podle křiku musí myslet, že se topí. Spokojení jsou ve výsledku všichni – dítě, protože miluje vodu, vy, že si zaplavete, i ti na břehu. Že je chvíli klid.
Romantická večeře ve starém přístavu dostane úplně jiný rozměr. To když se uprostřed servírování pokrmu váš andílek probudí do špatné nálady a jednomu z vás nezbyde nic jiného, než s dítětem v náručí obcházet okolí ve snaze ho jakkoliv zabavit. Ale zase je pravda, že když si k vám s úsměvem přisedne číšník, že když teda manžel zrovna nemůže, on vám vykostí a naporcuje ryby, není to až tak špatnej pocit! A tak se najíte, pak váš muž, zatímco vy už zpěvem dětských písniček bavíte starousedlíky u vína na druhé straně přístavu za veselého volání "čičiči" na všechna zvířata kolem. K nadšení místních i na ryby.
Na noční život zapomeňte. V momentě, kdy dítě usne, nalijete si skleničku červeného, potom druhou, třetí… A pak za zvuku šumějícího moře spokojeně usnete i vy.
Jestliže dřív jste dostávali bonusové porce zmrzliny jen tak, nebo třeba za úsměv, tak to už taky úplně nefunguje. Zato vašemu dítěti bude nabízet kornouty každý zmrzlinář, kolem kterého jen projdete. Tohle není fér!
A vůbec nepřemýšlejte nad tím, že s každým dalším rokem „bude líp“. Ono se zase něco najde. Ale i v tom je krása života…
Všechno je samozřejmě myšleno s humorem a nadsázkou. I když... Tak příště zas! A teď tu dovolenou, prosím!
