Momentálně studujete na jedné z nejprestižnějších vysokých škol, ale vraťme se o kus zpátky. Čím jste toužila být jako malá?
Chtěla jsem být archeolog, protože jsem si myslela, že archeologové hledají dinosaury, a dinosauři tehdy zaujímali vrcholnou pozici na mém žebříčku priorit. Posléze jsem přišla na to, že archeologové hledají keramiku místo dinosauřích kostí; to mi přišlo nudné, tak jsem začala říkat, že budu paleontolog. Můžu být sama sobě k smíchu, protože jsem stejně skončila blízko té keramiky.
Kdy jste začala tušit, jakým směrem byste se chtěla v životě ubírat?
Staré věci jako ruiny, kosti nebo texty mě fascinovaly odmala, ale zároveň na mě velmi působilo přesvědčování mého okolí, že studium historie je v podstatě nejrychlejší cesta k nezaměstnanosti. Plánovala jsem tedy, že se přihlásím na právo, možná – kdybych se cítila odvážně! – na mezinárodní vztahy. Ve věku šestnácti let mě proto značně vyvedlo z míry, když mě jeden z mých vzorů informoval, že studium historie neznamená, že umřu hlady. Byla to vzrušující a poněkud ikonoklastická myšlenka.
Proč jste se rozhodla studovat vysokou školu v zahraničí?
Často na tuto otázku odpovídám, že jsem se chtěla naučit myslet kriticky, analyzovat zdroje, argumentovat, a nikoliv si (znovu) memorovat letopočty a krále – zní to rozumně a vede to k rozhovorům o silných a slabých stránkách českého vzdělávacího systému. To je ale jen část pravdy; když o tom přemýšlím teď, řekla bych, že pro mě byla důležitá i poněkud sobecká touha podívat se někam jinam, dostat ono prestižní jméno zahraniční univerzity na svůj životopis a dokázat si, že na to mám. Zcela nečekaně jsem pak v zahraničí získala nový vztah ke své domovině, konstruktivně kritický pohled na fungování prestižních škol, a pochopení toho, že mnoho věcí neumím a nedokážu.
Jak vypadalo přijímací řízení? Jak vůbec probíhal proces přijetí na Cambridge? Věřím, že můžete být pro mnohé vzorem, určitě tedy stojí za to přiblížit tyto skutečnosti…
Přijímací řízení k bakalářskému studiu jsem absolvovala před pár lety. Některé detaily se od té doby změnily, ale základní principy jsou stejné. Základem přihlášky je krátká esej, ve které je potřeba vysvětlit, co chcete studovat, proč, a jak se danému předmětu věnujete ve svém volném čase. V přihlášce na historii jsem tedy mluvila o zkušenostech, které jsem získala jako dobrovolník v Muzeu Jana Ámose Komenského v Přerově, nebo o středoškolském debatování, jež mě naučilo přemýšlet o argumentaci. Zároveň s touto esejí je třeba odevzdat veškerá středoškolská vysvědčení a doporučení učitelů. Jako historici jsme měli navíc odeslat ukázkové historické eseje napsané v rámci výuky, což byl trochu oříšek, protože se u nás dějepis tímto způsobem neučí! Posléze jsem musela složit test, který je opět různý pro různé předměty – pro mě šlo o schopnost analyzovat text a porovnat historické zdroje. Jako poslední krok jsem byla pozvána do Cambridge. Tam jsem absolvovala několik pohovorů s profesory, ve kterých zkoušeli, zda jsem schopná obhájit si svůj názor, reagovat efektivně na kritiku, a podložit svá tvrzení důkazy. Profesoři, kteří se studenty vedou pohovory, jsou právě často ti, kteří je budou vyučovat; poměrně hojně se jedná o výuku jeden na jednoho, pro kterou je Cambridge spolu s Oxfordem slavná. Hledají proto jednotlivce, které daný předmět baví a bude zajímavé je učit. Je to tedy klíčová část celého procesu.
V čem vy osobně spatřujete výhody studia v zahraničí?
Studium v zahraničí a jeho výhody mohou vypadat velmi odlišně v závislosti na tom, kde vlastně studujete. Je však jedna věc, která se mi zdá univerzální. Během studia v zahraničí se člověk zcela přirozeně seznámí s lidmi s odlišnými politickými názory, jiným rodinným zázemím, odlišné náboženské víry nebo původu. Často zjistíte, že toho máte mnoho společného, občas si ale uvědomíte, že je mezi vámi něco, s čím zásadně nesouhlasíte nebo co nedokážete pochopit. Právě v těchto chvílích jsme nejlépe schopni zamyslet se nad tím, čemu vlastně sami věříme a proč, a takto si ujasnit své hodnoty či změnit názor. Nejde o to, jestli ten názor nakonec změníme, nebo ne – zásadní je získat schopnost porozumět myšlence, kterou nesdílíme, a zamyslet se nad tím, proč tomu tak je. Mám moc ráda Česko, ale jsme země malá a poměrně stejnorodá ve světě, jenž takový není. Je proto zásadní hledat prostředí, ve kterém můžeme být vystaveni vlivu lidí, kteří jsou jiní než my.
Nepochybně máte srovnání se spolužáky studujícími u nás, a i když se zcela jistě liší studium jednotlivých oborů, lze najít společné jmenovatele pro porovnání studia u nás a studia v zahraničí, konkrétně ve vašem případě ve Velké Británii? V čem je to rozdílné?
Můžu mluvit za humanitní a sociální vědy – netroufám si komentovat situaci svých kolegů v přírodních vědách. Během vysokoškolského studia ve Velké Británii se všeobecně klade větší důraz na samostatnou četbu, schopnost utvářet si vlastní názor, podložit jej důkazy a obhájit jej, analýzu zdrojů, a kritické myšlení. Specializace v oboru probíhá dříve než u nás, a student se rychleji dostává k samostatné vědecké práci. Je běžné skončit ve vysokoškolském studiu jako bakalář. Mnoho studentů posléze pokračuje přímo do zaměstnání, aniž by absolvovali magisterské studium. Je také zcela obvyklé hledat zaměstnání mimo svůj vystudovaný obor. Naopak, základním předpokladem je, že není důležité to, zda někdo vystudoval teologii, teoretickou fyziku, nebo lingvistiku, ale že disponuje přenositelnými schopnostmi, které uplatní jak v kariéře ve vládním sektoru, tak v bankovnictví a informatice. Oproti českým vysokým školám je tedy množství memorizace opravdu minimální. Na druhou stranu jazyky (či jiné technické dovednosti, v závislosti na oboru) za našimi institucemi pokulhávají.
Co konkrétně studujete a čím se zabýváte?
Studuji doktorandský program historie, ve kterém se specializuji na raně středověkou Evropu a Středomoří. Raný středověk je pro mnoho Čechů relativně neznámým obdobím, které je jen letmo popsáno ve školních osnovách. Jedná se však o velmi fascinující a dramatické období, jež zahrnuje zásadní geopolitické transformace existujících imperiálních obrů (Římská a Perská říše), vzrušující vzestupy nových náboženství (křesťanství a islám), a formování nových sociálních a kulturních institucí, které s námi žijí dodnes, od práva až po kláštery. Můj výzkum se soustřeďuje na raně středověká města, která fungovala jako zásadní uzly tehdejších státních útvarů. Protože mé zájmy leží na hranici mezi historií a archeologií, pracuji jak s texty a manuskripty, tak s archeologickými nálezy a architekturou, a to převážně v jižní Evropě a na Blízkém východě.
Co vás na studiu baví ze všeho nejvíce?
Miluji práci s historickými artefakty. V předcházejících letech jsem absolvovala archeologické kurzy v Římě a v Aténách, pracovala jsem také ve stratigrafickém muzeu v Knossu (Kréta), které je sice známé kvůli nálezům z doby bronzové, ale skrývá historii souvislého osídlení od paleolitu do pozdního devatenáctého století. Pokud jde o můj současný domov, Princeton disponuje výjimečnou sbírkou středověkých manuskriptů a mincí, která je doktorandům dostupná pro studijní účely, a je zcela běžné vést výuku za pomoci těchto předmětů; pokud studujeme kodikologii, dotýkáme se zároveň knih z devátého nebo desátého století, v nichž často objevíme něco, čeho si zatím nikdo nevšimnul.
Jste stipendistkou Scholarshipu. Mohla byste přiblížit, v čem je vám tento stipendijní program při studiu nápomocný?
Získala jsem stipendium pro studium magisterského oboru, za které jsem velmi vděčná. To, že studium ve Velké Británii – a v mnoha ostatních zahraničních univerzitách – není zadarmo, je v současnosti největší bariéra pro české studenty. Magisterské obory se navíc nacházejí kdesi mezi bakalářskými a doktorandskými; už nejsou považovány za samozřejmé, ale je velmi složité získat financování, které zcela běžně dostávají doktorandi. Nepocházím z prostředí, jež by mi dovolilo financovat si studium samostatně, ať už se jedná o životní náklady, nebo o školné. Jako bakalář jsem tedy měla stipendium na životní náklady od univerzity v Cambridge a koleje St John‘s. Jako magisterský student jsem měla převážnou část školného pokrytou programem Scholarship, zatímco mé životní náklady hradilo prospěchové stipendium udělené mou fakultou. Byla jsem tak ve výjimečné situaci, kdy jsem mohla studovat, aniž bych zatížila svou rodinu velkým finančním břemenem.
Po odchodu Velké Británie z Evropské unie se však školné na místních vysokých školách stalo tak neúnosné, že bych nedoporučila současným středoškolským studentům volit tuto zemi. Kvalitní univerzity jsou i ve světě, například ve Spojených státech, Švýcarsku, nebo třeba v Holandsku. Stipendium Scholarship je možno využít i tam.
Jak jste se do programu Scholarship vlastně dostala?
Přihláška do programu je velmi přímočará a proces probíhá v zásadě jednoduše. Možnost přihlásit se mají jak středoškolští studenti, tak současní bakaláři, kteří chtějí studovat v zahraničí. Je třeba vyplnit přihlášku, ve které student vysvětlí, co, proč a kde chce studovat, popíše své dosavadní úspěchy, známky nebo volnočasové aktivity, a přidá krátkou esej na jedno ze tří vypsaných témat. Pokud je tato přihláška vyhodnocena jako zajímavá, je student pozván na osobní pohovor se členy nadace a osobnostmi z akademické sféry a vědy, jenž je příležitostí představit sebe blíže a ukázat, že má smysl jej podporovat v budoucím studiu. Ten samý týden se zpravidla člověk dozví, jestli stipendium získal.
Máte na kontě řadu úspěchů, ocenění, dokonce jste vystudovala bakalářský program jako nejlepší z ročníku, což je obdivuhodné. Jaké máte plány do budoucna? Co byste si ráda splnila? Čím chcete být?
Po ukončení bakalářského a magisterského studia v Cambridge jsem se vydala do Princetonu ve Spojených státech, abych zde absolvovala doktorandský program. Je pro mě velkým privilegiem mít možnost se zde učit, i proto, že jsme zde pouze dva středověcí historikové v ročníku: valná většina mých spolužáků se zabývá moderními dějinami. Máme proto výuku v rámci malých seminářů a individuálních kurzů se spoustou kontaktu s vyučujícími, kteří jsou velmi ochotní a povzbuzují nás v samotném výzkumu během studia. Ameriku jsem zvolila i kvůli tomu, že zde doktorandské studium trvá déle, a proto mám více času pro studium jazyků – v současnosti jich mám šest na různých úrovních (čeština, angličtina, francouzština, latina, stará řečtina, moderní řečtina) a těším se, že příští rok k nim přidám i arabštinu. Co se dlouhodobého horizontu týče, zajímá mě akademická kariéra, ale nevylučuji i jiné možnosti; mám času dost a ráda si nechávám prostor pro změnu názoru.
Při všech studijních povinnostech i radostech – máte čas na nějaké koníčky? Jak ráda relaxujete?
Ráda pracuji s šikovnými českými a slovenskými středoškoláky, které zajímá studium v zahraničí. Dlouhou dobu jsem mentorovala pro program Experience Cambridge, který vřele doporučuji – nabízí středoškolákům možnost zadarmo osobně navštívit Cambridge, zajít na přednášky a seznámit se s československou komunitou v rámci univerzity za asistence mentora, který studuje předmět, který je zajímá. Nyní jsem členem mentoringového programu Yoda zaměřeného na samostatný rozvoj českých středoškoláků, a pomáhám s organizací letní akademie Discover, kde jsem loni poprvé vyučovala; oba jsou to fantastické programy, které nejsou zdaleka jen pro studenty, kteří míří do zahraničí. Mimo to ráda čtu (převážně a zcela nudně historickou literaturu faktu) a maluji. V poslední době jsem si oblíbila olejové barvy, ale mám ráda i akvarel.
Jaká jste?
Mám ráda římské ruiny, ve kterých lidé stále žijí (třeba v Istanbulu), jízdy vlakem a procházky se psem; chodím zásadně o pět minut napřed, ale občas taky o deset minut později, neumím si zavázat tkaničky a myslím si, že skvělá dovolená zahrnuje návštěvu všech základů velkomoravských kostelů na západním Slovensku. Vánoční písničky začínám poslouchat prvního listopadu, pletu si druhou osobu v řečtině s třetí osobou v latině, a ať už jsem kdekoliv, vždycky se moc těším domů.
Co je pro vás nejvíc v životě?
Laskavost vůči ostatním a sama sobě.
Co vás na univerzitě čeká v nejbližší době?
Příští rok budu skládat velké generální zkoušky ve třech různých oborech, po kterých budu připuštěna ke zpracování disertace. Do té doby budu absolvovat množství menších jazykových zkoušek a zpracuji několik menších výzkumných projektů. V blízké budoucnosti připravuji publikaci svého prvního vědeckého článku, který se bude zabývat zvládáním epidemií v raně středověkém Římě, budu prezentovat pár příspěvků na konferencích, a začnu s větším kolektivem překlad středověkého řeckého textu, který zatím není publikován anglicky. V létě se pak pravděpodobně podívám do Řecka v rámci studia moderní řečtiny a archivního výzkumu.
Scholarship
- Stipendijní program Scholarship od Bakala Foundation je určen zájemcům o studium ucelených bakalářských nebo magisterských programů na zahraničních univerzitách.
- Přihlášky k dalšímu ročníku Scholarship jsou otevřeny do 18. ledna 2023.
- Přihlásit se mohou studenti s českým státním občanstvím nebo povolením k trvalému pobytu v ČR, ve věku do 33 let.
- Za předpokladu dobrých studijních výsledků je stipendium garantováno po celou dobu (bakalářského nebo magisterského) studia.
- Od roku 2010 podpořila nadace Bakala Foundation bezmála 200 studentů na zahraničních univerzitách po celém světě.
Více informací a přihláška je zde.
FOTO: archiv Radky Pallové
